Vampire boys

★14★

O týden později

Viktorie:
Zaklapla jsem kufr a odnesla do předsíně. Jenny si taky donesla kufr a pak ještě odešla do kuchyně. Opřela jsem se o zeď ,,Jenny?!" ,,Ano?" došla do předsíně ,, Já, my, víš kde mají hrob?" Jenny sklopila pohled ,,Viky, já to vím už od začátku." řekla potichu. Neměla jsem náladu se na ni naštvat, tak jsem to ignorovala a odešla k autu. Tašku jsem dala do kufru a sedla si dopředu. Ano, ještě po týdnu se nějak bojím Tinuse. A nejen jeho. Pořád ho miluju, ale něco mi říká, že se něco špatného stane a jen kvůli mí lásce k němu. Jenny zachvíli také přišla, nastartovala a vyrazila k domu kluků. Když Jenny zastavila, tak jsem vystoupila a šla zazvonit. Otevřel mi Tinus ,,Ahoj." pozdravil mě ,,Ahoj." špitla jsem a sklopila pohled. Bolelo mě se na něj dívat. I když je upír, který nestárne, neprojevuje se na něm nic, tak šlo na něm vidět, že je vyčerpaný a zlomený ,,Čau." pozdravil mě Marcus s Angelou a prošli kolem mně, aby si uložili svá zavazadla do kufru. Podívala jsem se na Tinuse, který se na mě neutrálně, ale zamilovaně díval. Kývla jsem hlavou, aby taky šel. Kývl na souhlas, vzal si tašku a zamčela dům. Otočili jsme se a šli k autu. Martinus se nepatrně dotkl mého hřbetu ruky ,,Martinusi, já ještě nevím." zastavila jsem se a on jako na povel taky ,,Chápu, nechám ti tolik času, kolik potřebuješ." řekl zlomeně a sklopil pohled. Nevím proč, ale teď jsem měla chuť ho obejmout a políbit. Jenže druhá půlka v mé hlavě mi to nedovolila. Bála se. Také jsem sklopila pohled a rozešla se do auta. Sedla jsem si dopředu a zavřela dveře. Loktem jsem se opřela o opěradlo a dlaní jsem si opřela tvář. V zadu jsem slyšela zabouchnutí dveří a Jenny vyjela. Marcus s Angelou se spolu bavili a někdy i s Jenny. Já s Martinusem jsme byli potichu. Strašně mě mrzelo, jak to teď mezi sebou máme, ale já se pořád bojím. Je to takový divný strach. Sama nevím, čeho se bojím, ale od toho snu mám pocit jakoby se to mělo doopravdy stát. Ukápla mi jedna neposedná slza. Rychle jsem ji utřela, ale nějak to nepomohlo. Po tý jedný následovala další a další. Dlaň jsem položila na oči, aby to nešlo až tak moc vidět. Jenny o tom asi nevěděla, ale ti tři v zadu ano. Slyšela jsem zavrzání sedadel. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a viděla Tinuse, který mě sledoval ustaraným výrazem. Utřela jsem si mokré tváře a podívala se z okna ven. Teď se mi nahrnuly všechny špatné vzpomínky. Smrt mých rodičů, útok toho maniaka, jak mě chtěl zabít u Jenny doma. Když mě přepadli ti chlapi. Martinuse unesli, Marcuse i mě. A pak ještě Toppor. Ten sen, ta nemocnice. VŠECHNO. Propukla jsem hysterický pláč. Nemohla jsem dýchat, neměla jsem prostor ,,Viky?" ozvala se Jenny ,,Zastav! Prosím! Já chci ven!" křičela jsem a hlavu schovala do dlaní. Jenny poslechla a zastavila na odpočívadle. Já rychle otevřela dveře a vystřelila ven. U nějakého lesíka jsem se zastavila a sesunula se na kolena ,,Viky." ozval se za mnou tichý hlas, který by jsem poznala kdykoli. Zvedla jsem se a okamžitě ho objala ,,Omlouvám se. Já tě nechtěla takhle zničit. Prosím, odpusť. Miluju tě a vždycky jsem milovala. Nechci tě ztratit. Už po druhé ne!" brečela jsem mu do hrudi ,,Neomlouvej se. Můžu za to i já. Vždyť já tě taky miluju, ani nevíš jak moc. Nikdy tě neopustím. Slibuju." řekl a objal mě ještě víc. Trochu jsem se odtáhla, abych ho mohla políbit. Hned jak jsem se dotkla jeho rtů, jsem pocítila posilující energii. Toto jsem potřebovala. Potřebovala jsem jeho. Odtáhli jsme se, protože jsem měla nedostatek kyslíku. On se na mě usmál a setřel mi slzy z tváří ,,Už neplač. Vždy jsem tu pro tebe. A vše špatné spolu zvládneme. Vždycky. Nikdo a ani nic nás nerozdělí." položil si svý dlaně na mé tváře a palcem mi je hladil. Usmála jsem se. Ruce si přisunul k tělu ,,Půjdeme?" zeptal se a já jen přikývla k souhlasu. Propletl si se mnou prsty a vydali jsme se k autu. Dveře mi otevřel a pomohl mi vstoupit. S úsměvem jsem se posadila . Jenny si mě prohlížela nechápavým pohledem a Mac s Angi se culili, jak pošuci. Usmála jsem se ještě víc a hlavu si položila na okno. Pomalu jsem zavírala oči do doby, než jsem usnula. Ano, mám za sebou plno nepříjemných zážitků, ale uvědomila jsem si, že to je vždycky Martinus, který mi se vším pomohl, který při mně vždycky stál.

Na letišti
,,Viky?" ozvalo se vedle mě. Vzhlédla jsem ,,No?" ,,My musíme támhle na kontrolu, takže se uvidíme až v letadle." ukázal mi Tinus místo, kam musí jít. Celou dobu nás sledoval snad dvoumetrový chlap s jasně modrýma očima ,,Proč?" ,,To je speciální pro nás. Nemůžou pustit někoho jako jsme my do letadla plného lidí, když máme hlad. Pak ti řeknu, jak to probíhá. Ale teď už běž." řekl a políbil mě na čelo. Oba jsme se rozešli ke kontrolám.

V letadle
Posadila jsem se na sedadlo s číslem, které jsem měla na letence. Vytáhla jsem si mobil a sluchátka a čekala, kdo si sedne vedle mě. Zachvilku došli i ostatní a Martinus se posadil vedle mě ,,Jak jsi věděl, že si beru tuhle letenku?" zeptala jsem se a pozvedla ruku, v které jsem měla letenku ,,Zapomněla jsi, že stále slyším tvé myšlenky a pocity." usmál se a prohrábl si vlasy ,,I když..." ,,Jo, i tu dobu." přerušil mě a celý se opřel o opěradlo. Když jsme vzlétli, tak jsem se odpoutala a dala si nohy do jeho klína. Své ruce si položil na mé lýtka a začal mi je hladit. Já se usmála a propadla do říše snů.

V hotelu
,,Takže, kde jsou ty hroby?" zeptala jsem se narovinu Jenny, když jsme scházeli schody ,,U Vyšehradu." pípla a sešla poslední schod. Ano, bydlela jsem tu, ale vůbec nevím, kde je nějaký Vyšehrad. Došla jsem na recepci ,,Promiňte, chtěla bych se zeptat, kde je tady Vyšehrad." řekla jsem anglicky, abych nevypadala jak nějaký blbec, který umí česky, vypadá jako Čech, ale něco, kde je Vyšehrad ,,Jistě..." recepční mi začala vysvětlovat, kde to je, ale nakonec mi dala mapku. S poděkováním jsem odešla před hotel, kde čekali ostatní. Ještě, že bylo zataženo a mohli jít s námi kluci s Angelou. Došla jsem k Martinusovi a propletla si s ním prsty.

Na hřbitově
Stála jsem před bránou hřbitova. Dívala jsem se na velký nápis Hřbitov u Vyšehradu. Jenny, Angela a Marcus už vstoupili, ale já nějak neměla sílu ,, Lásko, děje se něco?" ozvalo se vedle mě ,,J-já nevím jestli to dám." zašeptala jsem a sklopila pohled. Slyšela jsem povzdechnutí a kroky mířící ke mně. Martinus mě vzal za bradu a přiměl se na něj podívat ,,Viky, já vím, že to je těžký. Ale když už jsme tu, tak proč jim nedát na hrob tu kytici, kterou jsi koupila. Neboj, budu s tebou celou dobu. Spolu to zvládneme." usmál se na mě a mé to donutilo taky se usmát. Chytla jsem ho za ruku a šla dovnitř. Oba jsme se hledali ty správná jména ,,Viky?" ozvalo se na druhém konci hřbitova. Byla to Angie ,,No?" ,,Jak že se jmenovali?" ,,Petr a Jana Wiigovi, proč?" ,,Našla jsem je." hned jak to řekla, jsem se Martinuse pustila a rozběhla se k místu, kde stála Angie. Opravdu. Byli tam jejich jména, ale žádná fotka. Neutrálně jsem se dívala na jejich hrob. Nevěděla jsem co dělat, jak se zachovat. Tak jsem se jen dívala. Ucítila jsem na boku něčí ruce ,,Tady leží." zašeptala jsem a položila si hlavu na jeho rameno. Martinus dal kytici Angie, která ji položila na desku. Já neměla sílu se nějak hnout. Nevím proč, ale napadla mě nějaká věc. Klekla jsem si na okraj desky a dlaně položila na ni ,,Ahoj mami a tati, tady vaše dcera. Viktorie. Ale určitě víte, že jsem to já. Určitě mě vidíte. A určitě vidíte, že jsou tu se mnou i někdo jiný a teta Jenny. Je tu se mnou Marcus, Angela a Martinus. Martinus stojí nademnou a je to můj přítel. Marcus je jeho dvojče a můj nejlepší kamarád, beru ho jako svého bratra. Angela je naše kamarádka a pro mě jako sestra. Bydlím s němi doma, takže Jenny se o nás skoro nestará. Strašně moc mi chybíte a strašně vás miluju a nikdy nepřestanu."

______________________________________12.5.____________________________________________________
Zdravím, je tu nová kapitola. Omlouvám se, že nevyšla v pátek a ani včera, ale mě bylo špatně, takže jsem neměla náladu na psaní... Určitě jste dneska popřáli vašim maminkám♥.Taky je dneska Den zdravotních sester, ale to málokde ví :-D... Už jen jedna kapitola a je konec této části ;-). Doufám, že dnešní kapitola se vám líbí...

~ vaše Kiki ♥