Vampire boys

★7★

Martinus:
Při vyprávění měla zavřený oči a plakala. Několikrát si utřela tváře, ale stejnak zachvilku tam měla nový vodopád slz ,,.... Ani nevím jak, ale dostala jsem se do děcáku. Byla jsem tam tři měsíce, než to domluvili tady v Norsku. Pak jsem sem přijela. A prostě žiju tady. Toto je můj příběh, proto tu jsem." dořekla a propadla v pláč úplně. Já ji okamžitě vstáhl do objetí ,,Viky, už je to dobrý." řekl jsem a zanechal polibek v jejích vlasů ,, M-Martinusi, j-já s-se b-bojím, ž-že m-mě n-najdou a dokončí s-svoji p-práci." ,,To by se prvně museli dostat přes mě, a to se jim nepovede. Neboj." ona se odtáhla a usmála se na mě ,,Budeš mi vyprávět o těch bytostech?" ,,Jasný." usmál jsem se a pohladil ji na tváři ,,Tak jak jsi mě dneska ráno viděla, tak já můžu chodit po stropě. Gravitace na mě tam nepůsobí. Pak další dovednosti upíra je, že dokážeme chodit po vodě. Což mi připadá divný, protože Ježíš chodil po vodě. A my a Ježíš kamarádi moc nejsme. Další je, že umíme zhypnotizovat člověka pouhým pohledem. A to další víš." ,,Ukážeš mi to někdy?" ,,Co, tu hypnózu?" ,,Jo, akorát ne na mě. Já bych si to nepamatovala." ,,Tak to je jasný." uchechtl jsem se ,,Takže, další bytosti jsou víly. Většinou jsou v lese a pomáhají lidem a zvířatům. S něma se taky moc nekamarádíme." uchechtl jsem se ,,Ale je divné, že ti nepomohly, když jsi byla v tom lese a málem jsi vykrvácela. A ještě víc se divím, že mě k tobě pustily." zamračil jsem se a na ni bylo taky vidět, že je teď zamyšlená ,,Třeba věděly, že patříme k sobě." usmála se a pomalu se ke mně přibližovala. Já se zasmál a přitáhl si ji k polibku ,,Pokračuj." řekla, když se odtáhla ,,Vlkodlaci. No, oni páchnou jako psi. Někdy to cítí i normální člověk." ,,Tak to musí být smrad." pokrčila nos a usmála se ,,Jako pes smrdí." zasmál jsem se a pohladil ji po ruce ,,William mi říkal, že jsem vámi načichlá. Jak to myslel?" podívala se na mě s vážnosti ve tváři ,,No, každý má svůj pach. To platí i o nás. O nás se říká, že smrdíme po krvi nebo smrti. Někdy až moc přehání." ,,Náhodou voníš." usmála se ,,Půjdeme už?" postavil jsem se a natáhl k ní ruku. Usmála se a moji ruku přijala. Proplet jsem si s ní prsty a spolu odešli domů ,,Kdo to uklidí?" otočila se na místo, kde jsme před chvílí seděli ,,Neřeš to a pojď." řekl jsem s úsměvem a vyhodil si ji do náruče ,,Co děláš?" vyjekla, ale hned na to se zasmála ,,Když nechceš jít, tak si tě ponesu." usmál jsem se, vzal ji do náruče a rozběhl se k domu. U dveří jsem se zastavil a položil ji na zem. Chtěl jsem otevřít dveře, ale Viktorie mě zastavila ,,Mám jim to říct? Já jen, měli by to vědět." řekla nervózně. Já si povzdechl. Jednou rukou jsem ji chytil za její ruku a druhou jsem položil na její tváře ,,Lásko, je to jen na tobě. Já být tebou bych jim to řekl, jenže ty za dnešek toho máš dost. Řekneš jim to zítra, jo? A stejnak oba už ví, že jim něco chceš říct, protože oba poslouchají za dveřmi." řekl jsem více nahlas a prudce otevřel dveře. Jak jsem předpokládal, tak jsem vrazil do dvou osob ,,Au!" slyšel jsem jednohlasné vyjeknutí ,,Nemáte poslouchat." uchechtl jsem se a nechal vejít Viktorii dovnitř ,,Marcusi, Angi, chci vám něco říct..." znervózněla. Marcus a Angela se na ni nechápavě podívali ,,A co?" přiblížila se o krok blíž Angela ,,O mí minulosti. Co jsem byla, než jsem sem dojela. A proč tu jsem." sklopila pohled. Já k ní přistoupil a objal ji kolem ramen ,,Myslím, že na to se musíte posadit." řekl jsem a s Viktorií jsme odešli spolu do obýváku. Marcus s Angelou nás následovali. Sedli jsem si na gauč. Viktorie si se mnou propletla prsty ,,Můžeš začít." pobídl ji Marcus. Podívala se mi do očí ,,Jsem tu s tebou." usmál jsem se na ni. Ona mi hned úsměv oplatila ,,Takže....."

Viktorie:
,,A takhle to je." řekla jsem znovu celá ubrečená. Martinus mě vstáhl do medvědího objetí. Obličej jsem zabořila do jeho hrudi. Marcus i Angela pořád seděli, dívali se do neznáma a snažili se to všechno pobrat ,,Tak proto," odkašlal si Marcus ,,proto jsi věděla, jak zničit ty želízka." řekl a já pouze přikývla ,,Co, jaký želízka?" zeptal se nechápavě Martinus ,,Pak ti to řeknu." šeptl Marcus. Já se od Tinuse odtáhla a utřela si slzy ,,Chtěla bych jet do České republiky. Chci se jít podívat na jejich hrob." podívala jsem se všem do očí ,,Jedeme s tebou." řekla s úsměvem Angie ,,Děkuji." usmála jsem se ,,Jenže je tu jeden problém. Já vůbec nevím, kde jsou. Na žádném pohřbu jsem nebyla. Nikdy mi nikdo neřekl, kde jsou." podívala jsem se na Tinuse. Ten sklopil pohled a začal zkoumat velmi zajímavou podlahu ,,Může být i jiné řešení." řekl zničeho nic Marcus, který zase hypnotizoval Tinuse ,,Co?" otočila jsem se na něj ,,Myslím, že ne. Jestli byli tajní agenti, tak jejich identity spálili. Myslím, že on je naše jediná šance." upřel pohled Tinus na Mace ,,Můžete mi říct, co tu melete?" řekla jsem trochu naštvaně ,,Tinus má pravdu. A vůbec, mohl by nám pomoct s více věcma." ozvala se Angelika ,,Já jsem snad neviditelná?" rozhodila jsem rukama do stran ,,Už mi řeknete, o čem se tady bavíte?" ,,Musíme vzít s sebou toho chemika." řekla znechuceně Angela ,,Willa, proč?" podívala jsem se na Tinuse ,,Je tam hodně území čarodějů. A ty jeho čáry máry by jsme i potřebovali." odpověděl. Já přikývla ,,Fajn, řekneme mu o tom, ale ne dneska. Třeba zítra a za týden by jsme letěli?" ,,Dobře." usmál se Tinus.
Dívala jsem se z okna ven, kde začalo poprchávat. Posadila jsem se na parapet a tu krásu pozorovala. Strašně mi to připomíná ten moment, když mi bylo třináct a můj otec zemřel ,,Dneska je to rok." zašeptala jsem, když jsem slyšela, že někdo přišel do místnosti ,,Rok, když mi zemřel otec. Rok, když nás napadla ta mafie." ,, Lásko..." zašeptal Tinus a došel ke mně. Objal mě kolem ramen a já se opřela o jeho hruď ,,Nevím, co bych bez tebe dělala." šeptla jsem a podívala se na něj. Vykouzlil se mu na tváři ten nejkrásnější úsměv na světě. Sklonil se ke mně a lehounce políbil ,,Miluju tě." pošeptal. Já se usmála ,,Miluju tě." přitáhla jsem si ho k polibku a prohloubila ho. Pochvilce jsme se odtáhli, protože mi došel dech ,,Jdu do sprchy." řekla jsem a odešla do koupelny. Rychle jsem se vysprchovala a vysušila si své vlasy a tělo. Vzala jsem si kalhotky a Tinusovo tričko místo pyžama a odešla do pokoje. Tam už ležel na posteli Tinus. Díval se do mobilu. Byl bez trička a vlasy měl rozcuchaný do všech stran. Kousla jsem se do rtu a pomalu se k němu rozešla. Sedla jsem si k němu a prohrábla mu vlasy. On se usmál, ale pořád se díval do mobilu. Já našpulila rty a sedla si na něj obkročmo. Konečně položil mobil na noční stolek a své dlaně přemístil na moje boky ,,Copak?" zeptal se a pomalu si sedl. Já se usmála a přitáhla si ho k polibku. Přejížděla jsem dlaní přes jeho hruď a paže. Jeho svaly se při každým mým dotyku napnuly ,,Nedělej to." zamumlal do polibku ,,A co? Toto?" zakroutila jsem trochu bokama. On celý napnul a pevně mě chytil za boky ,,Viky..." vzdychl ,,No?" řekla jsem provokativně ,,Prosím ne." řekl a odtáhl se. Já ho nechápavě pozorovala. On sklopil hlavu ,,Rád bych to chtěl. S tebou. Ale je tu to riziko, že otěhotníš a pak..." nedořekl to. Já ho chytila za bradu a přinutila ho, aby se na mě podíval ,,Tini, nemůžu tě do ničeho nutit. Jistě máš strach, ale někdy ho musíš překonat. A vůbec, ještě ani jeden není plnoletý. Tobě je 17 a mě je ještě 16. Chápu, počkáme." řekla jsem a lehce ho políbila. On nic nenamítal. Když jsem se odtáhla, tak jsem si lehla vedle něj. On si mě za pas přitáhl co nejblíž a ve vlasech mi zanechal jeden malý polibek. Já se usmála a spokojeně usnula.

________________________________________________________________________________________________
Tak jo, po dlouhé době je tu konečně kapitola.... Vím, jsem strašná, ale já se teď pořád jen učila na přijímačky. A ano, taky je dneska a v pondělí píšu, takže nervy jak sviňa. Tento týden jsem měla klidový, tak jsem si řekla, že napíšu nějakou kapitolu. Tak jsem ji napsala. No, doufám, že se vám líbí a ještě jednou se strašně moc omlouvám. Teď kapitoly budou vycházet o dost častěji....