Vampire boys

*6*

Viktorie:
V noci jsem vůbec nespala. Furt jsem měla pocit jakoby ten chlap by měl vtrhnout do pokoje. Ráno jsem se šla podívat do koupelny , jak vůbec vypadám. No strašný. Kruhy pod očima , bílá pleť , rozmazaná řasenka a vlasy , které byly rozházené do všech stran. Z rukou jsem sundala obvazy. Měla jsem tam pár šrámů , ale to se zahojí. Obvazy jsem vyhodila , protože byly celý od krve. Udělala jsem si ranní rutinu a šla si vybrat nějaký oblečení. Dneska je docela teplo , tak si vezmu něco lehčího na sebe. Přesněji toto:

Ještě jsem si šla do koupelny namalovat řasy a mohla jsem vyjít. Ještě před odchodem jsem se navoňala parfémem , který voní jako cukrová vata. Nazula jsem si boty a mohla jsem vyjít. Celou cestu jsem se bála jestli se ten chlap z nějaká nevynoří. Poprvý v životě jsem byla ráda , že jsem ve škole. Rozběhla jsem se ke skříňce a vyndala si učebnice. Otočila jsem se a do někoho vrazila. Zase. Fakt jen já mám štěstí , že do všech narážím ,,Dávej pozor!" křikl na mě známý hlas. Prvně jsem tomu nevěřila , ale pak jsem shlédla nahoru a potvrdilo se , co jsem si myslela ,, Ma-Martinusi omlouvám se." ,,Jasně , příště dávej bacha!" zakřičel a šel dál Co mu přelítlo přes nos. ,,Martinusi!" zavolala jsem na něj. Ani se nepodíval , ani se nezastavil Fajn, co mu je? Rozběhla jsem se k němu ,,Martinusi , můžeš zastavit." řekla jsem , když jsem ho doběhla. Zase nic neřekl , furt se díval do země ,,Martinusi." furt nereagoval. Protočila jsem očima a chytla ho za ruku. Tak jsem ho přinutila , aby se zastavil. Jednu dobu jeho stisk zesílil , ale pak si to rozmyslel a vymanil se mi ze sevření ,,Co na mě saháš?! To si nemáš co dovolovat!" ukázal na mě varovně prstem ,,Ty si zase nemáš dovolovat mě vyslíkat. Martinusi , můžeš mi laskavě říct co ti je? Minulej týden jsi mě zachránil z lesa a v sobotu si mi zachránil život. Normálně jsem se bavili a teď jsi takovej. Proč?" ,,Protože jsem zjistil , že s tebou nechci mít nic společného! Chápeš to! Jsi vypatlaná kráva , která nic neumí! Nechápu , jak se někdo může ztratit v lese! Jen krávy to dokážou." tak toto bolelo a to hodně. Píchlo mě u srdce a nemohla jsem moc dýchat. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Sklopila jsem hlavu , aby neviděl , že se mi na povrch derou slzy ,,Můžu tě o něco poprosit?" řekl a já zvedla hlavu. Jeho výraz na okamžik změkčil , ale hned zase zkameněl ,,Už mě nikdy nekontaktuj a už vůbec se ke mně nepřibližuj." řekl a odešel. Ani nevím proč , ale udělalo se mi špatně. Musela jsem se opřít o zeď Proč se ke mně choval , tak jak se choval a teď mi řekne toto. Nechápu ho. Zazvonilo a já musela do třídy. Podívala jsem se dozadu , kde sedí. Marcus mu něco říkal , ale on vůbec nevnímal. Díval se na židli , která patří mě. Přejel si prstama oči a podíval se na mě. Jeho obličej okamžitě zkameněl. Já sklopila hlavu a šla do lavice. Sedla jsem si na židli a poslouchala nudnej výklad učitelky. Druhou hodinu jsme měli tělocvik. Odešla jsem do šaten se převlíknout. Měla jsem bílé tričko Adidas k tomu šedé kraťásky a bílé podkolenky. Boty jsem měla šedý Adidas. Z vlasů jsem si udělala vysokej culík. Ještě jsem se nastříkala deodorantem s tropickou vůní. Vyšly jsem ze šatny. Naproti dívčích šaten jsou chlapecký. Když jsem vyšla já , tak i vyšel Martinus. Měl bílé triko a černé kraťase. Zarazil se , když mě viděl. Chvilku se na mě díval , ale pak zavrtěl hlavou a šel za ostatníma klukama. Já sklopila hlavu a vydala jsem se na druhý konec než oni. Když jsme došly do areálu tělocvičny číslo dvě ,tak jsme se rozběhly a rozcvičily ,,Tak holčičky , musíme trénovat na basketbal , takže se rozdělte do týmu po šesti." řekla učitelka a já se vydala za Jess ,,Co se ti stalo?" zeptala se , když jsem k ní došla ,,Pak ti to řeknu." zašeptala jsem ,,Ok." Všichni se rozdělili a šly jsme hrát. Náš tým hrál dobře. Dokonce i já , a to se divím. Dostala jsem míč a já začala driblovat ke koši. Už jsem tam skoro byla , ale někdo do mě silou vrazil. Odrazila jsem od zdi , kde jsem se bouchla do hlavy , a spadla na zem , kde jsem se znovu bouchla do hlavy. Slyšela jsem zapískání píšťaly a ,,Viky!" křikl někdo moje jméno. Vše jsem viděla rozmazaně. Zavřela jsem oči a upadla do temnoty,.....

Martinus:
,,Gunnarsene , běž odnést třídní knihu paní učitelce." řekl a podal mi tu knihu Ne to ne , já tam uvidím Viki. Už tak to nedávám. Protočil jsem očima a vydal se pryč z tělocvičny. Slyšel jsem dryblování Aha , asi hrajou basketbal. Pak jsem , ale slyšel dunivý zvuk , jakoby někdo spadl. Učitelka zapískala ,,Viky!" vykřikl někdo. Já vykulil oči a rozběhl se k tělocvičně. Bylo mi jedno , jestli mě někdo uvidi. Rozrazil jsem dveře , ehm doslova , a rozhlédl se po tělocvičně. Můj pohled ukotvil u ležící dívky , u který byly snad všechny holky. Doběhl jsem k nim a klekl si vedle Viki. Ucítil jsem krev ,,Teče ji krev , proboha , musíme ji odnést na ošetřovnu." začala vyšilovat Jess ,,Slečno Cover , uklidněte se. Pane Gunnarsene , odnesete ji na ošetřovnu?" zeptala se mě učitelka ,,Jistě." řekl jsem a vyzvedl jsem si ji do náruče. Zase ta krásná vůně a ten krásný pocit jejího tepla. Za dnešek jsem ji chtěl obejmout minimálně stokrát ,,Slečno Cover , běžte s ním ať pak může jít na vyučování." řekla učitelka Jessice Určitě půjdu na vyučování , ta to teda uhodla. Řekl jsem si ironicky. Rozešel jsem se k ošetřovně ,,Počky ne?" řekla Jess , když mě doběhla ,,Jo promiň." zamumlal jsem a podíval se na Viki , která měla zavřený oči Prosím , ať jí nic není ,,Chtěla jsem se tě na něco zeptat." řekla Jess a podívala se na mě ,,Hm?" ,,Ty ji máš rád co?" zeptala se a já se zastavil ,,Co-cože?" podíval jsem se na ni jestli se nezbláznila ,,Pojď , musí na ošetřovnu." řekla a rozešla se ,,Ok." řekl jsem a šel za ní ,,Teď mi odpověz." otočila se na mě ,,Já , já,..." Co mám sakra říct. Je pravda , že mě přitahuje , a že od ní nemůžu být dlouho pryč. Jenže jak toto vysvětlíš člověku. Nebudu ji tu vysvětlovat jaký si může vytvořit pouto mezi člověkem a námi. ,,No , ty , ty,...?" ,,Už jsme tady." řekl jsem a vešel do ošetřovny. Položil jsem Viky na lůžko. Ošetřovatelka se rovnou k ní vrhla. Jess ji začala vysvětlovat , co se stalo. Mezitím zazvonilo a já se vrátil do tělocvičny. Podíval jsem se na místo , kde Viky narazila. Byl tam docela hlubokej důlek ,,To nemohl udělat člověk. Takovou sílu nemají." řekl jsem si sám pro sebe ,,Taky ji nežďuchl člověk." řekl někdo za mnou. Já se otočil a podíval se na dotyčného. Stála tam vysoká černovláska. Vlasy měla v copu. Jinak na oblečení měla černej crop-top a černý krátký kraťase ,,Kdo jsi?" ,,Angelica Cooper a ty jsi Martinus Gunnarsen." ,,Jak to víš?" ,,Já vím o tobě všechno. Jak se jmenuješ , kde bydlíš a co jsi vlastně zač." ,,Nevím o čem to mluvíš." odfrkl jsem si ,,Martinusi , oba dva víme , co jsi doopravdy zač. A to jsem i já. Jako myslíš , že ten důlek udělal člověk. Sám si řekl , že to není možný." podzvedla obočí ,,Co tu děláš? " ,, Já?" zeptala se a ukázala na sebe ,,Jak už jsem řekla , vím o tobě všechno. Takže i to , že chováš city k jedný dívce. A jelikož nejsi plnoletý , tak nic nemůžeš mít." ,,Ty mě hlídáš?" ,,Jo." ,,Jak mě může hlídat taková holka jako si ty? Nic mi nemůžeš udělat." ,,Tobě ne , ale tvé milé ano. Takže se od ní drž dál." ,,Ale to nejde!" vykřikl jsem ,,Ale jde. Nevytvořil jsi s ní pouto , tak co." pokrčila rameny ,,A co když jo?" ,,Tak ji musí Rada zabít. Easy." zase pokrčila rameny ,,Žádný pouto s ní nemám." ,,Tak proč jsi říkal , že se od ní nemůžeš držet dál." došla ke mně blíž ,,Tak běž do třídy. Už zvonilo." ,,Kdo jsi? A teď nemyslím,..." ,,Já hlídám kluky jako si ty. Ti , kteří se zakoukájí do lidské dívky." řekla a odešla z tělocvičny. Teď mám ten největší pocit , že mám Viki chránit víc , než kdy jindy,....