Vampire boys

★5★

Martinus:
,,...a proto nevěděla, že u ní byla Viky." dokončil chemik. Viky s úsměvem jen přikyvovala a dívala se na něj. Pak se otočila na mě ,,Není to úžasný, že dokáže toto? Vždyť kdykoliv může mluvit s mrtvými." řekla šťastně ,,Viky, myslím,.." ,,Můžeme to někdy zopakovat. A ty si můžeš popovídat s tvoji matkou." přerušil mě chemik. Já se na něj prudce otočil a nahodil pohled ,to snad nemyslíš vážně!' ,,Ono by to ještě šlo?" zeptala se Viky ,, Jasný, tak souhlasíš?" ,,Jo, děkuji." vypískla a vypadala, jakoby ho chtěla obejmout. Já sklopil hlavu a povzdechl si ,,No, už půjdu." ozval se. Já zvedl hlavu ,,Dveře víš kde jsou." řekl jsem. Viky se na mě otočila a probodla mě pohledem. Já pokrčil rameny a zkřížil jsem si ruce na prsa ,,Půjdu tě doprovodit." řekla s úsměvem a společně s chemikem vstala. Odešli do předsíně ,,Děkuji ti za to s tou tetou, teda mámou." ,,Pro tebe všechno, Viky." ,,Co?" zeptala se nechápavě ,,Chtěl jsem ti ukázat, že nejsme všichni stejní." ,,Jo, jako upíří." uchechtla se Au, to přirovnání bolelo! Prohrábl jsem si vlasy ,,Tak ahoj." řekl chemik a odešel. Do obýváku došla usměvavá Viktorie ,,To je prostě úžasný, co čarodějové dokážou." vydechla a posadila se za mnou. Prohrábla mi vlasy a pohladila mě po tváři ,,Tak co, zalovili jste si. A kde jsou vlastně ti dva?" ,,Ti běželi až do Švédska." řekl jsem jednoduše ,,Hele, co kdyby Will udělal to, že by sis mohl promluvit s tátou." usmála se na mě ,,To nejde." zavrtěl jsem hlavou ,,Proč ne?" ,,On už dávno nežil. V podstatě, i já jsem mrtvý. Nemám duši." řekl jsem smutně ,,Počkat,co?" ,,V šestnácti jsem, jakoby, umřel. Mám všechny orgány zamražený. Srdce, mozek, všechno." ,,Asi všechno ne, když můžete oplodnit ženu." uchechtla se ,,Já myslel vnitřní." zasmáli jsme se ,,Už jdu spát, jdeš si se mnou lehnout?" propletla si se mnou prsty ,,Jasný." řekl jsem a s Viky vstal. Došli jsme do pokoje a lehli si do postele. Oba jsme náš přikryl peřinou. Viky se ke mně přitulila a schovala si hlavu mezi můj krk a ramene ,,Dobrou noc, lásko." řekl jsem a políbil ji do vlasů ,,To je strašný, že ti to popřát nemůžu." zasmála se a políbila mě na krk. Já vzdychl a usmál se. Cítil jsem, jak zavírá oči a uklidňuje dech. Pochvilce pravidelně oddechovala. Já ji pořád hladil po vlasech nebo po zádech. Slyšel jsem dole kroky a nějaký hlasy. Zaposlouchal jsem se. Byl to Marcus s Angelicou. Pomalu jsem se odtáhl od Viky, abych ji neprobudil a vydal se za něma dolů ,,Čau." řekl jsem, když jsem scházel schody. Oni se oba na mě otočili s úsměvem ,,Co se smějete?" uchechtl jsem se ,,Já vím, že by jsme to neměli, ale,.."  poškrábal se Marcus na zátylku ,,Ale?" ,,Vypili jsme člověka." dořekla za něj Angelica. Já na ně vyvalil oči ,,Jste normální?! Mohl vás někdo vidět!" křičel jsem šeptem ,,Právě on nás viděl! To jsme ho měli nechat, aby nás vyzradil?!" zakřičel Marcus ,,Buď zticha, Viky spí." bouchl jsem ho do ramene ,,Hlavně ji to neříkej, bála by se nás." řekla Angelica. Já se na ni otočil ,,Nic neřeknu, ale vy dva se k ní nebudete moc přibližovat." ,,Ji by jsme neublížili." řekl brácha uraženě ,,Tebou bych nebyl jistý." odsekl jsem. Angelica se nadýchala ,,Proč tu jde cítit chemie? Čerstvá chemie." řekla a přimhouřila oči. Já sklopil hlavu a posadil se na sedačku ,,Viky ho sem znovu pustila. On, ona je z něj úplně vedle. To s tou Jenny, tak on do ní převtělil její mámu. A ještě ji ukázal další kouzla. Ona je fakt úplně z něj hotová. Nevím, jestli jsem pro ni dost dobrý." řekl jsem a položil hlavu do dlaní. Marcus si sedl vedle mě a objal kolem ramen ,,Tinusi, ty jsi pro ní hodně dobrý. Vy dva se k sobě prostě hodíte. Ho zná jen den." Já k němu zvedl hlavu ,,Právě, teprve den a je z něj hotová. A k tomu, on zjistil, že její máma je mrtvá. Což pro mě byla novinka." ,,Cože ji?" zeptala se Angelica a přistoupila k nám ,,Její máma je mrtvá a ,hádám, že i její táta. Jinak proč by se stěhovala k tetě. Já o ni vím strašně málo." ,,Ale když si to tak vezmeš, tak ona o tobě taky nic moc neví." pokrčil rameny Marcus,,Já vím, ale já jsem se jí na to ptal. A ona ,necháme to na jindy' ,Tinusi, já nevím'. A nebo se prostě rozbrečí. A tomu chemikovi to řekla?" ,,Jak to víš?" zeptala se Angelica ,,Typuju." pokrčil jsem rameny ,,Kdyby něco k němu cítila, tak bys to na ni poznal. Vždyť máte to pouto mezi sebou." ,,Ona ho chtěla obejmout. To jsem dneska cítil." řekl jsem naštvaně ,,Co s tím chceš dělat, Tinusi?" zeptala se Angelica a posadila se vedle mě ,, Nevím," pokrčil jsem rameny ,,ale kdyby se něco stalo, tak ji v tom nebudu překážet." ,,Co by se mělo stát?" zeptal se nechápavě Marcus. Já se na něj smutně podíval ,,Že by se do něj zamilovala."

Viktorie:
Vzbudilo mě nějaké šimrání na nose. Škubla jsem hlavou a přetočila se na druhý bok. Teď mě to šimralo na krku. Ohnala jsem se po tom, ale nic jsem necítila. Otevřela jsem oči, aby se podívala, co mě to budí. V pokoji nikdo nebyl. Lehla jsem si na záda a protáhla jsem se. Při tom jsem měla zavřený oči. Otevřela jsem je a vykřikla jsem z vyděšení ,,Martinusi, co děláš na stropě!" vykřikla jsem a vstala z postele. Tinus se jen zasmál a seskočil ze stropu ,,Sledoval jsem svoji krásnou přítelkyni." řekl s úsměvem a políbil mě na líčko ,,Ale jak ses tam dostal, a co gravitace?" ,,To my upíří umíme." zasmál se ,, Páni, úžasný." vydechla jsem nadšení ,,Co ještě dokážete?" ,,To ti ukážu, ale ty jdi se zkulturnit."
zasmál se a odešel z pokoje.

Martinus:
,,Tak co? Vyšlo to?" zeptal se hned Mac, když mě viděl scházet ke schodům. Já se usmál a přikývl ,,Jaký je počasí?" ,, Zataženo -5C°." řekla Angelica. Já přikývl ,,Uvidíme kdo je lepší. Jestli upír nebo nějaký chemik." uchechtl jsem se.

Viktorie:
Prohlížela jsem se v zrcadle, jestli nemám na sobě nějaké nedokonalosti. Když jsem se svým vzhledem byla spokojená, vyšla jsem z pokoje. Sešla jsem schody ,, Dobré ráno." řekl Marcus, který šel naproti mě ,, Dobré, kde je,.." ,, Jídelna." řekl jednoduše. Já se usmála a vydala se tam. Opravdu tam byl. Byl opřený o kuchyňskou linku a něco si prohlížel v mobilu. Zvedl hlavu a usmál se na mě. Mobil si schoval do kapsy ,,Jdem?" přešel ke mně ,,A kam? A já se ještě musím nasnídat." on se usmál a lehce mě políbil na rty ,,Jdeme na piknik tady k jezeru. Chci ti něco ukázat." odtáhl se a vzal košík, očividně, s jídlem. Odešel ke vstupním dveřím, položil košík a vzal mi bundu ,,Na, ať ti není zima." pomohl mi si ji obléct. Vzal mě za ruku a táhl mě z domu. Šli jsme po zasněžené cestičce do lesa. Sníh ještě trochu padal, ale to bylo tím, že mírně foukalo, tak asi ten sníh padal z větví. Došli jsme k jednomu břehu. Zalapala jsem po dechu ,,Tini,.." vydechla jsem a pustila jeho ruku. Rozešla jsem se k tomu krásnému místo. Na zemi byl jeden velký hnědý kožich Ani nechci vědět, kde ho sehnal. Za mnou jsem uslyšela uchechnutí. Já se otočila na Tinuse a usmála se. Znovu jsem se otočila a prohlížela si tu krásu. Na větvích stromu byly vyvěšený světýlka, které vypadaly jako kapky slz. Na zemi byly skleničky a v nich zapálené svíčky ,,Nádhera." vydechla jsem s úsměvem. Martinus mě zezadu objal a zanechal mi na krku ledový, ale i hřejivý, polibek. Odtáhl se a já se na něj nechápavě podívala. V ruce držel kytici tulipánů ,,Kde jsi je vzal?" zeptala jsem se udiveně s otevřenou pusou. On se usmál a dal mi je do rukou ,,V Holandsku." ,,Kdy jsi to stihl?" ,,Večer, když jsi spala.  Viky, chtěl bych ti něco říct. Já vím, že o nás víš ještě málo a udržoval jsem to v tajemství kvůli tvému bezpečí. Vím, že jsem ti mohl říct o ostatních, ale kdyby jsi to věděla, tak by to mohli brát, že jsou v nebezpečí. Dneska a tady ti chci všechno říct. A ukázat." řekl a přistoupil ke mně. Vzal mi kytici a položil ji na kožich. Vzal mě za obě ruce a začal mě táhnout k jezeru ,,Já vím, že nejsem tak dokonalej jako čarodějové. Neumím ti vyčarovat šaty, neumím mrtvý převtělovat do živých a ani se vznášet. Ale umíme taky pár kousků, tak třeba jako teď." řekl s úsměvem a podíval se na naše nohy. Já se na ně taky podívala a vyvalila oči ,,My stojíme na vodě?" ,,Ano, umíme se pohybovat na vodě. Nevím jak to přesně funguje, ale jo. Umíme to. Ale půjdeme radši na mělčinu. Pod námi jsou mořské panny." zašeptal a pomalu  se mnou šel na břeh. Posadil mě na kožich a sám se tam posadil. Ruku si položil na koleno a chytil mě za ruku ,,Viky, něco jsem si uvědomil. Zatím jsi nám neřekla, proč ses sem odstěhovala." já sklopila pohled ,,Už bych vám to mohla říct, a hlavně tobě. Máš na to právo." ,,Poslouchám, a neboj jsme tu jen my dva." řekl a pohladil mě po tváři.