Vampire boys

‡10‡

Viktorie:
Šli jsme vesnicí, ve který nebyla ani noha ,,Jsem myslela, že Angličané jsou aktivnější lidé." poznamenala jsem a porozhlédla se kolem sebe ,,Já si myslím, že i lidé cítí, že se něco děje." řekl Mac, který stál u jedný z výloh s televizama. Došli jsme k němu a podívali se na televizi. Ruský a americký prezident říkali něco o třetí světové válce. Západ proti Východu ,,Myslíte, že je někdo ovládl?" podívala jsem se na Tinuse, který sledoval pozorně televizi ,,Čarodějové." řekl a podíval se na mě ,,Oba dva mají na krku lilii. Vidíš to?" ukázal na krky prezidentů ,,Ano, vidím. Ale nemůže snad být třetí světová válka. To by se Země úplně zničila." ,,O to jde Topporovy. Upíři to přežijí. Ostatní můžou zemřít." ,,Zdá se mi, nebo to je druhý Hitler?" zeptala jsem se a všichni se uchechtli ,,Jo, něco takového." řekl Will a odstoupil od výlohy ,,Jak se tam dostaneme?" dal ruce v bok a zhluboka se nadechl ,,Letadlem." pokrčil rameny Tinus ,,Já vám něco neřekla." sklopila hlavu Angela ,,A co?" přistoupila jsem k ní ,,Komunita mě svolala. Potřebují pomoc s prezidenty a hledání spojenců. Musím zpět do Kanady. A oni chtějí i Marcuse." ,,Proč mě?" ,,Nevím." ,,Takže se rozdělíme." tleskl William.
Poté, co jsme se všichni rozloučili, každý se vydal vlastní cestou ,,Mám nápad." řekl zničeho nic Will, který přerušil hrobové ticho. Oba jsme se na něj podívali ,,Můžu nás tam přenést." ,,To uvidí, kde jsi a tím nás prozradíš." ,,Ne, když budu teleportovat do více zemí. Nebudou vědět, že jsem vás nechal právě tam. Pak v některé zemi zůstanu a tam se dopravním letadlem." ,,To by šlo." usmál se Tinus ,,Ne, Wille, uvědomuješ si to, že kdykoli tě můžou najít a zabít? I tak, že jsme se rozdělili s Macem a Angelou." řekla jsem rozklepaně ,,Ale je to dobrý nápad." poznamenal Will ,,Nemusíš se o mě bát. Umím se o sebe postarat. A teď se mně chyťte." natáhl k nám ruce a oba jsme se ho chytli. Zase ten divný pocit. Zachvíli jsme byli někde na poušti ,,Musíte se tam dopravit po svým. Je to tu kousek od jednoho města a 200km od Jeruzaléma. Já musím jít." řekl rychle Will a zmizel. Martinus se uchechtl a začal něco lovit v batohu ,,Bavíš se, že odešel, že?" ,,Jsem docela rád, že my dva jsme taky někdy někde sami a není tu ten opruz. Ale bohužel ho v některých věcech potřebujeme." hodil na mě nějaké oblečení ,,Obleč si to." ,,Co to je?" začala jsem si prohlížel kousky oblečení ,,Tady chodí ženy zahalené. A aby jsme byli nenapadní, tak potřebujeme se obléct tak, jak se oblékají tady." ,,Ty jsi tušil, že sem dorazíme?" ,,Ne, mám z každé kultury pro mě a pro tebe oblečení." začal si vyslékat kalhoty a já ho následovala. Oblékla jsem se do toho, co mi dal. Chtěla jsem dát šátek, ale on mě zastavil. Sklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Jednou rukou mě přitáhl za pas blíž a druhou položil na moji tvář. Já si stoupla na špičky a ruce obmotala kolem jeho pasu. Pomalu mi docházel dech, tak jsem se odtáhla ,,Proč..?" ,,Protože tam na tebe nemůžu ani sáhnout. Potřeboval jsem tě ještě políbit." usmál se a políbil mě znovu na rty. Ale krátce. Odtáhl se a obvázal mi šátek kolem hlavy ,,I toto ti sluší. Jak to děláš?" uchechtl se ,,To musíš umět." řekla jsem egoisticky a on se tomu jen uchechtl. Zavázal si taky šátek a vzal si batoh s věcima ,,Taky ti to sluší." usmála jsem se ,,Vím, ne. Ale už půjdeme. Chci být v tom městě do rána. Na slunce nejsem nějak zvědavý." chytil mě za ruku ,,A nepoběžíme?" ,,Radši ne. Nikdy nevíš, kdo tu může být. Pár rad než ještě vstoupíme do toho města. Nemluv. Ženy jsou tady pod diktaturou a nemají právo moc na veřejnosti mluvit. A hádám, že hebrejsky neumíš." ,,Ty snad jo?" ,,Ty léta tě naučí hodně. Když se poprvé řešilo, co s Topporem, také nás vyslali do Izraele. Pro něco jsme museli jít. Potom v druhé světové válce. V tý době jsme byli rozděleni s Marcusem. Ten byl vyslán do Francie a já sem." ,,Do Francie? Myslíš to, jak bylo vylodění v Normandii?" ,,Ano, on tam pozabíjel nejvíce lidí. No, tak když on byl nesmrtelný, neměli ho šanci zastavit. V tý době jsme oba byli zdivočelí. To zabíjení v nás probudilo zrůdy, co jsme." ,,Nejste zrůdy. To je jako my lidé. Také zabíjíme, aby jsme se nakrmili. Jsme všichni stejní. Příroda to tak zařídila, aby jsme se navzájem zabíjeli a krmili. Nesmíš to brát tak, jak to bereš. Myslím, že my lidé jsme natropili více špatností, než vy." ,,Lidé jednoho dne zemřou, my ne." ,,Tini, ty nejsi zrůda. Jsi stvoření, které potřebuje se nakrmit." ,,Málem jsme zabil člověka. Včera." ,,Cože?" zastavila jsem se. On se zastavil přede mnou a podíval se někam dopředu ,,Když jsi spala, řekl jsem si, že bych se měl posilnit. Procházel jsem vesnicí a slyšel, jak někdo ubližuje ženě. Došel jsem do odlehlé uličky a tam viděl muže, který chtěl znásilnit tu ženu. Chtěl jsem ho zabít. Měl jsem úplně chuť se mu zakousnout do hrdla a vysát z něj život." ,,Ale neudělal jsi to." zavrtěla jsem hlavou ,,To ne, neudělal. Měl jsem několik důvodů. Jen jsem ho zhypnotizoval a přinutil ho na vše zapomenout a přikázal mu ať už nikdy neublíží ženě." ,,Jaký jsi měl důvod?" ,,Jeden z důvodů jsi byla ty." konečně se na mě otočil a pohlédl mi do očí ,,Kdybych to udělal, nikdy bych se ti nedokázal podívat do očí. Neodpustil bych si, že by sis myslela, že bych ti někdy nějak ublížil. Ty jsi mě naučila, jak procházet mezi lidmi a nemít nutkání jim vysát život." ,,Nikdy bych si nemyslela, že bys mi ublížil. Protože já ti věřím. Myslím, že ten muž si to i zasloužil. Takhle ubližovat ženám jen pro potěšení. Jsem ti vděčná za to, že jsi mi to řekl. A nemusíš se bát, nikdy bych si nemyslela takovouhle hloupost. Miluju tě a vždy ti budu věřit." ,,Nikdy ti neublížím, protože tě miluju." došel ke mně a sklonil se. Sundal mi šátek a chtěl mě políbit, ale nějaký vůz nás přerušil. Martinus nás rychle strhl bokem ,,Hej, vy dva, co tu děláte?!" vykřikl ten, který vystoupil z auta. Přišel k nám a prohlédl si nás ,,Omlouváme se, ale ztratili jsme se. Jsme ze severu Izraele a náš vůz se porouchal. Nevíte, kde je tu nejbližší město?" začal mluvit Martinus hebrejsky. Já na něj vykuleně pohlédla, protože jsem mu rozuměla každičké slovo. Což je divný. Hebrejsky jsem se nikdy neučila a ani nemluvila ,,Jo je, hodím vás tam." přikývl na náznak, aby jsme ho následovali. Nasedli jsme si do auta a nechali se odvést do města.