Vampire boys

‡2‡

Viktorie:
Vzbudila jsem se a otočila se na druhou, kde jsem čekala, že vedle mě bude ležet Tinus. Ale nebyl tam. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. Porozhlédla jsem se po pokoji a přes zatažené žaluzie jsem spatřila, že svítí slunce To bude zase tma po baráku. Řekla jsem si a protáhla se. Vstala jsem a šla do koupelny se zkulturnit. Na oblečení jsem si vzala modrý kraťásky a bílý volný triko s krátkým rukávem, který měl jeden rukáv volný, takže mi šlo vidět jedno rameno. Sešla jsem schody do obýváku, kde byli roztáhlý žaluzie. Což mi připadalo divné. Šla jsem ještě do kuchyně, kde bylo také roztaženo. Zamračila jsem se a zaposlouchala, jestli neuslyším nějaký hlasy. Bingo! Ve sklepě. Rozešla jsem se ke schodům do sklepa a sešla je ,,To si snad děláš srandu!" slyšela jsem, jak někdo tlumeně vykřikl. Byl to hlas Willa ,,Ne, nedělám. Potřebujeme, aby byla v bezpečí a my to vyřešili. Nenechám ji jen tak tady. V nebezpečí. Musí jít k nim. Tam bude v bezpečí." řekl potichu Tinus ,,A co když jsou s ním? Neprověřili jsme to. A jen tak ji tam také nemůžeme dát." ozval se Marcus ,,Pánové, naše komunita zjistila, že tam byl. Přemlouval je, ale místo loajality mu řekli proroctví." počkat, ten hlas. Ten hlas patřil Angele. Už jsem to nevydržela a otevřela dveře. Nepletla jsem se, byla tam ,,Angie!" vykřikla jsem s úsměvem a rozběhla se k ní ,,Viky!" vykřikla a objala mě. Chyběla mi. Je pro mě jako sestra ,,Co, co tu děláš?" zeptala jsem se šťastně. Ale ji úsměv upadl. Tak jako ostatním. Angela se podívala na někoho za mnou. Zamračila jsem se a otočila se taky. Stál tam Tinus se skříženými ruky na hrudi a měl neutrální výraz ,,Měli by jsme ji to říct." ozval se Marcus. Přešlápl z jedný nohy na druhou. Martinus sklopil pohled ,,Asi jo." zašeptal a přistoupil ke mně ,,Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě. Martinus se otočil na ostatní ,,Můžete nás tu prosím nechat o samotě?" ,,Ale pozor, jsou tam roztáhlé žaluzie." upozornila jsem je. Oni kývli hlavou a odešli. Martinus si sedl na gauč ,,Co se děje, Tini?" ,,Všechno jde do kytek." řekl naštvaně ,,Toppor porušil mírovou smlouvu. Zabil krále Elfů, kvůli tomu, že se nechtěli přidat na jeho stranu. Tím vyvolal druhou Velkou válku. Toppor je teď neporazitelný. Rada neví, jak ho zastavit. Proto svolávají bytosti do armády." ,, Počkat, jako že i ty jdeš?" ,,Ano." sklopil pohled. Já zalapala po dechu a musela se opřít o stůl, abych nespadla na zem ,,T-to nemůžeš. Já to bez tebe nevydržím." zašeptala jsem ,,Ty musíš do bezpečí. Dohodli jsme se, že u bludiček budeš v bezpečí." ,,Bludičky?" ,,Prvně jsme chtěli k elfům, ale okolnosti nám to nějak zkazili." ignoroval moji otázku ,,Ty si myslíš, že nechám tebe, Mace, Angie a Willa jít do války? Musí být nějaké jiné řešení!" ,,Není." ,,A co ti elfové? Proč tam byl? Proč je chtěl na svoji stranu? Musí být něco, co ho zajímá." ,, Můžou přeříkat proroctví. Viky, musím ti zařídit bezpečí. U bludiček budeš. Ty se stěhují a Toppor nikdy neví, kde jsou." ,,Jak to víš ty?" ,,Angie." ,,Aha, ale Tini, já tě neopustím." ,,Je to pro tvé bezpečí." ,,Já vím, že ti jde o mé bezpečí, ale mě zase jde o tvé. Tak mě prosím pochop, že tě jen tak nenechám jít, aniž bych se nějak ti nepokusila pomoci. Zavoláme ostatní a vyřešíme to spolu." nečekala jsem ani na jeho odpověď a odešla ze sklepa. Vyšla jsem schody a zamířila do obýváku, kde všichni seděli ,,Vím už, co se děje. Já vás nikam nenechám odejít. Potřebujeme jiný plán, jak porazit Toppora." všichni tři se na mě podívali ,,Nojo Viky, ale co chceš vymyslet?" zeptal se Marcus. Pochvilce došel i Martinus ,,Toppor byl u elfů, kteří mu řekli proroctví, ne? Co kdyby jsme tam došli a promluvili si s němi. Třeba nám prozradí to proroctví a..." ,,To nebude až tak lehký, Viky." vyrušil mě Will ,,Zkusit to můžeme." podívala jsem se na Tinuse ,,Prosím Tini." zašeptala jsem.

Martinus:
Když řeknu, že ano, tak ji vystavím obrovskému nebezpečí. Ale stejnak bude i tak v nebezpečí ,,Já nechci nic říkat, ale souhlasím s Viky." ozval se William ,,Stejnak, když odejdeme, tak bude v nebezpečí a nemyslíte, že toho Toppor nevyužije?" ,,Využije." zašeptal jsem a podíval se na Viky ,,Zkusíme tvůj plán, Viky. A uvidíme." Viky se na mě usmála a z jejího pocitu, co jsem cítil, tak mě chtěla políbit. Usmál jsem se taky ,,Oni nám to jen tak neřeknou." řekl Marcus a vstal ,,Zkusit to můžeme." hlesla Viky ,,Tak jaký je plán?" zeptal se William.

Viky:
,,Musíme se jít sbalit, ale co Jenny? A škola?" prohrábla jsem si vlasy ,,Zapomněla jsi, že tu máte jednoho čaroděje." zakmytal obočím Will ,,Jako že ji vymažeme paměť? Že si nás nebude pamatovat? A ve škole taky?" ,,Bude to tak lepší. Jenny se nebude strachovat, kde jsi a jestli žiješ. Takhle na všechno zapomene a bude si žít poklidný život. Tak se tím prosím netrap." objal mě Martinus ,,Fajn," odtáhla jsem se ,,Wille, zajdeme tam? Ať to máme za sebou." ,,Jo, můžeme." odešel ke dveřím a já s ním. Celou cestu jsme byli zticha. Já přemýšlela o tom, jaký to bude, až na mě Jenny zapomene. Už nebudu mít žádnou rodinu. Nikoho. Jasně, mám je, ale i tak. Před vstupními dveřmi jsme se zastavili ,,A půjde ji vrátit paměť? Kdyby jsme se všichni vrátili." ,,To je nízká pravděpodobnost." řekl a zazvonil. Tak teď nevím, v čem je ta nízká pravděpodobnost. Jestli vrácení paměti nebo jestli to přežijeme. Zachvíli nám Jenny otevřela dveře ,,Jé, ahoj Viky. Co potřebuješ?" usmála se na nás. Já na sucho polkla ,,Můžeme dovnitř?" zeptala jsem se a ukázala za ní ,,Jistě." otevřela víc, aby jsme se tam vlezli všichni ,,Tak co se děje?" zeptala se, když jsme došli do obýváku ,,A kde máš Martinuse?" ,,Doma. Jenny, musím ti něco říct." ,,Ty jsi těhotná!" vykřikla. Já na ni vykulila oči. Will se napl a podíval se na mě ,,N-ne proboha ne. Jak jsi na to přišla?" ,,Přesně toto mi řekla tvoje máma, když byla těhotná s tebou." ,,Počkat, vždyť ty jsi nebyla nikdy u nás. Říkali mi to." ,,Taky že nebyla. Když otěhotněla, tak přijela sem a byla tu celou dobu těhotenství." ,,C-co proč? Kvůli CIA?" ,,Ne. Nevím proč, ale dojela, že tam není pro ní bezpečno." ,,Aha. Ještě něco je, co mi tajíš?" ,,Myslím, že už nic." řekla a já ji šla obejmout ,,Jenny, mám tě ráda. Strašně moc a děkuji, že jsi sis mě vzala do opatrovnictví. A že sis adoptovala kluky s Angie." ,,Já tebe taky, holčičko." pohladila mě po vlasech. Začaly mi téct slzy. Odtáhla jsem se ,,Promiň, za to, co teď uděláme. Ale je to pro tvé bezpečí." utřela jsem si slzy a odstoupila od ní. Prohlížela si mě s nechápavým pohledem ,,Wille." zašeptala jsem a otočila se k nim zády. Zadržela jsem dech, abych se nenadýchala toho. Pochvilce mě Will chytil za ruku a vyvedl z domu. Venku jsem se pořádně nadechla a rozběhla se pryč ,,Viky!" slyšela jsem, jak na mě volá, ale já stále běžela. Teď potřebuju být u Martinuse. Doběhla jsem k nám domů ,,Stalo se něco?" sešel Tinus schody. Já neváhala a rozběhla se k němu. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku ,,Lásko, co se děje?" pohladil mě po vlasech ,,Už se to vyřešilo, Jenny už neví, kdo jsem." odtáhla jsem ,,Musíme se ještě sbalit." otočila jsem se a chtěla jít po schodech nahoru, ale prsty na mém zápěstí mě zastavili ,,Ne, já ti sbalím, běž se vyspat." řekl mi Martinus a pohladil po ruce. Usmála jsem a políbila ho na líčko. Odešla jsem do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu. Vzala jsem si Tinusovo tričko a lehla si do postele. V polospánku jsem cítila, jak se vedle mě prohla matrace. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila vůní, která patří jen Tinusovi. Usmála jsem se a přitulila se k němu. Dal mi polibek do vlasů ,,Dobrou noc, princezno moje." zašeptal.

Martinus:
Vzal jsem dva baťohy a odešel dolů do obýváku ,,Williame, potřebuji si promluvit." řekl jsem tak nahlas, aby to slyšeli i Mac s Angie. Ti přikývli a odešli z pokoje ,,Mám se bát?" uchechtl se a položil svůj baťoh ,,Je to kvůli Viky." ,,Poslouchám." ,,Zaprvé, začaruješ nám ty baťohy? Aby se toho tam vlezlo, co nejvíce. Jen nevíme, jak dlouho to bude trvat." ,,Jasně, dej mi je." natáhl pro ně ruce a vzal si je ,,Ještě něco?" ,,Jo, potřebuji, aby jsi začaroval i tento prsten." položil jsem prsten na konferenční stolek ,,K čemu?" zvedl pohled z prstenu na mě ,,Aby udržel její pach. Jen je hodně nápadný cítit pachy upírů, čaroděje a člověka. A nebudeme si nalhávat, ale Viky jde hodně cítit. Má překrásnou vůní, která přiláká hodně nezvaných hostů." ,,Fajn, ale bude to chvilku trvat." ,,Do kdy?" ,,Do zítřka. Nejpozději. A ještě potřebuješ nějaké věci začarovat." ,,Zítra ještě zajdeme do školy. A nejen to, musíme zničit tento dům. Nesmí po nás zůstat žádné stopy." ,,A kde pak budete bydlet?" ,,Stejnak jsem se už měli dávno přestěhovat. Zůstali jsme tu už dlouho. Dům koupíme, nebo postavíme. Uvidíme, jak budeme stíhat." ,,Dobře, takže zítra skočit do školy a pak zničit dům?" ,,Jo. O dům se postaráme, ale potřebujeme tvoje kouzla." ,,Fajn." ,,Hele, běž se vyspat." řekl jsem mu a sám odešel do pokoje, kde jsem si vzal čisté oblečení na spaní a šel do sprchy a rychle se vykoupal. Ručník jsem hodil do koše se špinavým prádlem a odešel do pokoje, kde jsem si lehl za spící Viky. Ta se zhluboka nadechla a s výdechem se ke mně přitulila. Já se usmál a políbil ji do vlasů ,,Dobrou noc, princezno moje." zašeptal jsem a položil si hlavu k tý její a zavřel oči, které na chvíli potřebovali vypnout a nezkoumat okolný svět.