Vampire boys

‡22‡

Viktorie:
,,Jak?" postavila jsem se. Will přišel ke stolu a knihu, kterou držel, položil na stůl ,,Tady," ukázal na jednu stránku ,,tento recept umožňuje vrácení paměti, ale je tu jeden problém." podíval se na Marcuse a pak na mě ,,Je to lektvar. Takže to budou muset vypít. Ale to je nepřinutíme, jsme pro ně cizí." řekl Marcus a podíval se na mě ,,Jak to uděláme?" zeptala jsem se ,,Nevím, to musíme promyslet. Ale víte, jaký jsou rizika?" zeptal se Will ,,Že nás odhalí." řekl Tinusův hlas. Všichni jsme se za ním otočili. Držel tři krabice, které následně položil na kuchyňskou linku ,,Viky, potřebuju s tebou mluvit. O samotě." řekl a podíval se na každého v místnosti. Všichni přikývli a odešli ,,Stalo se něco?" zeptala jsem se, když Angela zavřela dveře ,,Byl jsem u Jenny a, a ona si vše pamatuje." vydechl ,,O-ona s-si nás pa-pamatuje?" vykoktala jsem ,,Ano, když jsem tam došel, tak se zeptala, jak se ti daří a prostě takový otázky. Musel jsem dělat jakože nic a v klidu odpovídat, ale věř, byl jsem překvapený." posadil se na barovou židli ,,Na ni kouzlo nepůsobilo? Jak to?" ,,Nevím. Ale mám tu dečku." řekl a z krabice vytáhl dečku, kterou jsem tak postrádala. Usmála jsem se a vzala si ji do ruk ,,Toto mi máma dala, když jsem byla malá. Proto je pro mě tak důležitá." řekla jsem zničeho nic. Ani nevím, proč jsem to řekla ,,Myslel jsem si to. Mám krev, dáš si? Dáme si skleničku, jako skleničku vína. Akorát já budu mít zvířecí krev." ,,Dobře a ještě k tomu si dám nějakou buchtu. Mám nějakou chuť na buchtu." ,,Jsem tak rád, že už máš chuť k jídlu." natáhl se ke mně a políbil mě. Já se usmála ,,Já teď jdu nějaký to zvíře ulovit." uchechtl se a postavil se. Já přišla ke krabicím a začala vytahovat transfúze. Začala jsem přemýšlet o tetě Jak to, že na ni nepůsobilo kouzlo. Je možný, že ona je taky Ježíšův potomek? Nebo něco jiného? Pak mě to docvaklo Ona je nějaká bytost. ,,Martinusi! Marcusi! Angie!" začala jsem křičet. Vyšla jsem z kuchyně. Sešla jsem schody k Marcusovi a Angie. Oba byli v obýváku a četli si ,,Musíme k tetě. Ihned." ,,Proč?" zeptala se Angie. Marcus odložil knihu a podíval se na mě ,,Tinus říkal, že si ho pamatovala. Ona je nějaká bytost." ,,To může být možný, nepůsobilo na ni kouzlo." přikývl na souhlas Marcus ,,Jdeme tam?" ,,Kam jdete?" ozval se znovu záhadně Tinusův hlas. Já jsem se k němu otočila ,,Musíme za mou tetou. Ona je nadpřirozenou bytostí. Dnes se chci dozvědět o mém původu."
Došli jsme před její dům. Já zazvonila a čekala, až se otevřou dveře. Za chvilku se tam objevila teta ,,Viky, tebe jsme dlouho neviděla. Takových šest nebo sedm měsíců. Jsi nějaká divná..." ,,Potřebujeme s tebou mluvit." přerušila jsem ji ,,Jistě, pojďte dál. Dáte si něco k na pití?" ,,Jenny, ty víš, že ani jeden nic na pití nepotřebují. A já za chvíli také ne." ,,O čem to mluvíš?" ,,Kdo doopravdy jsme. A nezamlouvej to. Víš o upírech a dalších nadpřirozených bytostech. Proto jsi adoptovala kluky a Angie. Jenny, kdo doopravdy je naše rodina?" přistoupila jsem k ní ,,Jsi už dost stará, aby jsi to věděla. Vždyť ti je osmnáct. Posaďte se, všichni." ukázala na sedačku, na kterou jsme si všichni sedli. Martinus ochranářsky si ke mně posadil blízko a položil si dlaň na moje koleno ,,Tvá matka byla od malička zázračné dítě. Škola, vztahy, sport... Všechno ji šlo. Já měla za schopnost vidět do lidí. Také jsme nevěděly, jak to. Až když jednou nás napadli upíři a povraždili naše rodiče. My jsme byly čarodějnice. Ale jen částečné, takže naše schopnosti časem zhasly. Ale ne úplně. Když si tvá matka našla tvého otce, tak jsem z něj cítila neuvěřitelnou sílu. Kterou cítím i u tebe..." ,,Jsem Ježíšův potomek. Takže to mám ze strany táty?" ,,Ano. Tvá matka nechtěla, aby jsi vyrůstala v tomto světě." ,,Proto se dali do CIA nebo FBI? Myslím, že mi takhle zničili život více, než kdyby mě nechali v tomto světě." ,,Nevím, zda-li by to bylo lepší nebo ne." řekla a já si povzdechla. Podívala jsem se na Tinuse, který vypadal, že přemýšlí ,,Viktorie, tvé dítě bude ještě silnější. Protože se spojili tvé a jeho schopnosti." ukázala na mě a Tinuse. Ten k ní zvedl hlavu ,,To bylo v tom proroctví. Dítě dvou mocných ho porazí." podíval se na mě ,,To chceš říct, že naše dítě má bojovat proti Topporovi? Jsi ses zbláznil, ne?" dala jsem dlaně na svoje břicho ,,Chci domů, jsem unavená a mám hlad." ,,Hlad upíří nebo lidský?" zeptala se Jenny. Já se zamračila a vstala ,,Obojí." řekla jsem a odešla z domu.
Už bylo večer a já sledovala televizi. Byla jsem přikrytá svoji dečkou a popíjela krev a čaj. Tinus řešil dole, jak vrátit všem paměť. Jestli ji teda vrátit. Teď jsem i proti. Nikdo nemusí ukazovat na to, že jsem mladá na dítě. Když bylo kolem deváté, tak se Tinus vrátil nahoru a sedl si vedle mě ,,Co jste dořešili?" zeptala jsem se, aniž bych se na něj podívala ,,Zhodli jsme se, že nikomu vracet paměť nebudeme. Budeme zde, jako nová divná rodina." uchechtl se a objal mě kolem pasu ,,Už jen čtyři měsíce, Tini." podívala jsem se mu do očí, ve kterých mu šlo vidět, že v nich má strach ,,Já vím, měli by jsme..." ,,Co? Připravit se na to?" přerušila jsem ho ,,Necháš mě domluvit? Chtěl jsem říct, že by jsme měli vymyslet jméno pro miminko." ,,Aha, promiň." uchechtla jsem se a začala přemýšlet ,,Pro holčičku by se mi líbila Thea." řekl zničehonic. Já přikývla na souhlas ,,A pro kluka Lukas." ,,Souhlasím, teď už jen čekat." usmál se, i když šlo vidět tolik bolesti, kterou teď prožívá.