Vampire boys

*15*

Viktorie:
,,Ne, nemůže!" vykřikla jsem a dala se do záchvatu pláče. Sjela jsem po mřížích dolů a posadila se na studenou zem. Ruce jsem si položila na zátylek a hlavu schovala mezi koleny ,,Ne, ne, ne, ne, ne." opakovala jsem furt. Vstala jsem a začala mlátit do mříží. Podívala jsem se okolo a uviděla nějaký kámen. Zohla jsem se pro něj a začala znovu mlátit ,,Nech toho, ještě přivoláš stráž!" vykřikla Angelica a odstrčila mě od mříží ,,Já tu nebudu jen sedět!" křikla jsem. Ona jen pokrčila rameny a posadila se na opačnou stranu místnosti ,,Je to stříbro, co dokáže zničit stříbro! Mysli Wiig, mysli! Co by udělali tví rodiče." říkala jsem své myšlenky nahlas. Pak se mi v hlavě zrodil nápad. Vzala jsem kámen, co jsem předchvílí využívala ,,Jak moc se umíš ovládat?" zeptala jsem se a začala si vyhrňovat rukáv ,,Proč se ptáš?" ,,Jen mě to zajímá." ,,Umím se ovládat hodně." ,,Fajn, a tito vězni?" ,,Ti moc ne. Hele, co vymyslíš?" zeptala se, když viděla, že si kámen pokládám na zápěstí ,,Vězni ucítí moji krev a propukne tu chaos. Věřím tomu, že stráží, kteří jsou v hale dojdou sem je uklidnit. Já jim seberu klíč a osvobodím nás a Marcuse." ,,Gunnarsen starší je už dávno v tý hale." oznámila mi ,,Super, bude to snazší. Máš nějakou látku, kterou si to pak tu ránu stáhnu?" ,,Mám kapesník. Ale ten tvůj nápad, je šílený. Zahraváš si se životem." ,,Já vím." řekla jsem s falešným úsměvem. Přiložila jsem si kámen a rychle škubla. Pocítila jsem štiplavou bolest. Na zem ukáplo pár kapek krve ,,Kolik máš těch kapesníků?" ,,Dva." řekla a jeden mi podala. Já se řízla ještě dvakrát. Začali se ozývat rány. Já se výtězně usmála ,,Vidíš." řekla jsem a namočila kapesník. Udělala jsem z něj kapesník a hodila ven z naší věznice. Najednou se objevili z vedlejších věznic ruce a výkřiky. Angelica ke mně přistoupila ,,Proč jsi to udělala?" ,,Budou šílet ještě víc. Vlastní zkušenost." pokrčila jsem rameny. Slyšela jsem, jak se otevírají ty velký dveře. Otočila jsem se na Angelicu ,,Musíš taky šílet." řekla jsem a ona kývla na souhlas. Ona začala fakt šílet. Různě mě chtěla chytit, ale já se vždycky vyhla ,,Pomóc!" vykřikla jsem ,,Co se tu děje!" zařval jeden z hlídačů. Pak si všiml mé krvavé ruky a Angelicu, která po mě šla. On rychle otevřel mříže a v zámku nechal. Rozešel se k nám. Já kývla na Angelicu a ta se na něj vrhla. Shodila ho a já po něm hodila velkým šutrem. On spadl na zem a já skočila na Angelicu, která vyběhla z naší věznice a zamčela hlídače ve vnitř. Namočila jsem i druhý kapesník a položila ke vchodu. Obě jsme se namáčkly na stěnu a čekaly. Zachvilku doběhla posila. Jeden ze strážných viděl ten kapesník ,,Co se tu děje?!" zařval jeden. Všichni vběhli dovnitř. Zase nechaly klíč v zámku. S Angelicou jsme se proplížili ven a zavřeli dveře a zamkly ,, Spusť ty mříže!" zakřičela na mě. Já kývla hlavou na souhlas a spustila je ,,Teď se nedostanou ven." řekla jsem a otočila jsem se. Byly jsme v tý hale ,,Viktorie, vítám tě zpět." řekl Toppor ,,Kde je Martinus!" křikla jsem ,,Aaaaaaa Gunnarsen, toho čeká ranní slunce." ,,Ne prosím, Toppore." řekla jsem a přistoupila k němu blíž ,,Co chceš?! Mou družkou to nebude." ,,Ne, ale Toppore, určitě si najdete jinou ženu, která vás bude milovat. Jako já Martinuse. Lásce neporučíš. Slibuji, jestli nás pustíte, tak se vám sklidíme z cesty. Nebudete o nás vědět. " ,,Dobrá, ale pod jednou podmínkou." řekl a sedl si do trůnu ,,Ano, a jakou?" ,,Jednoho dne se staneš upírem." ,,T-to jde?" ,,Jistě, a sám Martinus tě promění. Budete mě ale informovat." ,,Jistě, slibuji. Ale prosím, propusťte je." ,,Dobrá." řekl a roztáhl ruce. Zachvilku se otevřeli dveře. Šest chlapů doprovázelo Tinuse a čtyři doprovázeli Mace. Já se rozběhla k nim a skočila Tinusovi do náruče. Ihned jsem ho objala. On prvně šokovaně stal, ale pak mi objetí oplatil ,,Já věděla, že ještě žiješ." zamumlala jsem mu do krku ,,Bylo to o fous. Málem jsem byl už mrtvý." řekl mi a zabořil si hlavu do mých vlasů. Odtáhla jsem se od něj a podívala se na Toppora ,,Všichni zmizte." mávl rukou. Já se usmála a chytila Tinuse za ruku ,,Nezapomeň, co jsi mi slíbila." řekl a pohrozil mi prstem. Já se usmála a přikývla na souhlas. Poté jsem se otočila na Angelicu ,,Pojď s námi." ,,Ne, já,.." ,,Bez tebe bych jsem to nedokázala, pojď s námi prosím." ,,Dobrá." řekla a přistoupila k nám. Martinus na mě úplně nechápavě se díval. Já se zasmála a pokrčila rameny. Všichni jsme vyšli ven a odletěli z Ruska.

************************
Zjistila jsem, že pan Gunnarsen byl ten Gunnarsen, který zemřel. Když ho odváděli od soudu, tak chtěl pomoct synům. Toppor neváhal a zabil ho. Tinus s Macem to nesou hodně špatně. Prvně přijít o matku a teď o otce? Vím jaké to je. V našem světě jsou ještě nezletilí, proto po nich šla sociálka. Já přemluvila tetu, aby si kluky a Angelicu adoptovala. Teď žijeme (já, Tinus, Mac a Angelica) v domě kluků. Teta nás občas chodí kontrolovat, ale spíše ne. S Jessicou jsme se usmířily, ale už nejsme takové kamarádky jako před mým odjezdem. Největší plus této situace je, že s Tinusem chodím.
***********************
Doma
Leželi jsme s Tinusem v jeho pokoji a já si hrála s jeho prsty. Tinus si četl nějakou knihu o konci světa nebo co. Pochvilce moje činnost mě přestala bavit, tak jsem jeho ruku pustila a roztáhla jsem se po celý postely ,,Tinusi?" ,,Hm?" zabručel a ani se na mě nepodíval ,,Já se nudím." řekla jsem a otočila se na břicho. Tím pádem jsem ležela na Tinusovi ,,A co bys chtěla dělat?"pohladil mě po vlasech ,,No, šla bych si zaběhat." řekla jsem a zvedla hlavu ,,Spíš já budu běhat a ty mi budeš jen na zádech." ,,Jo, přesně to jsem myslela." přikývla jsem a vstala z něj. On nespokojeně zamručel ,,Co je?" ,,Kdo říkal, aby jsi vstala?" ,,Já, a neboj. Večer si tě zabírám jako svůj osobní chladící polštářek." řekla jsem a natáhla se po Tinusovi mikině ,,To je moje mikina." uchechtl se. Já si ji natáhla přes hlavu ,,Nene, to je NAŠE mikina." řekla jsem a do kapsy jsem si dala mobil a klíče ,,Nojo." řekl a konečně taky vstal z postele. Oblíkl si další NAŠI mikinu a vyrazili jsme z pokoje ven. Na zahradě jsem mu vyskočila na záda a on se rozběhl. Je to neuvěřitelný pocit. Jak on se všemi vyhýbá, ani trochu nezabrzdí, ani do ničeho nenarazí. Zastavil se teprve na skále, kde jsem se "poprvé" potkali. Postavil mě na zem a já si sedla na její sráz ,,Bacha, ať mi tam nespadneš." sedl si za mě a objal kolem pasu. Já si položila hlavu na jeho hruď ,,Je tu krásně, škoda, že tu nemůžeš být při západu slunce." ,,Taky mi to příjde jako škoda." řekl a políbil mě na čelo ,,Víš, co je zajímavý?" ,,No co?" ,,I když jsi ledový, jak led, tak když se mě dotkneš, úplně mou kůži rozpálíš." řekla jsem a usmála se ,,Čím to asi bude." řekl a podíval se na mě. Já se na něj také otočila a usmála ,,Asi láskou." řekla jsem a spojila naše rty v jedny.

Toppor:
,,Mám takový pocit, že s Viktorii Wiig budeme mít tu čest se s ní znovu setkat." řekl jsem a všichni mí stráží se na mě podívali ,,Jak to myslíte, pane?" ,,Tato dívka není jen tak ledajaká. Ona je výjimečná. I když je ještě člověk, tak má obrovskou sílu. Porazila víc, jak dvacet stráží." řekl jsem rozhněvaně ,,Máme ji sledovat, pane?" ,,Ne, ona udělá chybu, za kterou přijde sem."

________________________________________________________________________________________________
Tak, a máme tu konec. Ale ne konec této knihy, ale této části. Ano, tato knížka bude rozdělaná do několik částí, která bude mít asi tak minimálně 10 kapitol. Takže toto je konec první části této knihy.