Vampire boys

∆3∆

Viktorie:
Marcus odemčel chatu a vešel do ní. Po něm šla Angela, já a Martinus. Vypadalo to tady jako v tý chatě, d jsme byli, když jsme šli zastavit Toppora ,,Asi tu nemáte postýlku, že?" otočila jsem se na Martinuse. Ten zavrtěl hlavou ,,Zítra to půjdeme všechno koupit." ,,Fajn, jdu malou vykoupat a uspat." pohladila jsem ji po hlavičce. Měla otevřený oči a vše sledovala. Oči měla po Tinusovi. Martinus přikývl a odnesl naše kufry do pokoje. Malou, jak jsem říkala, jsem umyla a šla ji uspat. Ještě jsem ji teda nakojila. Lehla jsem si s ní do postele a přimáčkla si ji k sobě blíž. Martinus přišel z lesa, kde šel pro dříví, aby Thee nebyla zima. Dřevo vložil do krbu a zapálil. Pak se otočil na nás a usmál se. Lehl si na druhou stranu postele a přisunul se k nám blíž. Thee dal malou pusinku na čelo a mě na rty ,,Dneska, jak vidíš, nic nebude." pošeptala jsem a uchechtla se ,,Však neboj, zítra to dohoníme." ušklíbl se a kousl se do dolního rtu. Já se musela zasmát. Položila jsem si hlavu nad hlavičkou Thei a poklidně odpočívala.

O osm měsíců později
,,Martinusi!" křikla jsem. Martinus doběhl a vyděšeně se na mě podíval, ale jakmile viděl Theu jak stojí uprostřed místnosti sama, tak se usmál ,,Theinko, ukaž tatínkovi, co jsi tady dělala." řekla jsem k ní a usmála se ještě víc. Thea se zasmála a rozešla se k Tinusovi. Tinus si klekl, a když k němu došla, tak ji vzal do náruče a zatočil s ní ve vzduchu ,,Ty už chodíš, broučku." zajásal a vlepil ji polibek. Říkám, kdybych mohla brečet, tak tu brečím radostí ,,To je strašný, jak to uběhlo. Zachvilku bude mít rok." řekla jsem a pohladila ji po hlavičce ,,Pravda pravdoucí. Viděli ji Mac s Angelou?" ,,Ještě ne. Já jsem uklízela hračky, protože má čas na šlofík, a najednou se za mnou rozešla a chytila mě za nohu." řekla jsem dojatě ,,Dej mi ji, já ji půjdu uložit." ,,Myslím, že už nemusíš." usmál se a pootočil se, abych viděla, jak Thea má položenou hlavičku na rameni Tinuse a spí. Jednu ručičku měla kolem jeho krku a druhou na jeho paži ,,Fajn, dokud spí, tak já jdu na lov." pošeptala jsem. On přikývl a šel si sednout na sedačku. Vzal si deku a přikryl je. Já si vzala svetr a chtěla vyjít ven, ale Marcus, který přišel z hlavních dveří, mě chytil za obě ramena a začal mě tlačit zpět do obýváku ,,Co je?" zeptala jsem se šeptem naštvaně ,,Thea spí?" zeptal se místo odpovědi ,,Jo, a proč mě táhneš nazpátek?" ,,Přišel nám dopis." ozvala se Angela za ním. Já se zamračila ,,Jakej?",,Musíme to s vámi vyřešit oběma." řekla, když už jsme byli v obýváku. Posadila jsem se vedle Tinuse. Angela s Marcusem si sedli naproti mě ,,Přišel nám dopis z komunity. " řekla Angela a nechala tuto větu ve vzduchu ,,Tím chceš říct, že Toppor už znovu povstává? Vždyť to není ani rok." podívala jsem se na oba dva a zavrtěla hlavou ,,Thea nemá ani rok a podle všeho je ona tím dítětem, který ho má zničit. Ona nemůže ještě bojovat." začala jsem vyšilovat ,,Klid Viky, Toppor může dovršit svého návratu klidně za dvacet nebo sto let. S tím bych se nějak netrápil." řekl klidně Mac ,,Netrápil? Nevíš, jaký to je strach mít o dítě." řekla jsem rozzuřeně ,,Toppor může klidně povstát teď. A kde teď seženeme Ježíšovu krev? Thee ještě nemůžeme brát krev." rozhodila jsem rukama ,,Já ji půjdu radši odnést do ložnice." pošeptal Tinus a někam zmizel. Angela a Marcus už mlčeli ,,Je ještě nemluvně." pošeptala jsem a frustrovaně jsem si prohrábla vlasy ,,Jdu na vzduch." vstala jsem a odešla pryč. Porozhlédla jsem se po okolí, jestli neuvidím nějaké zvíře, abych se mohla najíst. Nikde nic nebylo, tak jsem se rozhodla se jít proběhnout. Zastavila jsem se u hráze, kde jsem si prohlídka propast, která byla pode mnou. Slunce už zapadalo, takže na mě už žádné sluneční paprsky nedoléhaly ,,Procházka při západu slunce?" ozval se hlas za mnou. Já se prudce otočila a podívala se na dotyčného. Stál tam Will. Měl černé džíny a černou mikinu ,,Wille, jak...?" ,,Jak jsme vás našel? Ten pach je neuvěřitelný. Hlavně toho děcka. Už chodí?" ,,Co chceš?" ignorovala jsem jeho otázku ,,Upozornit, že Toppor se probouzí. A bude o dost silnější než předtím. A ještě něco, všichni čarodějové jsou s ním. I tvá teta. I já." ,,Proč? Minule jste s ním nebyli. A teď jo. Proč?" ,,Předtím jsem měl ještě šanci tě mít, ale teď ne. Všechno jsem to dělal pro tebe. Ale ty jsi se rozhodla stát se upírem, takže nemám důvod, proč být s vámi." ,,A proto chceš zničit mě a mojí rodinu?" ,,To za mě udělá Toppor a jeho nová armáda. Až příjde čas, tak jim řeknu, kde jste ukrytí. Ale zatím ne. Vycvičte si toho parchanta dobře. I když si myslím, že nemá žádnou šanci. Sbohem." řekl a vzápětí zmizel. Já tam stála a koukala se na místo, kde před chvílí stál. Ve mně se nahromadil vztek. Dlaně jsem zatla v pěst a rozběhla se proti skále, která byla daleko asi kilometr.  Vyskočila jsem do vzduchu a vší silou vrazila pěstí do té skály. Začala jsem ji po velkých kouscích ničit a balvany jsem házela kolem sebe. Pak jsem si čelo opřela o nějaký ten zbytek a zaposlechla se do okolí. Slyšela jsem několik sobů, které jsem vzápětí zabila.

Martinus:
Sledoval jsem Theu, jak spokojeně spí. Nemohl jsem uvěřit, že moje holčička jednoho dne možná spasí dva světy. Ten náš a lidský. Viky měla pravdu, je teprve nemluvně, které se naučilo teprve chodit, a to už má jako zachraňovat svět? Nikdy! Budu se za ní bít, dokud mě nerozcupují. Otevřely se dveře, které vedly do pokojíčku. Viky vešla dovnitř a zezadu mě objala ,,Co se děje?" zeptal jsem se narovinu, protože z ní cítím, že se něco stalo a vyvedlo ji to z míry. Ona si jen povzdechla a obličej zabořila do mých zad. Zasoustředil jsem se, abych ji mohl číst myšlenky, ale ona nad ničím nepřemýšlela. Chytil jsem ji za ruce, které měla omotaný kolem mého pasu a pomalu si ji přesunul na klín. Ona se jen na mě smutně podívala a pak na Theu ,,Když jsem šla lovit, tak jsem potkala Willa." pošeptala a jednou rukou se chytla za okraj postýlky ,,Jak nás našel?" ,,Prý máme silný pach a hlavně Thea." pustila se postýlky a zadívala se z okna ven ,,Nebudeme mít klid, dokud Toppora úplně nezničíme. Will říkal o jeho povstání. Už všichni čarodějové jsou s ním. Bojím se, že tenhle boj máme prohraný." řekla zničeně. Já si povzdechl a sklopil pohled ,,Bude i silnější, než byl. Tinusi, já se bojím, že o ní příjdeme." ,,To se nestane. Nikdy." řekl jsem tvrdě ,,Musíme se odstěhovat, třeba na Island. Tam je taková bariéra, že nás tam neucítí. Ani Theu." řekl jsem návrh a Viky jen přikývla ,,Jedeme na Island." pousmála se.

_____________________________24.8._______________________
Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale byli jsme na dovolený, kde jsem opravdu neměla čas na psaní. Člověk si myslí, že když jede na sportovní dovolenou, že zhubne, ale opak je pravdou :-!:-D:-D.... No nic, doufám, že se vám kapitola líbila.
A strašně vám děkuji za 2k oček, jste úžasní zlatíčka ♥♥♥♥