Vampire boys

∆13∆

Určitě si pusťte k tomu tu písničku ♥
Thea:
Procházeli jsme hradem a sbírali mrtví. Bylo tu plno známých tváří. Došla jsem na nádvoří a tam jsem se porozhlédla. Černá duše procházela kolem mrtvých a ke každému si klekla. Svoji dlaň položila jim na tvář a takhle to dělala u všech. Pak se narovnala a podívala se na mě. Kývla hlavou a já ji jako odpověď také kývla hlavou, pak odešla do hradu, kde se vytratila ,,Co uděláme s mrtvými?" zeptal se vedle mě táta ,,O jejich duše jsem se už postarala. O jejich schránku se musíš postarat ty, králi." otočila jsem se na něj. On zavrtěl hlavou ,,Já to dělat nebudu." pošeptal ,,Když nebude král, nebude rovnováha a to také není nějak dobrý." ,,Neumím kralovat." zavrtěl hlavou ,,Vše se naučíš. Strejda určitě ti pomůže." řekla jsem a on se uchechtl ,,Je trochu naštvaný, že to není on." usmál se a podíval se někam do dálky ,,Ale navrhl jsem, že bude mít pod svojí mocí všechny vojenské jednotky. Přijal to. Ale spíš mi vysvětli, co je toto?" řekl a ukázal na kostlivce a mrtvá těla, která se pohybovala. Já se usmála a pokrčila rameny ,,Povstane starý lid. Poslední věta v proroctví. Vše se vyplnilo." řekla mamka, která došla za námi. Chytla tátu za ruku a propletla si s ním prsty. Mě objala kolem ramen a přitáhla si mě k sobě blíž ,,Topporovo proroctví bylo naplněno." usmála se ,,Mé a tvé taky." podívala se na tátu a ten jen s úsměvem přikývl na souhlas. Já se podívala dolů na svoji ruku, ve které jsem držela svůj ohnivý meč ,,Myslíte, že buď mír?" podívala jsem se na rodiče ,,Ano. Už bude." usmál se táta, ale úsměv mu zmizel, když viděl běžet strejdu. Když doběhl, tak se uklonil Co? Proč? ,,Proč se klaníš?" zeptala jsem se ho ,,Tak za prvý, brácha je král. Za druhé ty jsi vládce podsvětí. A za třetí, Viky je také královna. Královna všech upírů. Královská rodina ji vyšitá. Ale proto jsem nedošel. William umírá." podíval se na mámu, která ztuhla ,,Jdeme." zavelel táta a všichni jsme se vydali do nějaké místnosti, kam nás vedl strejda. Došli jsme asi do nějaké ložnice. William ležel na posteli. Byl celý od krve, i když měl na sobě obvazy. Došli jsme k posteli ,,Wille." pošeptala potichu máma. William se na ni podíval a křivě usmál ,,Nebuď smutná. Osud mi to napsal." řekl tichounce a nebýt toho, že jsem upír, tak bych ho ani neslyšela ,,O-omlouvám se ti, Martinusi. Za všechno. Za to, jak jsem ti chtěl sebrat lásku tvého života a pak, že jsem ohrožoval tvoji rodinu. Nikdy jsem ti neřekl, jak dobrý týpek jsi." řekl a taťka se lehce zasmál ,,Ty jsi taky dobrý týpek." přistoupil k němu a položil si dlaň na jeho rameno ,,Vše ti je odpuštěno." usmál se na něj a on mi úsměv opětoval ,,Chci se taky omluvit vám dvoum. I když jsme si moc neudělali, ale i tak." ,,Vše odpuštěno." přikývl s úsměvem strejda, který držel tetu kolem ramen a měl ji přimáčklou k sobě ,,Theo, řekni mému synovi, že ho mám rád a ať na mě vzpomíná." ,,Slibuju." usmála jsem se. Na zádech jsem měla něčí pohled, tak jsem se tam otočila. Stála tam ta černá osoba. Smrt ,,Ještě ne." pošeptala jsem ,,Je čas, Veličenstvo." řekl temný hlas ,,Nech ať se máma s ním rozloučí. Pak si vem jeho duši." řekla jsem a ona přikývla. Pomalu se blížila k posteli ,,Mami, rozlučte se." pošeptala jsem ,,Smrt si pro něj už jde." ona přikývla ,,Viky," nadechl se ztěžka, protože Smrt už nad ním stála ,,Běž dál!" přikázala jsem ji a ona odstoupila ,,chtěl bych ti toho hodně říct a hlavně i to, že tě miluju." ,,Já tě taky miluju, ale jako kamaráda." usmála se ,,Já vím," uchechtl se ,,žij šťastný život s Martinusem. Vždycky jsem mu tebe záviděl. Za vše se omlouvám. Za to, co jsem způsobil." řekl a málem se rozbrečel. Smrt se znovu začala přibližovat. Mamka ho chytla za ruku a utřela mu slzy ,,Už dávno jsem ti odpustila. Nebreč, vždy na tebe budu vzpomínat. Mám tě strašně ráda." řekla a dala mu pusu na tvář ,,Já tebe taky, chemiku." zasmál se potichu táta. Smrt už u něj stála. William se usmál a zavřel oči ,,Ne!" křikla máma a objala ho. Smrt mu dala svoji dlaň na jeho tvář a odešla ,,Ne, ne, ne." šeptala mamka a taťka si ji vzal do náruče a začal ji konejšit. Teta se přimáčkla na strejdu ještě víc. Já se otočila a odešla z místnosti Musím splnit to, co jsem slíbila.
Stála jsem před domem Stephana. Už jsem byla oblečená normálně do civilu. Povzdechla jsem si a vydala se ke dveřím. Zazvonila jsem a čekala. Mezitím jsem přemýšlela, jak jim to říct. Když Stephanova máma otevřela, tak jsem se lekla. Ona se jen zasmála ,,Ahoj Theo, co potřebuješ?" zeptala se mě mile. Já se na ni lítostně podívala ,,Mohu dál? Potřebuji vám něco říct." ,,J-jistě." odstoupila ode dveří, abych mohla vejít. Vyzula jsem se a odešla do obýváku, kde jedl Stephan. Když mě viděl, tak se zakuckal ,,A-ahoj." řekl přidušeně a talíř položil na stůl ,,Měla bych vám říct pár věcí." řekla jsem a posadila se naproti nim ,,Věděla jste, co je William zač? Otec Stephana." ,,Jak víte, kdo je jeho otec?" zeptala se vyděšeně ,,Moje rodina ho zná už devatenáct let. Možná i víc. Věděla jste, co je zač?" ,,A-ano." sklopila hlavu ,,Proto musel odejít. Proč se ptáš?" ,,Víte o dalších bytostech?" ,,Ano." ,,Byla bitva o mír a bohužel," polkla jsem na sucho ,,William nepřežil." řekla jsem a podívala se na Stephana. Ten se tvářil neutrálně, jako jeho matka ,,Děkujeme za informaci." řekl po chvilce Stephan. Jeho máma začala brečet a odešla do druhého patra. Chtěla jsem ji nějak pomoci, ale Stephan mi řekl, ať ji nechám být chvíli osamotě ,,A ty? Ty jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně. Já přikývla na souhlas ,,Proč mám takový pocit, ze se vidíme naposledy?" přimhouřila oči ,,Protože vidíme." pošeptala jsem. On se smutně usmál ,,Tak asi sbohem." ,,Sbohem." usmála jsem se a odešla z domu.
Došla jsem na balkon a opřela se. Musela jsem stále na vše myslet a hlavně na to, jak budu teď žít. V podsvětí? Na povrchu? V tomto hradu? Někde v nějakém domečku a dělat, že jsem nikdo? ,,Nad čím přemýšlíš?" přerušil mě z přemýšlení strejdův hlas. Otočila jsem se k němu ,,Nad vším." odpověděla jsem šeptem a otočila se zpět na krajinu. Strejda za mnou došel a opřel se o zábradlí ,,Nad vším je velký pojem." uchechtl se ,,Co teď bude? Jak budeme teď žít? Jak já budu žít? Kde budu bydlet? Jaká je moje budoucnost?" ,,Myslím, že na to příjdeš časem sama. Myslím si, že bydlet budeme zde. Tvůj táta je král a musí sestavit novou Radu, sepsat mírovou smlouvu a potrestat vinný. Ale ty máš na výběr. Zámek máš vlastní, ale v podsvětí. No, ale můžeš ho mít i na povrchu. To je na tobě. Tvá budoucnost? Tu si musíš sama určit." ,,Přemýšlela jsem o životě, že bych předstírala, že jsem obyčejný člověk a chodila bych normálně do školy. Ale když jsem si uvědomila že nikdy žádné děti mít nebudu, tak mně ta myšlenka opustila." ,,Chápu tě." ,,Ale zase musím sloužit svému lidu, který je tak trochu mrtvý." uchechtla jsem se ,,Chci mít dva zámky. Jeden v podsvětí a druhý na povrchu." ,,To je dobrý nápad." zasmál se strejda. Já se na něj otočila a usmála ,,Střež naše duše." zašeptal po chvíli a zvážněl ,,Vaše duše se budou mít nejlépe, co to může být." chytla jsem ho za dlaň a zmáčkla ji. On ji zmáčkl taky a usmál se. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno ,,Zítra je korunovace vás tří." pošeptal ,,Já vím." špitla jsem ,,Budeš mi chybět, až odejdeš. Byla jsi pro mě dcera, kterou jsem nikdy neměl a asi mít nebudu. Mám tě rád, obludko." ,,Já tebe taky, strejdo." zavřela jsem oči a užívala si každou chvíli tady.

_____________________________12.9.___________________
Jelikož se zítra neučíme, tak jsem se rozhodla, že dneska napíšu předposlední kapitolu.... Po poslední kapitole napíšu možná epilog a pak poděkování....