Vampire boys

‡5‡

Viktorie:
,,Sakra!" šeptl někdo. Já se probudila a snažila se najít příčinu mého probuzení. U okna stál Tinus a držel se ruku ,,Co se stalo?" zachraptěla jsem a posadila se. Protáhla jsem se a prohrábla si vlasy ,,Spálil jsem se o slunce, když jsem chtěl otevřít okno. A vůbec se mi to neregeneruje." podíval se na mě. Já vyjekla ,,M-Martinusi, t-tvo-tvoje o-oči a-a zu-zuby." ukázala jsem na něj vystrašeně. On se nechápavě na mě podíval a ruku si dal k puse ,,Ou." zašeptal. Pusu si zakryl rukou, něco zahuhňal a odešel z pokoje. Já se stále dívala na místo, kde před chvílí stál, ale pak jsme se vzpamatovala a odešla do koupelny.
U snídaně jsem stále přemýšlela nad tím proroctví Tajemství bílé růže. Co to tak může být? Jaká země má něco společného s bílou růží? Z přemýšlení mě vyrušilo, když si někdo sedl vedle mě. Byla to Mirobell ,,Kde máš Tinuse a ostatní?" kousla si do jabka a podívala se na mě Odkdy mu říká Tinus? A kdy na to přišla, že je to jeho přezdívka? ,,Nevím, ráno někam odešel." pokrčila jsem rameny a otočila se na svůj talíř. Nechtěla jsem jí říkat, že měl ty svý modrý oči a vytasený zuby. Začala jsem přemýšlet, co se mu vlastně stalo ,,Ty nevíš, kde je tvůj přítel?" otočila jsem se na ni nazpátek ,,Ne, to tak občas je, když chodíš s upírem. Někdy se prostě vypaří." ,,Aha, no já ho viděla jít s tou jeho partou někam pryč. Hádám, že asi lovit." Lovit, měl asi hlad. To je ono. Chudák, a to se mnou byl celou noc Pokrčila jsem rameny ,,Hej Mirobell, nevíš, jaké měl proroctví Toppor?" ,,Viktorie, proroctví nesmím vyzradit. Ničí. I když vím, že to chceš vědět, abys ho porazila." ,,Prosím." ,,Ne, kdybych vyzradila, tak bych nemohla být prorok." vstala od stolu a odešla. Já zavrtěla hlavou. Z toho všeho nemám ani chuť k jídlu. Položila jsem příbory a opřela si bradu o dlaň Bílá růže, Bílá růže. Jaké tajemství by mohla mít Bílá růže? Vstala jsem a šla odnést jídlo ,,Počky, chci se na něco zeptat." zastavila jsem jednoho elfa ,,Ano, co potřebuješ?" ,,Máte tady něco jako knihovnu?" ,,Všechny knihy má Murrund a Mirobell." ,,Aha, a myslíš, že bych tam mohla zajít a mrknout se na to?" ,,Jen proroci mohou číst z knih." ,,Já ale potřebuji nutně." ,,To si musíš vyřídit s něma. Zkus zajít za Mirobell, ta by mohla ti něco poskytnout, ale Murrund ne." ,,Nechtěla mi říct Topporovo proroctví, tak proč by mi měla dávat knihy." ,,T-ty chceš slyšet jeho proroctví?" ,,Ano, strašně by nám to pomohlo." ,,J-já ho slyšel. Pojď se mnou." chytil mě za ruku a rozběhl se se mnou k nějakému domečku. Otevřel dveře a rychle mě strčil dovnitř, kde nás zamčel ,,Toppor měl velmi zlé proroctví. Mluvilo se tam o jeho zkáze, že ho porazí někdo velmi mocný. Mocnější než on sám." mluvil a při tom zavíral okna ,,A víš celé proroctví?" ,,Úplně nazpaměť ne, ale vím úryvky. Říkalo se, že se pět vydá a že Slunce stoupá. To jsem nějak moc nepochopil, ale myslím si, že tím bylo myšleno, že se vydají na východ. Pak že je k zkáze odsouzený, že ho nějaký mocný dítě zničí. A až on zemře, tak povstane někdo, kdo tu dlouho není." ,,Pět se na východ vydá? To jsem taky měla v proroctví. A těch pět jsem já, Tinus, Mac, Angela a Will. Takže je šance, že ho porazíme?" ,,Myslím si, že ano." ,,A to dítě, myslíš si, že je to někdo z nás pěti?" ,,Ano, já si třeba myslím, že ty." ,,Všichni jsou silní a mocní." ,,Ano to ano, ale i tak." ,,A asi nevíš, co může znamenat tajemství Bílé růže, že?" ,,To bude spojený s nějakou zemí." ,,Tajemství Bílé růže, když je to tajemství, tak se něco muselo odehrát v minulosti. Takže, Bílá růže může označovat nějaký erb nějakého rodu. O toho rodu to bylo tajemství." ,,Když říkáš erb, myslím, myslím, že bílou růží měla anglická královna Viktorie. Ona totiž..." nedořekl to, protože ho přerušila nějaká rána. Otočila jsem se a podívala se na dveře, ve kterých stál nějaký elf ,,Napadly nás!" ,,Kdo?" ,,Topporovci, jdou si pro ni." řekl a ukázal na mě. Já na sucho polkla. Elf, který byl celou dobu se mnou, se rozběhl k nějaký skříni. Z ní vyhodil vše, co v ní bylo a vytáhl dýku, kterou mi dal do ruk ,,Na, ty jsi naše poslední naděje, aby toto skončilo. Utíkej, braň se. A hlavně nezapomeň na Bílou růži, ta ti snad na vše odpoví." řekl a odstrčil mě do zadních dveří, které následně zavřel a zamčel. Když to tak udělal, tak najednou vzplanul celý pařez. Vylekaně jsem vykulila oči a odstoupila několik kroků od toho ,,To je ona!" vykřikl někdo. Já se na něj otočila. Viděla jsem snad dvoumetrového chlapa, teda upíra. Neváhala jsem a začala utíkat. Jenže, on je upír a já obyčejný člověk, takže mě dohnal a strhl mě na zem ,,Toppor se po tobě schání, prý nemáte něco dořešíno." uchechtl se ,,S ním si nemám co říct." řekla jsem naštvaně a začala se kroutit ,,Kéž bych tě mohl zabít, ale..." ,,Ale nezabiješ, protože jsem tady já!" vykřikl někdo, a ten někdo byl Tinus. Zachvilku k nám doběhl a toho upíra ze mně sundal. Chvíli se prali. Ten upír měl převahu. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem vzala tu dýku a rozběhla se k nim. Ruku jsem napřáhla a už jsem byla rozmyšlená, že jeho odporný život skončím, ale můj plán zničil šíp, který ho zasáhl přímo do srdce. Upír spadl mrtvý na Tinuse, který ho odhodil někam stranou. Postavil se, chytil mě za ruku a rozběhl se se mnou někam pryč ,,Už vím, kam musíme jít!" křikla jsem ,,Opravdu?" ,,Ano, musíme do Anglie." řekla jsem šeptem. On nic na to neříkal a proběhl skálou ven, kde stál Mac s roztrhaným oblečením. Tinus mě položil na zem k Macovi ,,Postarej se o ní." řekl mu a rozběhl se nazpátek ,,Kam běžel?" zeptala jsem se hystericky ,,Pojď." řekl mi místo odpovědi. Vyhodil si mě na záda a vyšplhal se mnou až na špičku stromu. Tam mě posadil na větev a sledoval něco dole ,,Co..." ,,Pšt." odsekl mě ,,Teď nedýchej." pošeptal. Já se zhluboka nadechla a dech zadržela. Slyšela jsem pod námi křupání větví. Podívala jsem se dolů a viděla jednoho z těch upírů. Vykulila jsem oči ,,Kde jsi holčičko, já tvé srdce slyším, tak vylez." řekl mile. Mac vytáhl dýku a skočil dolů. Upír ho hned smetl pod sebe, ale Mac si to nenechal líbit. Okamžitě ho přetočil pod sebe a dýku mu chtěl zabodnout do srdce, ale upír se vyhl a dýku mu srazil z ruky ,,Co z tý holky máte? Jen utrpení." procedil skrz zuby. Já už to nevydržela a musela se potichu nadechnout. Modlila jsem se, aby to neslyšel. Nějak nereagoval, takže jsem počítala s tím, že ne ,,Je to moje kamarádka." řekl podrážděně Mac a dal mu jednu pěstí ,,Proč ji chráníš?! Tvůj bratr taky nezachránil tvoji milou a nechal ji zemřít. A teď chráníš ji?! Notak, vyrovnej skóre. Nech mě ji zabít a skončí druhá Válka." řekl prosebně. Marcus se úplně zaseknul. Vypadalo to, že přemýšlí To snad ne. Tinusi, kde jsi? Upír se ujal příležitosti, že Marcus byl nesoustředěnej, vzal dýku a rozmáchl se ,,Ne, Maci!" vykřikla jsem. Marcus se probral z tranzu a odskočil pár milimetrů. Dýka ho trefila do ramene. Marcus bolestně vykřikl a spadl, držící se za rameno, na zem ,,Teď zabiju já tebe." řekl upír a skočil na strom, ale nějaká síla ho odstrčila na zem ,,Crotoso murela!" vykřikl Will a upír se začal svíjet v bolestech. Angela neváhala a zabila ho. Upír se proměnil v prach. Tinus za mnou vylezl nahoru ,,Jsi v pořádku?" ,,J-já ano, ale Mac!" ukázalá jsem na chlapce, který se svíjel v bolestech. Tinus mě vzal a seskočil se mnou dolů ,,Williame, vem Viky a jestli se ji něco stane..." ,,Neboj, postarám se o ní." řekl a vzal mě za ruku. Objal mě. Zvedl se vítr a já se cítila, jakoby bych se vznášela, ale stále jsem cítila pod sebou pevnou zemi. Najednou jsme stáli u nějakýho stanu. Will mě okamžitě strčil dovnitř ,,Kde je Tinus?" ,,Už běží, v klidu." řekl a posadil mě na zem. Najednou jsem slyšela hlasy. Jeden hlas patřil Tinusovi. Usmála jsem se a rozběhla se ven. Úsměv mi hned opadl, když jsem viděla, kdo seděl na jeho zádech ,,Mirobell?"

___________________________2.6._____________________________________________
Jelikož mě to nedalo, tak jsem musela napsat další kapitolu. Tak doufám, že se vám líbí. Co myslíte, budou žárlivé scénky, nebo ne??