Vampire boys

★8★

Viktorie:
Dream:
Seděla jsem v nějaké kobce. Ruce i nohy jsem měla v řetězech. Dívala jsem se do temné dálky. Do dálky stínů, smutku, mučení a smrti. Slyšela jsem švihání bičů a křik nebohých lidí. Dveře, které oddělovali tuto místnost od mučírny se otevřeli. Vzhlédla jsem k osobě, která tyto dveře otevřela ,,Ne." špitla jsem. Osoba jen kývla hlavou na souhlas a šla ke mně blíž. Odemkla zámky mých řetězů a chytla mě za paže ,,Kam mě to vlečeš?" zeptala jsem se a podívala se na tu osobu ,,Fi'hoak mui a kangep dh'jakkop." řekl mi místo odpovědi ,,Můžeš se na mě aspoň podívat?" ,,Qeaikonuseka, mu turperk mukea kopamns." řekl tvrdým hlasem. Došli jsme do temné místnosti. Osoba mě hodila na podlahu, po které jsem se zklouzla. Pohlédla jsem se na své ruce. Byli popálené ,,Co? Jak? Proč?" porozhlédla jsem se po místnosti, která byla plná zrcadel. Svůj odraz jsem viděla, ale tý osoby ne. Zvedla jsem se na nohy a otočila jsem se na tu danou osobu, která mě sem dovedla ,,Proč tu jsem? Co se tu děje?" ,,Dinamara ton. Kaloston miroon." řekla znovu tím divným jazykem ,,Vítej Viktorie, já věděl, že se sem vrátíš." ozval se hlas, který až moc dobře znám. Vykulila jsem oči a stáhlo se mi hrdlo ,,Rád tě vidím. Od minula jsi zkrásněla." usmál se na mě. Já nějak nereagovala ,,Fajn, pamatuješ, co jsi mi slíbila?" ,,Myslíte o tý přeměně?" ,,Ano, jak to, že nejsi ještě upír?!" vykřikl a já sebou škubla ,,Když tě neproměnil sám od sebe, tak tě promění teď!" křikl a ta osoba si sundala kapuci. Málem se mi ztratil dech. Nemohla jsem tomu uvěřit ,,M-Martinusi." zašeptala jsem a dala si ruku před pusu. Chtěla jsem se k němu rozejít, obejmout ho, políbit... Ale něco mi říkalo, že je něco špatně. Neměl své krásné čokoládové oči, ale měl modrý a jasně svítili. Takový měl, když se pral s Williamem ,,Můžeš." řekl a Martinus se proti mě rozběhl. Najednou jsem cítila neuvěřitelnou bolest. Vykřikla jsem a.....
The end dream
Vzbudila jsem se s výkřikem. Rozmáchla jsem rukama a tím jsem někoho praštila do obličeje ,,Auvajs!" zakňoural někdo a já otevřela oči. Ležel tam Martinus, který se držel za nos. Když se na mě podíval, tak vykulil oči ,, Lásko, co se ti stalo?" zeptal se starostlivě. Chtěl se ke mně přiblížit, ale já uhnula ,,Nesahej na mě! Nech mě být!" zakřičela jsem a rychle vstala z postele. Rozběhla jsem se z pokoje dolů do obýváku, kam jsem namířila na chodbu, kde jsem si vzala boty a vyběhla z domu. Nevím, ani kam jsem běžela, prostě jsem běžela. Vběhla jsem do ulice, kde bydlí moje teta a Will. Zastavila jsem. Celá jsem se klepala. Moje srdce bilo strašně rychle. Mě se zamotala hlava a podlomily se mi kolena. Spadla jsem na zem a upadla do temnoty.

Martinus:
Četl jsem si knížku a Viky mi ležela na hrudi. Zničehonic začala křičet ze spaní. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Rozmáchla rukama a tím mě praštila do nosu ,,Auvajs!" Otevřela oči. Měla vyděšený výraz, uplakaný oči, mokrý vlasy, bílé vyschlé rty a celá se klepala ,,Lásko, co se ti stalo?" zeptal jsem se a chtěl se k ní natáhnout, ale ona uhnula ,,Nesahejte na mě! Nech mě být!" vykřikla a rychle vstala z postele. Okamžitě se rozběhla z postele někam pryč. Já se stále nechápavě díval na dveře, kde se objevil Marcus ,,Co se stalo? Proč tak vyběhla?" ,,To kdybych věděl." vstal jsem z postele ,,Kam jdeš?" zeptal se totálně nechápavě. Já protočil očima ,,Jdu si koupit kávu. Kam bych asi šel, když mi utekla moje přítelkyně?!" vykřikl jsem. Byl jsem sakra nervózní ,,V klidu." dal ruce do obranného gesta ,,Jak v klidu?! Mám divný pocit, že se ji něco stalo. Tak mi vysvětli, jak mám být v klidu?!" křičel jsem na něj snad přes celý Norsko ,,Co se děje?" objevila se zničeho nic Angie ,,Nevím! Jdu pro Viki." rozběhl jsem se ke vstupním dveřím.