Vampire boys

‡1‡

Začátek třetí části

Viktorie:
,,Ještě jedno kolo!" zakřičel tělocvikář. Aby vám to bylo jasný, tak dneska ve škole běháme kilák a půl (kdo taky musí běhat kilák a půl? Já jo a je to na umření). Odfrkla jsem si ,,Tobě se to říká." zamumlala jsem ,,Pojď! Už jen pár metrů!" zakřičel Tinus. Zrychlila jsem. Předběhla jsem několik děcek. Patřila mezi ně i Jess. Podívala jsem se před sebe
a viděla Tinuse na trati, který měl otevřenou náruč a v jedný ruce držel flašku s vodou. Usmála jsem se a ještě víc zrychlila. Proběhla jsem kolem tělocvikáře a ten mi zastavil čas. Já začala zpomalovat. Když jsem se úplně zastavila, tak za mnou došel Martinus a chytil mě, abych nespadla ,,Jsi první." zašeptal a vlepil mi pusu do vlasů. Já zrychleně dýchala ,,P-podej m-mi t-tu vodu." natáhla jsem ruku. On se usmál a podal mi ji. Já se okamžitě napila a několik kapek mi ukáplo i mimo. Martinus mi utřel bradu a s jeho dopomocí jsme došli na trávník, na který jsem měla naplánovaný, že si sednu, ale Martinus mi to nedovolil ,,Nesedej si, nachladneš." já ho celého projela nenávistným pohledem. Ale chápete, jak myslím to nenávistným. Takový, Miluju tě, ale drž pusu ,,Martinusi Gunnarsene, jelikož je léto, tak ta zem je vyhřátá. To za prvý. Za druhý, ne každý, jak to říct, má takovou kondičku jako ty. Takže mě nech si sednout na tu zem, jinak tě já nakopu tak, že ty si nesedneš." řekla jsem naštvaně a s kříženýma rukama jsem si sedla na turka na zem ,,Jsi jak malá." zavrtěl hlavou a s úsměvem si sedl vedle mě ,,Nesedej si, nachladneš." zopakovala jsem jeho slova a snažila se napodobit jeho hlas. On se ušklíbl a chystal se něco říct, ale tělocvikář ho vyrušil ,,Tak jo, všichni už doběhli, tak si nastupte." řekl a my tak udělali. Martinus mi pomohl vstát a dojít na nástup ,,Takže, celkově nejrychlejší byli, znovu, Gunnarsenovi. Z kategorie chlapců to byli taktéž oni a z kategorie dívek to byla slečna Wiig. Gratulujeme." potleskal ,,Můžete se rozejít." řekl a ze země si vzal své papíry. Marcus a Martinus vzali nářadí a šli napřed. Já si vzpomněla, že jsem si svoji láhev nechala na trávě, když jsem si sedala. Rychle jsem se na to místo rozběhla a skrčila jsem se pro ni. Když jsem se zvedala, viděla jsem v lesíku něco velikého a chlupatého. Trochu to vypadalo jako medvěd. Zamrkala jsem, a když jsem otevřela oči, už to tam nebylo. Pokrčila jsem rameny a rozběhla se do šaten.
Šla jsem chodbou do své třídy. Všichni kolem mě pobíhali, protože už zvonilo na hodinu. Já na to neměla sílu, takže jsem šla, jako kulturní člověk. Do třídy jsem došla pozdě ,,Slečno Wiig, kde jste bloumala?" zeptal se učitel na matiku ,,Omlouvám se, ale převlíkala jsem se z tělocviku, tak jsem nestíhala." ,,Dobrá. Posaďte se." Rozešla jsem se ke svý lavici a sedla si. Už přes dva měsíce sedím sama. Možná se ptáte, kde je Angela. Angela se přidala do nějaké skupiny, která je proti Topporovi. Prý cítí, že se něco stane,
a tak radši začínají schánět spojence. Marcus s Martinusem jsou poslední dobou hodně nervózní. Třeba Martinus mě nikde nepouští samotnou. Nakoupit nemůžu, projít se taky ne. Vždycky musím mít za zadkem buď jednoho z nich, nebo oba dva. Jo, a abych nezapomněla, Will mě také hlídá, když musím jít na území, kam nemůžou upíři. Takže jsem furt pod nějakým podhledem. Nevadilo by mi to tak moc, ale když se jdeš sprchovat, jeden si stoupne před dveře a druhý před okno do koupelny, tak to začne být otravný. Celou hodinu matematiky jsem tak trochu prospala. Byla jsem úplně unavená. Zvonění mě probralo a donutilo vstát. Vstala jsem a šla na záchod. Když jsem šla chodbou, tak mě zastavila něčí ruka ,,Něco se stane." pošeptal Martinus a přitáhl si mě blíž ,,A co by se mělo stát?" ,,To právě že nevím, ale teď máme rozdělenou hodinu, tak prosím, dej si na sebe pozor." pohladil mě po tváři ,,Jako vždycky." objala jsem ho a políbila na tvář. Usmála jsem se a odešla na toaletu. Vzala jsem si hřeben a začala si česat vlasy. Otevřeli se dveře, kde se objevila Jessica ,,Takže Wiig, musíme si promluvit." řekla a prohrábla si své vlasy ,, Dobře, začínám. Proč se ke mně tak chováš? Co jsem ti udělala, tak hrozného, že jsi se se mnou přestala bavit a začala si mě všude pomlouvat?" ,,Ty sis začala! Prvně u těch tvých Gunnarsenů a pak po celý škole. A když si s tebou chci promluvit, tak vždycky zmizíš." ,,Já jsem tě nikde nepomlouvala! Ani u kluků ani nikde jinde, kdy bych na to měla čas? A kdo ti to vůbec řekl?" ,,Nicol, tě slyšela, jak jsi mluvila se svým miláčkem a..." najednou zmlkla a vykulila oči ,,A co?" ,,Tam,tam venku." řekla a ukázala na okno za mnou. Cítila jsem na zádech vítr a hnusný zápach připomínající uhnilého masa. Otočila jsem se a vyjekla. Stál tam a koukal se na nás  vlk, který byl vysoký jako medvěd a byl v polorozkladu. O nich mi Tinus říkal, jsou to mrtví vlkodlakové vyvolání Topporem, prý to už zažil. Prohlížel si mě nenávistným pohledem ,,Jess, utíkej!" popadla jsem Jess za ruku a vyběhla s ní na chodbu, kde bylo plno lidí. Slyšela jsem dunivé zvuky a praskání zdi. Ten vlkodlak se za námi rozběhl ,, Utečte!" křikla jsem a na chodbě začal panovat zmatek. Všichni utíkali ke vchodovým dveřím, ale tam se objevil druhý. Otočili jsme se a rozběhli se někam do budovy. Teda oni, mě strhl na zem. Postavil se nademnou a zařval. Jeho sliny dopadaly na můj obličej. Křičela jsem o pomoc a taky přišla. Nějaký naráz ho ze mně sundal a mě někdo vyzvedl do vzduchu. Byl to Tinus. Donesl mě do tělocvičny, kde byli ostatní ,,Zůstaň tu s ostatními, my ho musíme zničit." postavil mě na zem ,,Pomůžu vám." chytla jsem ho za lokty ,,Ne! Ty tu zůstaneš! Nechci, aby se ti něco stalo!" vykřikl na mě a vyběhl z tělocvičny ,,Ne, Martinusi!" vykřikla jsem ,,Gunnarsene, vraťte se!" vykřikl jeden s učitelů a chtěl se vydat za ním, ale já ho chytla za paži ,,Ne pane učiteli, nechoďte tam!" ,,Ten chlapec zemře." ,,Ne, nezemře." ,,Jak to můžeš vědět?!" ,,Stejnak tomu neuvěříte. Ale vím toho víc, než vy." ,,Opravdu?" podzvedl jedno obočí a nasadil zlověstný úšklebek. Já jsem to nechápala. Zařval nadpřirozeným hlasem a proměnil se ve vlkodlaka. Všichni vykřikli ,,Ještě, že mi Toppor dal schopnost, aby mě upíři neucítili. Teď tě můžu v klidu zabít!" vykřikl a vrhl se na mě. Ale něco mu zabránilo. Byl to Martinus. Chytil ho za přední packy a odhodil ho na místo, kde stál Marcus s Willem. Will ho nějakou magií přidržel na zemi a Marcus ho probodl nějakou dýkou. Vlkodlak zařval a proměnil se v prach. Všichni byli zmatení ,, Zadrž dech." pošeptal mi Martinus a dal mi přes pusu ruku a druhou mi zacpal nos. Nechápala jsem to,ale když všichni kolem mě spadli na zem a usnuli, došlo mi to. Uspávací kouzlo? ,,Jo, a zapomínací." řekl Martinus a přikývl na souhlas ,,Furt zadržuj dech, potřebuji tě dostat ze školy, až venku se můžeš nadechnut, rozumíš mi?" Ano. Kývl hlavou, pustil mi pusu, vyhodil si mě na záda a rozběhl se ven. Položil mě na zem a já se skácela na kolena. Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout. Martinus si za mnou klekl ,,Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a chytil mě za ruku ,,Jo, jen jsem poškrábaná." ,,Od čeho?" ,,Od skla." odkašlala jsem si ,,Dobře, jdeme domů. Tam si musíme popovídat." řekl a pomohl mi vstát. Došli jsme domů, kde byli už Mac s Willem ,,Jdu se osprchovat." řekla jsem a odešla do koupelny.

Martinus:
Díval jsem se na Viky, jak odchází po schodech nahoru ,,Musíme ji dát do bezpečí." šeptl jsem a podíval se na ty dva ,,Angie věděla, že se toto stane. A toto je jen začátek toho, co příjde." řekl Marcus a sedl si na barovou židličku ,,Toppor přišel znovu k moci, ale jak?" podrbal se na zátylku William ,,Ti Oechorové, ti byli posláni na Viky. A co ten učitel, učitel Bøtet, ne? Jak to, že jsme nevěděli, že to je vlkodlak?" ptal jsem se spíš sám sebe ,,Kam ji chceš dát do bezpečí? Všichni jsou podřízení Topporovi a jestli příjde válka. Martinusi, on jde po Viky, protože komunita nadpřirozených se mu smála, že prohrál nad vámi..." přestal jsem ho poslouchat, protože mě volala Viky. No, spíš telepaticky volala ,,Nechci tě rušit, ale Viky mě volá. Jo, a vím, kam by jsme ji mohli odvést, ale to řeknu až pak." řekl jsem a rozběhl se do koupelny. Zaklepal jsem ,,Dále." řekla tichým hláskem. Otevřel jsem pomalu dveře a vešel do koupelny. Viky seděla na okraji vany jen zabalená do ručníku ,,Děje se něco?" zeptal jsem se a sedl si naproti ni ,,Jo, mám na zádech střepy a nemůžu je vyndat a strašně bolí." řekla s ublíženým výrazem. Usmál jsem se ,,Otoč se, vyndám ti to." ona se otočila. V zádech měla pár střepů ,,Bude to asi dost bolet." povzdechl jsem a první vyndal ,,Au!" křikla a křečovitě chytla okraj vany ,,Promiň." šeptl jsem a pokračoval dál. Když jsem jí všechno vyndal, tak jsem ji ty záda vydezinfikoval. Viky se převlékla a odešla do pokoje. Lehla si na břicho, aby se moc nedotýkala těch zad. Já se šel osprchovat, abych nezašpinil povlečení a prostěradlo. Viky by asi nadávala. Ti Oechorové se rozprskli, takže jsem byl celý od shnilého masa. A to není příjemný zápach. Když jsem se usušil, tak jsem si dal jen spodek pyžama a odešel do pokoje, kde ležela Viky a pravidelně oddechovala. Usmál jsem se a lehl si k ní. Přitáhl jsem si ji za pas blíž a tvář zabořil do jejích vlasů, které krásně voněly po vanilce. Usmál jsem se a zavřel oči. Ani nevíte, jak bych si přál teď usnout.