Vampire boys

★6★

Viktorie:
,,Bydlela jsem s rodiči v Praze. Byli jsme docela bohatí. No hodně bohatí. Do mých třech let se o mě starala máma, ale pak už jen chůvy. Nechápala jsem proč. Byli čím dál tím častěji pryč. Nikdy mi neřekli kam jedou. Vždycky než odjížděli mi máma zazpívala nějakou norskou písničku, u který jsem vždycky usnula. Když jsem začala chodit do školy, tak jsem hodně hodin zmeškala. Rodiče mě do tý školy nechtěli pouštět, proto ve druhý třídě mě začali vyučovat doma. V mých desíti let jsme se museli odstěhovat někam pryč. Odstěhovali jsme se do opravdu malinký vesničky s 80 obyvately. Já vím, že tady v Norsku je to normální, ale v Česku ne. Zavřeli mě doma. Nemohla jsem vycházet z domu. Prostě nic. Sociální sítě to jsme vůbec nemohla používat. Nevěděla jsem proč. Proč se všechno toto děje? Ale jednu jsem to zjistila. Bylo léto a já nemohla usnout. Dostala jsem žízeň, proto jsem šla do kuchyně. Teda chtěla jsem, ale zastavili mě hlasy mých rodičů
Flashback:
,,Petře, to snad nemyslíš vážně?! I tak je tu zavřená a nemůže vycházet ven. A teď nás chceš zavřít do nějakého podzemí!" křikla máma. Já si klekla, chytla se zábradlí a dál sledovala hádku mých rodičů ,,Jano, já vím, že ta holka to má těžký, ale je to pro její bezpečí." povzdechl si táta. Máma si sedla na barovou židličku a rozbrečela se. Táta k ní došel a obejmul ji ,,Proč jsme se k tomu dali? Proč jsme se přidali k CIA? Zničili jsme tak život naší dcery." ,,Jsme ti nejhorší rodičové na světě." povzdechl si táta a zadržoval slzy ,,Musíme se odstěhovat." nadhodil táta. Máma si utřela slzy a podívala se na něj ,,Proč?" ,,Jdou po nás." řekl a máma se rozbrečela ještě víc.
End Flashback
Tu noc jsem nespala. Zjistila jsem, že mí rodiče jsou tajní agenti. Další den jsme se opravdu stěhovali. Ještě do víc odlehlý vesnice. Byla jsem naštvaná, že mi to nikdy neřekli. Furt jsem se jich ptala ,Proč se tak často stěhujeme?' ,Kam furt odjíždíte?' ,Proč mě tu necháváte s tou ženskou?' Neměli nikdy odpověď. Jen mě pohladili po vlasech a odešli. Když jsme se nastěhovali do nového domu, vůbec se mi to nelíbilo. Bydleli jsme v lese. Když mi bylo třináct, tak se stalo to nejhorší, co se mi kdy mohlo stát.
Flashback:
Zase jsem seděla na parapetu a dívala se z okna ven na mraky, který pláčou. Kapky deště stékaly po okně. Z kuchyně se ozvala hlasitá rána. Já sebou cukla a postavila se. Rozešla jsem se ke dveřím a otevřela je. Porozhlédla jsem se po chodbě a šla se podívat ze zábradlý do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Nechápavě jsem se zašklebila a začala scházet schody dolů ,,Mami, tati?"zavolala jsem. Nikdo se neozýval. Došla jsem do obýváku a viděla mámu, jak je přikrčená a u ní táta ,,Co se tu děje?" zeptala jsem se. Oba se na mě otočili a táta mě strhl k zemi ,,Co tu děláš?!" zeptal se naštvaně. Ale šeptem ,,Jsem slyšela nějakou ránu, tak jsem se šla podívat." ,,Měla jsi zůstat v pokoji." řekla smutně máma. Táta se znovu na mě podíval ,,Drž se za námi. A když ti řekneme uteč, tak utečeš." řekl táta přísně. Já kývla hlavou na souhlas. Všichni jsme se přikrčeně rozešli k východu. Jenže na nás zaútočili nějací chlapy. Máma upadla do bezvědomí a tátu zablokovali. Jeden chlap mě chytl pod krkem ,,Ale helemese, to je mladá Wiigová." ,,Wiig." sykla jsem ,,Jakže?" ,,Jenom Wiig." ,,Tak to pardon." řekl a zasmál se ,,Šéfe, co na ni říkáte?" řekl ten chlap co mě držel a natočil mě na nějakého jiného chlapa. On se nadechl doutníku a vydechl odporný kouř ,,Mohla by na trh s bílým masem. Myslím, že by nám utržila hodně peněz." zasmál se. Ten s tím doutníkem ke mně přistoupil ,,No, máš pravdu. Hezká na to je dost, i vyspělá." řekl s ruským přízvukem ,,Ne!" zakřičel táta a vytrhl se těm chlapům. Nějak, ani nevím jak, je přepral a zabil. Ten chlap, co mě držel mě pustil a já silně narazila čelem na roh stolu. Chvilku jsem byla v bezvědomí. Cítila jsem, jak mě někdo zvedal. Otevřela jsem oči a viděla tátu, jak mě zvedá ,,Tati?" ,,Pšššt, nic neříkej." zašeptal a pohladil mě po vlasech. Slyšela jsem výstřel a táta se se mnou sesunul k zemi. Jeho tělo mě zalehlo ,,Tati!" vykřikla jsem a začala se kroutit. Tátu jsem položila vedle sebe a klekla si ,, U-ut-te,.." nedořekl to a místo toho vyplyvl krev ,,Ne, já neodejdu!" křikla jsem s pláčem ,,Já tě tu nenechám." šeptla jsem ,,Odveďte ji." řekl a někdo mě popadl za paži ,,Ne! Pusťte mě! Okamžitě!" začala jsem křičet a různě se kroutit ,,Nech toho holka." řekl ten kdo mě táhl pryč. Odnesl mě na zahradu a viděla jsem, jak někdo nese mámu ,,Mami! Co ji je?!" ,,Je v bezvědomí." ,,A co táta?! Tati!" křikla jsem a konečně se mu vymanila ze sevření. Rozběhla jsem se k domu. Jenže dům vybuchl a mě smetla tlaková vlna. Letěla jsem pěkných pár metrů dozadu. Postavila jsem se ,,Ne! Tati!" křikla jsem a propadla v hysterický pláč. Podlomily se mi kolena a já na ně spadla. Hlavu jsem vložila do rukou.
End Flashback
Ten den nás odvezli do jejich doupěte. Od CIA se o nás začalo starat. Mě začali také cvičit kvůli tomu, že by nás máma nedokázala ubránit. Po roce jsme se odstěhovaly do menšího města Znojma. Tam jsme žily docela poklidně. Nikdo nás nenapadal. Já začala chodit na gympl a konečně jsem se seznámila s jinými lidmi. Ale nějak mě nebrali. Byla jsem spíš ta divná. Šikanovali mě, mlátili. Máma i já jsme byly zamlklý. Mě bylo jedno, že mě šikanují. Jen jsem věděla, že co jsem já zažila nikdo jiný nezažil. Když mi bylo šestnáct už jsem to nevydržela. Prostě jsem se začala bránit. Neuvědomila jsem si, že používám chvaty od CIA. Jasně, že byl na škole špión. Do týdne nás zase napadli. Vůbec jsme to nečekaly. S mámou jsme doběhly do parku. Jenže to bylo osudný.
Flashback:
,,Myslíš, že jsme je setřásly?" zeptala jsem se mámy zadýcháně ,,Já vůbec nevím broučku. Ale musíme odsud zmizet. A to h,.." ,,Pššt." umlčela jsem mámu, protože jsem něco slyšela. Bylo to šustění listí. Zazněl výstřel, ale nic se nestalo ,,Zničíme rodinu Wiig." řekl někdo a zazněl další výstřel. Byl ale měřen na mámu. Ta s křikem spadla k zemi ,,Mami!" křikla jsem a rozběhla se k ní. Byla celá od krve. Lapala po dechu. Chytla mě za paži a přitáhla si mě blíž ,,Mami,..." řekla jsem potichu ,,Utíkej." ,,Ne! Mami!" ,,Ať tě nezabijou. Utíkej." ,, Já tě tu nenechám!" ,,Jeť do Norska za mou sestrou. Vždy jsem tě měla ráda." pohladila mě po tváři a naposledy se usmála se. Já ji pohladila po vlasech ,,Mám tě ráda mami a vždy budu." Naposledy se nadechla a vydechla. Já ji objala a začala hystericky brečet. Někdo mě praštil do hlavy a já propadla do bezvědomí.
End Flashback
Ani nevím jak, ale dostala jsem se do děcáku. Byla jsem tam tři měsíce, než to domluvili tady v Norsku. Pak jsem sem přijela. A prostě žiju tady. Toto je můj příběh, proto tu jsem." dořekla jsem svůj příběh. Celou dobu jsem brečela, protože to nešlo vydržet.

________________________________________________________________________________________________
Tak Viktorie řekla konečně Tinusovi, proč se přestěhovala do Norska. Co si o tom myslíte?

Jen chci napsat pár informací:
1. Děkuji za +100 přečtení ♥
2. Nebudu tak často vydávat kapitoly
Důvod je takový: Teď ve škole to bude hektický. Musím teď honit dobrý známky, aby moje vysvědčení bylo s vyznamenání. Toto vysvědčení je snad nejdůležitější, protože mi to půjde s přihláškou na střední školu. Taky letos dělám přijímačky, takže se musím učit i na ně. A ještě k tomu je zahájena basketbalová sezóna, takže budu mít i hodně zápasu. Doufám, že mě pochopíte, ale nebojte. Hned jak budu mít trochu čas, tak se vrhnu na psaní (^^).

Doufám, že se vám kapitola líbila♥. Ješte dneska by měla jedna vyjít, ale nic neslibuju♥