Vampire boys

∆7∆

Thea:
Po oslavě jsem šla ihned spát. Ještě jsme se domluvili, že musím svoji moc se naučit ovládat. Takže další tréninky na víc, paráda. Taky slyšíte tu ironii? Strejda a teta tu už zůstanou. Teda do doby, než je znovu povolají...
Po víkendu jsem byla celá zlámaná a všude jsem měla modřiny. Musela jsem dvojnásobně cvičit. Pomalu začínám svůj dar ovládat, ale jsem pouze začátečník. Táta se strejdou mě učí bojové umění, teta, jak se vyplížit z místa a jak se oblékat a chovat před upírskou společností. Mamka mě učí, jak řešit problémové situace. Je to docela zábava, do doby než na mě spadne kláda. Kdybych neměla krev z nemocnice, tak jsem mrtvá. Docela vypadám jako po kocovině. Prostě sedím, čumím a usínám. Pořád držím svoji flašku s krví a v batohu mám s vodou. Nikdo neví, co doopravdy piju. Někdo si myslí, že je to jahodový džus. A několik se toho chtělo i napít, tak to jsme musela okamžitě zakročit a říct, že je to z řepy. Ha, kolik lidí se od toho oddálilo, co nejdál.
,,Gunnarsen, dává pozor?" zeptala se mě, když jsem jen někam koukala do blba. Trhla jsem sebou a vyděšeně se podívala na učitelku. Ta měla ruce v bok a naštvaný výraz ,,O čem jsem to mluvila?" ,,Nevím, paní učitelko." hlesla jsem ,,Ještě jednou a půjdeš k řediteli." zahrozila mi. Já kývla na souhlas a ona dál něco mluvila. O přestávce jsem šla do učebny chemie, protože potom máme hodinu. Šla jsem prázdnou chodbou, což mi bylo i divný. Někdo mě zatáhl do ještě temnější uličky ,,Co je?!" škubla jsem rukou a podívala se na dotyčného. Byl to Stephan. Ušklíbla jsem se a pokynula jsem mu, aby mluvil ,,Jen jsem chtěl říct, že to je ubohý. Ta tvoje oslava. Rodina se na tebe vykašlala." uchechtl se ,,Hele, proč mě furt sleduješ?! Jak můžeš vědět, jestli tam byla nebo nebyla moje rodina." ,,To ti říkat nemusím." prskl ,,Nelez mi do soukromý!" žďuchla jsem ho, aby mě nechal projít, ale on mě znovu chytil za zápěstí ,,Ty na mě nebudeš křičet!" křikl a zmáčkl mi ruku. Najednou moje mysl ztemnila. Viděla jsem všude černo. Až na jeden plamen. Ten plamen mi dodával sílu. Znovu jsem viděla normálně. Svoji rukou jsem škubla a přimáčkla Stephana ke zdi ,,Ty mi nemáš co rozkazovat. Bezvýznamný smrtelníku." řekla jsem hrubým hlasem a odešla.

Stephan:
Když jsem ji zmáčkl tu ruku, jakoby ztuhla. Její tvář byla bílá, jako stěna a její oči černé, jako ta nejčernější tma. Pochvilce se v jejich oči mihl malý plamínek. Docela mě to vyděsilo. Její oči se vrátili k normálu. Podívala se na mě svým vražedným pohledem a škubla rukou. Málem mi ruku vyškubla z těla. Pak mě přimáčkla ke zdi ,,Ty mi nemáš co rozkazovat. Bezvýznamný smrtelníku." řekla šeptem. Její hrubý hlas mě opravdu děsil. To prostě nebyl její hlas. Jakoby ji něco posedlo. Ještě si odfrkla a odešla. Já tam stál do zvonění, protože jsem to rozdýchával. Věděl jsem, že Gunnarsenovi jsou divná rodina, ale až tak? Celou chemii jsem přemýšlel, co o nich vlastně vím. 1. její rodiče jsem viděl jednou v životě, teda její mámu. Její tátu jsem viděl dvakrát, třikrát. Řeknu vám, oba jsou strašně mladí, skoro jako studenti na vysoké. Možná ani to ne. Oba vypadají tak tajemně. Ty jejich oči jsou strašidelné. 2. podle toho, co jsem vysledoval, tak nemají nějak velkou rodinu. Spíš žádnou. Jen ona a rodiče. 3. pije něco červeného. Říkala, že je to z červené řepy, ale smrdělo to železitě, když si to jednou vylila. Ten den šla domů. Nechápu proč, když to byla jen "červená řepa". Když jsem se na ni podíval, tak upřeně se dívala do sešitu. Všichni si myslí, že ji šikanuji kvůli tomu, že je hnusná a takhle, ale opak je pravdou. Je nejhezčí ze třídy. Vždycky byla. Má strašně tajemný pohled, jako její rodiče. Má bledou tvář a výrazně červený rty. Tváře má lehce narůžovělý. Má velký hnědý oči. Postavu má perfektní. Asi tím, jak furt cvičí, protože kdykoliv jsem šel do lesa se projít, tak tama probíhala. Byla opravdu rychlá. A pořádně jsem ji neviděl jíst. Jen třeba jeden rohlík, ani to ne. Furt něco pila z té láhve a já chci vědět, co tam je. Spíš si to potvrdit. Budu ji sledovat tak dlouho, než zjistím, co ta jejich rodinka tají.

Viktorie:
Thea stála na zahradě se zavřenými oči a Martinus ji něco šeptal. Když jsem šla ji odnést svačinu, tak napřáhla ruce a zapálila strom, který stál před ní ,,Výborně! vypískl Martinus ,,Teď mu řekni, aby zhasnul." pošeptal ,,Dost!" křikla Thea, ale oheň nic ,,Zhasni! Přestaň!" začala vyšilovat a vztekat se. Oheň stále nic ,,Theo, klid." řekl Tinus a došel za ní. Chtěl ji chytit za ramena, ale Thea uhla a rozešla se k tomu ohni ,,Přikazuji ti, aby jsi zhasl!" křikla snad na celé městečko. Oheň konečně zhasl a Thea naštvaně odešla do domu se slovy, že jí to už nebaví. Martinus stál a překvapeně se na ni díval ,,Co jí je? Poslední dobou je furt naštvaná." řekl Tinus. Já přikývla na souhlas ,,Půjdu si s ní promluvit." vzala jsem svačinu a šla s ní k ní do pokoje.

Martinus:
,,Zdá se mi to nebo my musíme mít pořád v domě smrtelnou zbraň?" uchechtl se Marcus, který z někama došel. Já se na něj otočil ,,Jak to myslíš?" ,,Tak prvně Viky, když byla ještě člověk. Její krev by nás všechny zabila. A teď Thea." ,,Mě nezabila." zvedl jsem ze země rukavici, která spadla Thee ,,Třeba jsi mocnější než Toppor." pokrčil rameny. Já se na něj podíval pohledem Si děláš srandu, ne? ,,Nezabila tě Ježíšova krev, jiné logické řešení to nemá." ,,Marcusi, nejsem mocnější než Toppor." odsekl jsem a odešel do domu.

Viktorie:
Zaklepala jsem lehounce na dveře ,,Dále." pošeptala. Já otevřela dveře a vešla. Seděla shrbená na kraji postele a hrála si s palci ,,Theo, děje se něco? Poslední dobou jsi..." ,,Protivná?" přerušila mě. Zvedla ke mně hlavu a povzdechla si ,,Já vím, že jsem protivná, ale já..." ,,Ty?" posadila jsem se vedle ní ,,Jeden kluk mě ve škole šikanuje tím, že přinutil, aby se se mnou ostatní nebavili. A on naši rodinu pronásleduje." ,,Jak jako pronásleduje?" ,,Nevím." pokrčila rameny ,,Naposledy jsem prostě malém vyvolala na něj i plamen, abych se ho už zbavila." lehla si na postel ,,Jak se jmenuje Stephan Fioty, proč?" zvedla ke mě hlavu ,,Broučku, buď ty si to vyřídíš, nebo to vyřídíme s tátou." ,,Já už na něj nemám náladu. Nechci nás prozradit." ,,Fajn, zjistíme, kde bydlí a vyřešíme to." pohladila jsem ji po noze a odešla z pokoje. V obýváku jsem všechno řekla Tinusovi ,,Nechápu, o co mu jde?!" vyjekl naštvaně ,,Možná je taky nějaká bytost." ,,To by jsme cítili." ,,Půjdeme k nim domů a budeme si stoprocentně jistí."

Martinus:
Zazvonil jsem na dům Fiotů. Viky se postavila vedle mě a hypnotizovala dveře ,,Necítím žádný bytosti." zašeptala ,,Můžou to být čarodějové a necítíme je." pokrčil jsem rameny. Dveře se otevřely a v nich se objevila žena ve středním věku ,,Dobrý den, děje se něco?" zeptala se a prohlédla si nás oba ,,Potřebujeme něco vyřešit s vaším synem." řekla Viky ,,Jinak já jsem Viktorie Gunnarsen, matka Thei Gunnarsen." podala ji ruku, aby si potřásly ,,Já jsem Martinus Gunnarsen. Otec." natáhl jsem k ní ruku a potřásl s ní ,,Theu znám, Stephan o ní pořád mluví. Pojďte dál." usmála se a uvolnila nám cestu, aby jsme vešli. Byl to obyčejný dům ,,Stephane, návštěva!" křikla paní ,,Jaká zas návštěva." pošeptal naštvaně. Já se podíval na Viky, která se pousmála ,,Už jdu!" křikl a rozešel se. Uprostřed schodů se zastavil a vyděšeně si nás prohlížel. Pak polkl a došel těch pár schodů ,,Dobrý den." pozdravil nás ,,Potřebovali by jsme si s tebou promluvit. Osamotě, jestli to nevadí." řekla mile Viky. Mně se ten kluk nelíbí. Někoho mi strašně připomíná, ale koho? řekl jsem si a pořádně si ho prohlédl ,,Co jsi zase udělala? No nic, jistě že můžete." řekla ta paní a odešla do kuchyně. Když odešla, tak jsem se mu zahleděl do očí ,,Proč otravuješ naší dceru?" zeptal jsem se ,,Líbí se mi." řekl zhypnotizovaně ,,A ještě jste zvláštní rodina, chci o vás vědět všechno." řekl a já zhypnotizovaní skončil. Podíval jsem se na Viky. Ta měla pozvedlá obočí a pak řekla, už půjdeme ,,Řekněme ji to?" zeptal jsem se ,,To by jsi měli vyřešit mezi sebou." zavrtěla hlavou a rozběhli se domů.

_______________________________________28.8._____________________________________
Omlouvám se, že kapitola nevyšla dřív, ale tahle kapitola mě docela nudila, tak mě to psaní nešlo.
Příští kapitoly už budou akčnější ;-)