Vampire boys

‡8‡

Viktorie:
,,Musíme k hrobce královny Viktorie." ,,Proč?" zeptal se Will ,,Měla v erbu bílou růži, takže ona měla nějaké tajemství. A jelikož několik lidí si bralo do hrobu věci, které pro ně něco znamenali. Myslím si, že si psala deník a v tom deníku je určitě nějaké tajemství." řekla jsem na jeden nádech, tudíž jsem byla celá udýchaná ,,Tak jdeme na návštěvu." usmál se Mac a rozešel se ven z letiště.
Stáli jsme před hrobkou ,,Virdílium." zašeptal Will a před námi se objevil vchod do hrobky. Will vkročil jako první a já hned za ním. Když jsme všichni vešli, tak se vchod uzavřel ,,Je tu magie. Jiná magie než je on." řekla Mirobell ,,Jo, taky to cítím." přikývla Angela. Já teda nic necítila ,,Ale taková jiná magie, magie, magie." zapřemýšlel se Mac ,,Magie mrtvých." doplnil ho Martinus, který poprvý od letiště promluvil. Přišli jsme do místnosti s hrobama ,,Jsme tu, takže někde musí být jako deník." všichni jsme začali hledat. Will se podíval do hrobů, ale tam nic nebylo ,,Nic, takže tvoje teorie byla blbá." uchechtla se Mirobell. Já ji nějak nevnímala, protože jsem našla vytesaný text ,,Něco mám." všichni ke mně přišli ,,To je písmo mrtvých." polkl Tinus ,,Takže tady je vchod do světa mrtvých." kývl hlavou Will ,,Co? O čem to mluvíte?" ,,Když to přečteš, otevře se vchod do světa mrtvých. Tam jsou všechny duše." řekl Mac ,,Tak to přečteme." otočila jsem se zpátky k textu ,,Jsi si jistá?" zeptal se starostlivě Tinus. Otočila jsem se na něj ,,Ano, neživá rada napomůže. Další věc z proroctví. Musíme tam." otočila jsem se nazpátek ,,Myrana kurkamo bolsahb, mõsjemoa kamwhga." dořekla jsem a vedle mě se rozpadla zeď. Postavila jsem se a udělala pár kroků dozadu. Z rozpadlé zdi vznikla díra plné mlhy. Slyšela jsem různý hlasy, které mě volali dovnitř ,,Musíme jít dovnitř." pošeptala jsem a bezmyšlenkově jsem se rozešla ,,Co, ne!" křikl Martinus, vzal mě za ruku a tím mě probral z tranzu ,,Pojď sem, Viktorie. Pojď sem." šeptali hlasy ,,Já tam musím jít." řekla jsem a rozešla se k díře. V pohodě jsem ji prošla. Otočila jsem se za sebe. Nikdo jiný nemohl vkročit ,,Ne, Viktorie!" slyšela jsem tlumený křik Martinuse, který se dobýval dovnitř ,,Viktorie, vítej." ozvalo se za mnou. Já se otočila. Stál tam starý muž, který měl dlouhý bílý hábit, vousy šedé až na zem a hůl, kterou držel v pravé ruce ,,Proč tu jsem jen já? Proč ostatní nemohli vejít?" ,,Mají nečistou duši. Marcus, Martinus a William jsou muži, ti sem nesmí. Angela a Mirobell nejsou čisté panny. Ty jediná máš čistou duši.." ,,Aha." ,,Pojď, někdo tu na tebe čeká." natáhl na náznak, abych ho následovala. Já kývla hlavou a šla za ním ,,Kam mě to vedete? Kdo tu na mě če..." nedořekla jsem to, protože jsem viděla osoby, které mě tak moc chyběly.

Martinus:
,,Musíme se tam nějak dostat! Já ji tam nenechám samotnou." zkoušel jsem se tam všemožně dostat, ale nešlo to ,,Martinusi, sám víš, že se tam nikdy nedostaneš." vzal mě za rameno Mac, který mě od portálu odtáhl. Podíval jsem se na Angelu a Mirobell ,,Běžte tam vy! Musí být někdo s ní!" řekl jsem zoufale. Jsem opravdu zoufalý, strašně se o ní bojím. K tomu jsme pohádaní, a co když jsem ji viděl naposled? Políbil naposled. Znovu jsem se rozběhl proti portálu. Odrazil jsem se a tím jsem svalil na zem Mace a Williama ,,Můžeš se uklidnit!" pokáral mě William ,,Ne! Proč vy tam nevstoupíte?!" ,,Nemůžeme, nepustí nás to." ,,Proč?!" až teď jsem si to uvědomil. Postavil jsem se a došel k portálu ,,Neslyším její myšlenky, nevidím její kroky. Jakoby naše propojení skončilo. Cítím se prázdněji." podíval jsem se na ostatní. Všichni měli ustaraný výrazy, až na Mirobell. Ta se dívala s nezájmem ,,Když vkročíš do země mrtvých, tak jseš i ty mrtvý." řekl William. Já se otočil na portál a položil na ni ruku ,,Viky, vrať se mi. Prosím." pošeptal jsem

Viktorie:
,,Mami? Tati?" přistoupila jsem k nim s otevřenou pusou ,,Holčičko moje." natáhla ruce máma. Já se je snažila chytnout, ale marně ,,P-proč?" otočila jsem se na starého muže, který mě tady provází ,,Ty jsi živá osoba. Oni jen duše." otočila jsem se zpět na rodiče ,,Strašně mi chybíte." pošeptala jsem ,,Nikdy jsme tě neopustili. Jsme stále s tebou." usmál se táta ,,J-já bych vám chtěla tolik říct. Ale nemám moc času." ,,Jen povídej." ,,Opustila jsem Jenny." ,,My víme." ,,Kvůli výpravě, kterou nemusím přežít." ,,Jsi silná, ty to zvládneš." ,,Chtěla bych vám představit svého přítele. Ale on tu není, nemohl sem přijít. A ani nevím, jestli by jste ho schválili." ,,Zlato, my jsme stále s tebou. Víme o tobě všechno. I to, že tvůj přítel je upírem." řekla máma ,,Prý že jsem zvláštní, mám něco, co ostatní ne. Víte něco o tom?" ,,Musíme ti něco říct. Když ses narodila, přišla do porodnice zářivě bílá paní a řekla, že jednou spasíš svět. Dala ti dar vidět, slyšet a cítit něco, co ostatní ne. Už tehdy jsme navštěvovali čaroděje, který ti mazal paměť, když nás napadli v našem domě nějací lidé." ,,Takže já jsem celou dobu vyvolená?" ,,Ano." kývl hlavou táta ,,Královna Viktorie měla stejný dar, proto jsme ti dali to jméno." ,,Nepůjdeme se projít." pobídl nás táta a já s mámou ho následovali někam do tmy ,,Tady jsou všechny duše?" ,,Ano, každý kdo zemře se dostane sem." ,,Martinusi!" řekl někdo. Já se za tím hlasem otočila a viděla, jak Marcus někam běží. Ale nevypadal jako on. Měl dlouhý vlasy v culíku, bílou košili a hnědé kalhoty ,,Stejnak mě nechytíš!" křikl chlapecký hlas totožný s hlasem mého přítele. Podívala jsem se tam a viděla Martinuse, který přelízal nějakou zeď ,,Marcusi! Martinusi! Stůjte!" běžela za nima černovlasá dívka, která měla bílé šaty pod kolena a bosý nohy ,,Marcusi? Martinusi?" zavolala jsem je. Chlapci se zastavili a rozhlédli se, kdo na ně volá. Martinusův zrak ukotvil na mou osobu ,,My se známe?" zeptal se a naklonil hlavu trochu na bok ,,A-ano." vykoktala jsem ,,Ona je ze živého světa." usmála se dívka, která stála vedle Marcuse ,,Vážně? Takže ty musíš znát naše upírské já." kývl hlavou Marcus ,,A-ano. J-já jsem přítelkyně..." ,,Zase Marcuse, že?" zeptal se jedovatě Martinus. Zněl úplně stejně, jako Martinus, který stál za branou. Podívala jsem se na něj a usmála se ,,Ne, tvoje." ukázala jsem na něj ,,Ty sis našel dívku? Tak to klobouk dolů." zasmál se Marcus a Martinus se začervenal. Byl strašně roztomilý, nikdy jsem ho takhle neviděla. Nikdy jsem nevěděla, jestli se někdy za něco stydí. Martinus vypadal hodně podobně, jako starý Martinus. Až teda na to oblečený, ten měl stejný jako Marcus ,,Nikdy jsem tě neviděla se červenat." ,,Taky upíři se nečervenají. Nemají čím." uchechtl se Martinus. Podívala jsem se na Marcuse, který se držel s tou dívkou za ruku a něco si šeptali. Hodně mi připomínala Lolu, o který mi kluci říkali ,,Ty jsi Lola, viď?" oba se přestali bavit a podívali se na mě ,,Ano." ,,Strašně moc chybíš Marcusovi." ,,O-opravdu?" ,,Není den, kdy by na tebe nemyslel." ,,Vyřiď mu, že ho stále miluju a že jsem tu šťastná. S ním. Ale on žije, ať si najde jinou dívku. Ať na mě už zapomene. Prosím, vyřiď mu to." přistoupila ke mně a pohladila mě po paži. Místo dotyku jsem cítila jen chladný vzduch ,,Vyřídím." usmála jsem se na ni ,,A co děláš v tomto světě?" zeptal se Martinus ,,Je druhá Velká válka. Musíme zastavit Toppora." podívala jsem se na něj ,,Toppor přišel znovu k moci?" zeptal se někdo za mnou. Otočila jsem se a uviděla pana Gunnarsena.

Martinus:
Podíval jsem se na hodinky ,,Už je tam hodinu." oznámil jsem ostatním, kteří seděli na zemi. Já stál a stále se díval, jestli nevychází ,,Víš že máš jednu věc jistou?" ozval se Marcus. Já se na něj tázavě podíval ,,Viky má čistou duši, tudíž je panna." ,,Páni, to mi teď pomohlo." řekl jsem ironicky a protočil očima ,,Jen jsem nechtěl, aby to tady nebylo tak napjatý." ,,Příště radši mlč." zadrmolil jsem a otočil se zpět na portál.

Viktorie:
,,Viktorie, nečekal jsem, že tě tu uvidím tak brzy. Ale ty jsi sem přišla portálem, ne?" ,,Vy si mě pamatujete?" ,,Jistě, po druhé smrti si pamatuji vše." ,,Aha." ,,Jak se mají?" ,,Chybíte jim. Vyčítají si vaši smrt." ,,Ať to nedělají." ,,Nemáte nějakou radu, jak zastavit Toppora?" ,,Jen síla větší než on ho zničí. Ale krev Ježíšova ho napůl zastaví." ,,Kde to máme sehnat?" ,,Tam, kde byla prolita jeho krev." pousmál se. Já se usmála, protože mi došlo, kam musíme jet ,,Děkuji, já už musím jít. Říct to ostatním." ,,Běž, ale očekávám, že my dva se tu ještě sejdeme." usmál se Martinus ,,Neboj, určitě setkáme. Ale nebudu možná v této podobě." uchechtla jsem se ,,Nemyslím si." pokývl hlavou a někam odešel ,,Tak zatím, Viktorie." naposledy se usmál a někam zmizel ,,Tak zatím, švagrová." zamával mi Marcus a s Lolou taky někam zmizeli ,,Ještě jedna rada. Nikdy nevěř někomu, kdo se přidá k vám. Může vás zradit, jako to udělala Mirobell. Ona je s Topporem a má zařídit tvoji smrt. Kvůli slávě zničila svoji vesnici." přišel Murrund ,,Murrunde? Takže je pravda, že všichni zemřeli?" ,,Ano, znič ji. Ona je velký postrach. Má možnost vidět proroctví." ,,Já už musím jít." rozběhla jsem se k portálu. Ještě jsem se zastavila a otočila se na rodiče ,,Jsme na tebe pyšní. Utíkej zachránit svět." ,,Až se tu sejdeme, tak budeme jedna velká šťastná rodina." usmála jsem se a oni mi úsměv opětovali ,,Teď jdu zabít jednu elfku." řekla jsem naštvaně a prošla portálem.

_____________________________________14.6.______________________________
Lidi, 1K přečtení?? Paaaaaaniiiii, děkuju moc, jste úžasní♥♥. Nikdy bych neřekla, že moje knížka bude mít tolik přečtení. Strašně si toho vážím. Děkuju vaaaaaaaam. Jste uzasniiiii. ILY♥