Vampire boys

*10*

Viktorie:
Vzbudila jsem se a porozhlédla se po místnosti. Podle nábytku a celkového designu jsem poznala , že jsem u Martinuse. Otočila jsem se na bok a viděla Martinuse , jak má zavřený oči ,,Nevěděla jsem , že upíři spí." ,,Taky , že já nespím." zasmál se a otevřel oči ,, Dobré ráno. Jak jsi se vyspala?" ,,V celku dobře. Máš pohodlnou postel." ,,Hádám , že není vůbec uležená." uchechtl se ,,Přesně , čím to asi bude." řekla jsem ironicky ,,Já ani nevím , ty jsi na to přišla , ne já." ,,Věděl to někdo o vás? Myslím , krom mě." ,,Tak moje máma to věděla." ,,A ještě krom ji." ,,No,.." prohrábl si vlasy a šlo vidět , že začal přemýšlet ,,jo. Jedna holka." řekl smutně a sklopil hlavu ,,Jaká?" ,,Byla to naše kamarádka. Byli jsme čerství upíří , nevím asi dva roky? Jo dva roky. No , a my jsme se nějak nehlídali a dělali jsme si , co jsme chtěli. Pamatuji si , že měla dlouhý vlasy , který byly černější než uhlí. Vždy je měla v copu. Šaty měla obyčejný , i když to byla dcera hraběte. Ona nebyla jako ostatní holky , ona spíš byla takovej kluk. Viděla nás , když jsme šli lovit. Poprosili jsme jí ať to nikomu neřekne. Ona přikývla a opravdu to dodržela. Jenže , jednou se stala nehoda." ,,Jaká?" ,,Se mě pak budeš bát." ,,No,.." ,,Ale teď se umím kontrolovat." ,,Jak to víš?" ,,Tak , válka mě toho dost naučila." ,,Války , ne?" opravila jsem ho ,,Jo , války." ,,Tak mi už řekneš , jaká to byla nehoda?" zeptala jsem se a sedla si. On se také vyhoupl do sedu ,,Slib mi , že se mě pak bát nebudeš a vyhýbat se mi. Stalo se to před sto lety." ,,Neříkal si náhodou , abych se ti vyhýbala?" podzvedla jsem obočí ,,To jo , ale,..." prohrábl si nervózně vlasy ,,Ale?" ,,Já nevím , toto se mi nikdy  nestalo." ,,A co se ti nestalo?" ,,Než bych ti to vysvětlil , tak by byl konec světa." uchechtl se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho ,,Martinusi." řekla jsem prosebně a lehla si. Dala jsem si jednu ruku za hlavu a druhou na břicho ,,Už jednou jsem zjistila co jsi , tak chci vědět všechno." ,,Já bych ti to rád vysvětlil , ale k tomu potřebuji knihu , kterou nemáme doma." ,,Tak kde?" ,,Na chatě." ,,Jedem tam." řekla jsem a vystřelila do sedu ,,Tvoje teta ti to dovolí?" podvedl jedno obočí ,,Jo , něco ji řeknu , já umím lhát." ,,Dobře , ale pod nějakýma podmínkama." řekl a narovnal se ,,Říkej." ,,Řekneš mi také své tajemství. Třeba bych chtěl vědět , proč jsi s tetou." ,,Beru , ještě něco?" ,,Jo," sklopil hlavu ,,jelikož jdeš se mnou , jsi v nebezpečí. Když ti řeknu uteč , tak utečeš. Když řeknu schovej se , tak se schováš." zvedl hlavu a podíval se mi do očí On má tak krásné oči. I když vím , že je upír , který kdyby mohl , tak může zabít všechny okolo. Tak v jeho očích jde vidět tolik lásky , štěstí , dobra a něhy. Řekla jsem si pro sebe. Martinus se usmál a sklopil hlavu Sakra , on mě slyšel ,,Hádám , že si musím dávat pozor , co si říkám sama pro sebe , co?" podzvedla jsem obočí. Martinus to nevydržel a začal se nahlas smát ,,Nevím , proč se směješ , jako!" založila jsem si ruce na hrudi ,,P-promiň." řekl Martinus , když se uklidnil. Sedl si zase vedle mě a chytil mě za ruku ,,Máš taky krásné oči." usmál se. Já sklopila hlavu , protože jsem se začala červenat. Martinus se zasmál a chytil mě za bradu ,,Nemusíš se červenat , i když ti to sluší." řekl a pohladil mě po tváři ,,Jak musím jít daleko , aby jsi neslyšel moje myšlenky." ,,Já tě uslyším vždycky." ,,Oj." zakřenila jsem se. Martinus , který se doteď smál , ztuhl. Vypadal jako by se na něco soustředil ,,Co se děje?" zašeptala jsem ,,Někdo tu je." řekl a zvedl se ,,Kdo?" ,,Upír." řekl , rozběhl se k nějakýmu šuplíku a povyhazoval z něj oblečení. Vytáhl nějaký dýky. Přišel ke mně a dal mi jednu ,,A není to třeba Marcus nebo tvůj táta." ,,Ne. Ty bych poznal. Viky , jednu věc. Když řeknu uteč , tak,..." ,,Uteču." kývla jsem na souhlas ,,Jen doufám , že to není někdo z Rady." zašeptal a vyšel ke dveřím. Otevřel je a podíval se do chodby. Já se podívala na svoji dýku A jak se s tím dělá? Zeptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se na místo , kde stál předchvílí Martinus. Už tam nebyl Martinusi , kde jsi? Zeptala jsem se. Věděla jsem , že to uslyší. Nic , nikde se neobjevil Bojím se odejít odsud. Ale bojím se o Martinuse. Jasně je upír , ale,.... Odhodlaně jsem vstala a vydala se ke dveřím. Podívala jsem se do chodby. Nikde nebyl. Došla jsem ke schodů. Někdo na mě zezadu zaútočil a kousl mě do ramene. Já vykřikla a ohnala se dýkou. Do něčeho jsem zabodla. To něco , teda někdo zařval bolestí a pustil mě. Otočila jsem se a podívala se , kdo na mě zaútočil. Byl to nějakej starej chlap , který vypadal jako bezdomovec. Martinus doběhl ,,Co se děje. Slyšel,.. Proboha." řekl , když viděl ležet nehybného upíra ,,Kdo to je?" ukázala jsem na něj ,, Ten je pouliční. Neměl by být nebezpečný skrz zákon." řekl a čupl si k němu. Dýku dal k srdci a přitlačil. Upír zařval a proměnil se v prach. Mě se udělalo špatně ,, M-Marti,..." nedořekla jsem a omdlela.

Martinus:
Utřel jsem dýku a vstal ,,M-Marti,..." nedořekla moje jméno a omdlela. Ještě , že mám dobře vyvinuté reflexe , jinak by spadla ze schodů ,,Viktorie!" křikl jsem Co se ji stalo? Začal jsem ji prohlížet O to ne , on ji kousl. Začal jsem panikařit Musím ten jed z ní dostat pryč. Řekl jsem si a rozběhl se k lékárničce ,,Co se tu stalo?" slyšel jsem hlas otce ,,Tati , Viky , ona , pomoc." řekl jsem zoufale a klekl si k ní ,,Já ti něco o tom říkal." řekl přísně a klekl si k ní také ,,Proboha , ty jsi ji kousl!" vykřikl ,,To , já ne. To on." řekl jsem a ukázal na hromádku prachu ,,Ten jed z ní musíme dostat." řekl a vyhrnul ji rukáv ,,Co chceš dělat?" zeptal jsem se , když jsem viděl , jak se k ní sklání ,,Musím to z ní dostat. Oba dva do pokoje. Toto nesmíte vidět." ,,Já ji neopustím!" ,,Dělej Martinusi!" křikl na mě bratr a vzal mě za paži. Odnesl mě k němu do pokoje a zamkl ,,Co když ji něco udělá?" ukázal jsem na ty dveře ,,Táta? Ten ne. Buď v klidu." řekl a sedl si na postel ,,V klidu?! Jako fakt ty,.." nedořekl jsem to , protože jsem slyšel křik Viky ,,Vik,.." rozběhl jsem se , ale to by mě Marcus nemohl zastavit ,,Nech tátu pracovat." ,,Ne , já musím za ní." ,,Martinusi , ne. Teď to obzvlášť bude hnusný." ,,Jak to víš?" ,,Knihy." řekl a ukázal na hromady knih ,,Jestli se jí něco stane,.." ,,Tak je to tvoje chyba. Martinusi , neměl sis ji pustit k tělu!" ,,Ale to nešlo." ,,Proč ? Víš o tom , že teď určitě zjistila , že jsme upíří." ,,Ona to ví už dávno. Zjistila si to." odfrkl jsem si ,,Jak to?" ,,Internet , brácha." ,,Oj ,a stejnak se s námi baví." ,,Jo." ,,To je divný." řekl a já  sebou škubl , protože jsem uslyšel další výkřik. Chtěl jsem tam jít , snažil jsem se. Ale bratr byl silnější. Asi lovil ,,Nech mě tam jít." zaprosil jsem ,,Až řekne  táta." řekl a žďuchl mě na postel. Já si sedl a díval se na zeď. Pochvilce táta došel celý od krve ,,Co se stalo?" ,,Ten jed byl rozšířenější než jsem si myslel." ,,Je v pořádku? A není,..?" ,,Je v pořádku. A není upír." řekl a já si oddychl ,,Říkal jsem ti ať se od ní držíš dál. A vím , že ona ví , co jsme." ,, Tati , to nejde. Nemůžu bez ní být." ,,Martinusi , nejsi plnoletej." ,,Já vím , ale milovat můžu. Bez toho , abych své city vyjádřil." ,,Jenže se budeš trápit." ,,Já vím." ,,A taky víš , že jednou zemře a ty ne?" ,,Ano , to vím taky. Ale ještě nezemřela." ,,Ale může kdykoliv!" ,,Já vím tati , a jdu za Viky!" strkl jsem do Marcuse a rozběhl se z pokoje. Podle pachu jsem poznal , že je u mě v pokoji. Došel jsem tam a podíval se na svoji postel. Ležela tam jako mrtvola a vypadala i tak. Došel jsem k ní a sedl si vedle ni. Pohladil jsem ji po vlasech a zanechal tam polibek. Chytil jsem ji za ruku a propletl jsem si s ní prsty. Furt jsem ji hladil po ruce Prosím , ať je v pořádku,..

Marcus:
Martinus do mě strčil a já spadl na zem. Rozběhl se z pokoje. My jsme se s tátou na sebe podívali. Já jsem vstal a došel za tátou ,,Jdem pro něj." řekl. Já kývl hlavou na souhlas. Došli jsme ke dveřím jeho pokoje a nakoukli tam. Viktorie tam nehybně ležela, Tinus ji držel za ruku a hladil ji. S tátou jsme tam stáli zaraženě a sledovali to. Tinus se na ni zamilovaně díval a furt si něco říkal ,,Viky , probuď se. Prosím." řekl smutně a pohladil ji po tváři. Taťka se na mě otočil a chytil mě za paži. Odtáhl mě až dolů do obýváku ,,On je v tom až po uši." ,,Tati , ale co když se to dozví Toppor. Martinus si zahrává s životem." ,,Já vím , ale jestli mají mezi sebou nějaké pouto , tak je nemůžeme od sebe odloučit." ,,Jak to?" ,,Toto pouto se rozdělí až jeden z nich zemře." ,,Aha , takže láska." ,,Ano. Když jste byli mladší , tak to bylo snadší." řekl a sedl si na sedačku. Já si přisedl k němu ,,Si pamatuji , jak jste za mnou došli , že se vás dotkla holka. Ty jsi ses furt oprašoval a Martinus brečel. Teď jste skoro dospělí. Už vás čeká to , co každého z nás." ,,Já vím , ale Martinus , jestli budou spolu chodit , tak se ji ani nedotkne." ,,To já si myslel taky. No a jste vy dva na světě." ,,Hm,... Ale já taky nechci jen,..." ,,Já vím Marcusi , ale takový je život. Až budete dospělí , tak to pochopíte." ,,Jen aby." ,,A co ty a dívky?" zeptal se a já sklopil hlavou. Ihned jsem zesmutněl. Vzpomněl jsem si na Lolu ,,Marcusi?" ozval se taťka a objal mě kolem ramen ,,L-Lola." ,,Co s ní? Ta už je mr,.... Aha , promiň Marcusi. Já nevěděl , že tě to ještě drží." řekl lítostivě ,,V pohodě" zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí ,,už je pryč. Už ji nikdy nebudu mít u sebe."