Vampire boys

★11★

Martinus:
Dojeli jsme do nemocnice a já si musel vysednout, protože do nemocnice nesmím vstoupit. Jenny nevěděla, že spolu chodíme, a proto řekla, že jsme sourozenci a že tam můžu jet. Ale ten záchranář to nedovolil. A jelikož je to území víl, tak tam nemůžu. Sedl jsem si na patník a frustrovaně jsem si prohrábl vlasy Člověk, kterého miluju je teď v nemocnici a bojuje o život. A já tu jen sedím. Můžu za to já. Jen já. Nebýt mí žárlivosti, tak by jsme se nepohádali a ona by neudělala tu věc, kterou udělala. Z myšlení mě vytrhlo poklepání na mém rameni. Trhl jsem sebou a vykuleně se podíval na dotyčného. Byl to William ,,Co tu děláš?" ,,Slyšel jsem o Viky, je v pořádku?" ,,Ne, asi ztratila hodně krve. Za všechno můžu já." vložil jsem si hlavu do dlaní ,, Jo, můžeš za to, ale můžu za to i já. Kdybych se vám do toho nesral, tak by teď nemusela být v nemocnici." ,,Máš pravdu." zašeptal jsem ,,Martinusi, já... No já.." ,,Ty ji miluješ, že?" podíval jsem se na něj. On sklopil hlavu a kývl na souhlas ,,Nevím proč, známé se jen pár dní." zamumlal. Já si povzdechl a podíval se na budovu a něco mě napadlo ,,Williame?" ,,Hm?" podíval se na mě ,,Jak moc se máte rádi s vílami?" ,,Jsme spojenci proti..." ,,Jojo, proti nám. Myslíš, že by jsi dokázal zařídit, aby mě tam pustili? Chci za ní, chci vědět, jak na tom je." podíval jsem se na něj ,,Mám tam příbuzného, ale nevím, jestli projdeš bariérou. Ono tady nestačí jen nějaké svolení. Potřebuješ svolení ředitele a ten se jen tak nedá přemluvit." ,,Ale tobě to svolení dá. Jsi čaroděj." ,,To jo, ale tebe nepustí." ,, Běž tam. Řekni jí, proč tam nejsem a až dojde domů už ji nikdy neopustím a že..." ,,Hele, přeruším tě. Řeknu ji, proč tam nejsi, ale tu omluvu si nech na potom, jasný?" ,,Dobře, a děkuji." vstal jsem ,,Kam jdeš?" vstal taky ,,Jdu něco zařídit. Běž za ní." řekl jsem a odešel do města.

William:
Otočil jsem se k budově a šel k ní. U vrátný jsem se zastavil a ukázal své zápěstí, že jsem čaroděj ,,Můžeš vstoupit." ,,Děkuji." řekl jsem a prošel bariérou. Najednou jsem cítil oslabení. Podíval jsem se na zápěstí a moje lilie byla vybledlá. Podíval jsem se na vrátnici ,,Bezpečnostní systém." ,,Aha." řekl jsem a rozešel se k recepci ,,Dobrý den, kde má pokoj Viktorie Wiig?" ,,A vy jste kdo?" zeptala se žena za pultem ,,Její bratr." ,,Vy jste jeli s ní v sanitce?" ,,Ano." ,,Třetí patro, pokoj číslo 273." řekla a svou pozornost přesunula na počítač. Já vyšel schody a zamířil na onen pokoj. Zaklepal jsem a, když jsem slyšel tiché dále, vešel jsem. V posteli ležela úplně bledá Viktorie. Podívala se na mě se smutným pohledem ,,Kdo to je? Kdo jsi?" vychrhlila nějaká paní, která seděla u její postele ,,Jenny, to je můj kamarád William, Wille, to je moje teta Jenny." řekla slabým hlasem ,,Dobrý den." pozdravil jsem ,,Ahoj, vidím, že tu chcete být sami. Tak já jdu." vstala a šla ke dveřím ,,Viky, chceš něco?" ještě se otočila na Viky. Ona jen zavrtěla hlavou a Jenny odešla. Já si sedl na židli vedle postele ,,Proč jsi to udělala?" ,,Nemá pro mě smysl žít, když nemám u sebe Martinuse. Jenže jsme se asi rozešli a já nevím, kde je. Mám z toho už halušky. Třeba jsem ho viděla, když jsem byla v tý koupelně. A doopravdy a bůh ví kde." začala brečet. Povzdechl jsem si, chytil ji za ruku a čekal dokud,,Viky, teď mě, prosím, poslouchej. Nebýt Martinuse, tak už tu nejsi." ,,On, on mě...?" ,, Zachránil, nevím jak, ale jo." ,,A proč tu není? Stalo se mu něco?" ,,Ne, je v pořádku. Jen ho sem nepustili. Toto je území víl." ,,A jak to, že jsi tady ty?" ,, My nesajeme lidem krev a toto je nemocnice, kde je plno krve." uchechtl jsem se, ale Viky měla stále svůj kamený výraz. Odkašlal jsem si ,,Aha, nemáš náladu na vtipy." opřel jsem se o opěradlo a podíval se na její pořezané ruce ,,Mužů ti to zahojit." zašeptal jsem stále sledujíc její ruku ,,Jako tu ruku?" ,,Jo, měla bys to bez jizv." podíval jsem se jí do očí. Ona jen zavrtěla hlavou a podívala se z okna ven ,,Bylo by to divný, kdyby se mi to zahojilo hned. Ale děkuji." pořád jsem ji sledoval a měl nutkání ji říct mé tajemství, co k ní doopravdy cítím. Olízl jsem si rty a nadechoval se Jo, řeknu ji to. Povzbuzoval jsem se ,,Viky, měl bych ti něco říct." řekl jsem potichu. Ona otočila hlavou a pozvedla obočí ,,A co? Není to zase něco z čeho budu zase celá hyn, že ne?"(hyn/hin?) uchechtla se. Já se usmál a zavrtěl hlavou ,,Ne, jen to asi nebudeš čekat."

Martinus:
Došel jsem domů, kde byl Mac s Angi ,,Martinusi!" křikla Angie a šla mě obejmout. Já ji objetí oplatil ,,Jak ji je? Co se vlastně stalo? A proč jsi ty zmizel? Odpověz!" sypala na mě tolik otázek, že jsem nevěděl na jakou prvně odpovědět. Zamrkal jsem a chtěl jsem odpovědět, ale rána do mí tváře mě zastavila. Podíval jsem se na dotyčného, který mi dal facku. Jasně, že na Marcuse ,,Co děláš?!" křikl jsem po něm ,,To máš za to, že jsi utekl aniž by jsi nám něco o tom řekla a," dal mi druhou facku na druhou tvář ,,to je za to, že jsi tu nechal Viky bez ochrany." ,,Jak bez ochrany?! Byli jste tu vy! Jo přiznávám, bylo zbabělé utéct si někam, ale já spoléhal, že se mi o ní postaráte." ,,Jo, jako ty o Lolu." řekl jedovatě ,,Cože?" ,,Kdybys ji dokázal ubránit, tak by žila! Beztak jsi žárlil na to, že já mám dívku a ty ne! Nechal jsi ji zemřít!" křičel na mě ,,Já jsem dělal, co jsem mohl! Dokonce mě málem i zabili, abych ji ubránil, jestli si to neuvědomuješ! A kde jsi byl ty, hrdino. Kde jsi byl, aby sis zachránil svojí princeznu?! Hm?! Nikde! Kdo ví, kde jsi bloumal. A já jsem nežárlil, měl jsem ji za nejlepší kamarádku!" ,,Já ji hledal! Ty kreténe! A víš co?! Viktorie měla zemřít, aby jsi věděl jak mi bylo!" ,,Co jsi to řekl?" zeptali jsme se naráz s Angelou ,,Slyšel jsi mě, ne? Měla zemřít!" ,,To jsi přehnal." šeptl jsem a skočil na něj. Začali jsme se prát ,,Kluci, nechte toho!" slyšel jsem, jak na nás Angie křičí ,,Ty debile, ty ani nevíš, jak jsem se cítil, když zemřela! A to jsi ji ještě nechal!" ,,Nenechal!" dal jsem mu pěstí do nosu, který křupl ,,Přestaňte!" křikla znovu ,,Proč se už přes to nepřeneseš?! Je mrtvá, už s tím nic neuděláš!" ,,Jak by ses cítil, kdyby umřela Viktorie?! Taky by ses přes to nepřenesl!"vrazil mi do nosu. Najednou jsem se od něj odtáhl a vznášel se ve vzduchu.

William:
,,Tak říkej." pobídla mě ,,No, já. Já, jak to říct. Asi normálně. No, já se do tebe asi zamiloval." zamumlal jsem a sklopil hlavu ,,Co?" ,,Že tě mi..." ,,To jsem slyšela. Jak to? Kdy? Proč? Jak?" podíval jsem se na ni ,, Nevím. Poprvý, co jsem tě viděl. Nevím. Úplně normálně." odpověděl jsem ji ,,Ale já..." ,,Já vím, miluješ Martinuse." znovu jsem sklopil hlavu. Na svý ruce jsem cítil něčí dlaň ,, Wille, podívej se na mě." zašeptala. Já ji poslechl a podíval se na ni. Měla ustaraný výraz ,,Wille, necítím k tobě to, co ty ke mně. Ano, máš pravdu. Miluju Martinuse. A moje srdce patří jen jemu. Doufám, že to pochopíš a nenaštveš se na mě." ,,Ty za to nemůžeš. Srdci neporučí nikdo." ,,Jsem ráda, že to chápeš." usmála se. Já se taky na ni usmál ,, Já už půjdu. Chceš něco vyřídit Martinusovi?" ,,Ani ne, jen že co nejdřív dojdu domů." ,, Dobře." řekl jsem a vstal ze židle. U dveří jsem se zastavil a znovu se na ni podíval ,,Brzy se uzdrav." ,,Budu se snažit." řekla. Já se rozloučil a odešel z pokoje.
Šel jsem ke Gunnarsenům. Před barákem jsem uslyšel dunivé zvuky. Nechápavě jsem se díval na vstupní dveře, kde se objevila Angela ,,Williame, pojď sem! Potřebuju pomoct. Kluci se rvou a nemůžu je rozdělit! Zvu tě k nám do domu." řekla a já se rozběhl do domu ,,Jak by ses cítil, kdyby umřela Viktorie?! Taky by ses přes to nepřenesl!" zakřičel Marcus a vrazil Martinusovi do nosu. Svým způsobem se mi to líbilo, ale musel jsem je rozdělit. Napřáhl jsem ruce ,,Fenitte!" vykřikl jsem a oba se začali vznášet.

________________________________________________________________________________________________
Ahoooj, je tu nová kapitola. Opravdu se omlouvám, že nevyšla o Velikonocích, ale já opravdu neměla čas.... Ale dostala jsem nápad! Každej pátek nebo každou sobotu vydám jednu kapitolu.... Teď už se nějak do školy nemusím učit, protože mi je to stejnak k ničemu, když už mám po přijímačkách a teď prostě tu základku jenom docházím.... Ale může se stát, že někdy ji nevydám, protože je už teplo a s kámošama začínáme chodit hodně ven.... Tak snad se vám dnešní kapitola líbila a snad výjde v pátek nebo v sobotu další :-D♥