Vampire boys

∆8∆

O dva roky později
Thea:
Odemkla jsem zámek a nasedla na kolo. Pomalu jsem se rozjela, abych konečně šla domů. Na křižovatce jsem zatočila a prudce začala brzdit, protože naproti mě jela motorka. Tvrdě jsem spadla na zem a kolo na mě ,,Au." zakňourala jsem a chytla se za nohu ,,P-promiň." vykoktal někdo. Já zvedla hlavu a uviděla Stephana v motorkářské kombinéze ,,Promiň, nechtěl jsem." řekl a podal mu pomocnou ruku ,,Pomůžu si sama." odsekla jsem a vstala. Oprášila jsem se a zvedla kolo. Prasklá guma, super. Řekla jsem si ironicky a vražedně se podívala na Stephana ,,Teď se mi rozbilo kolo, super." ,,Naskoč si, odvezu tě domů." pokývl hlavou ,,To určitě, nechci ještě zemřít." ,,Theo, za chvilku bude tma, někdo tě může napadnout. Já tě odvezu." řekl zoufalým hlasem. Zoufalým? On něco bere? ,,Fajn." řekla jsem poraženecky a vzala si batoh na záda. Stephan si sedl a já za ním. Chytla jsem se sedačky, abych nespadla ,,Spadneš, chyť mě kolem pasu." chytil mě za ruce a obmotal e kolem jeho pasu ,,A co to kolo?" ,,Pak ti ho dovezu." otočil se na mě a pak se znovu otočil na zpět. Podal mi helmu a rozjel se. Před naším domem se zastavil a já vystoupila ,,Dík za odvoz. Ale neděkuji ti za to kolo." řekla jsem a on se uchechtl ,,Ještě jednou promiň. To kolo doma spravím a pak ti ho dovezu." řekl a já se zamračila ,,Proč to děláš?" dala jsem mu do ruky helmu a odstoupila od něj pár kroků. Na zádech jsem viděla něčí pohled, proto jsem se otočila na dům. V okně stáli rodiče a dívali se na mě. Ten pohled mi říkal, že se něco stalo ,,Já musím jít, tak čau." řekla jsem a rychlým krokem jsem se rozešla k domu. Otevřela jsem dveře a vstoupila do chodby. Naši už tam stáli ,,Děje se něco?" zeptala jsem se ,,Toppor." pošeptala máma a mně se zastavil dech.

Před několika týdny:
Topporova hrobka se začala třást. Sarkofág praskl a prach, který byl pod ním, se skrz škvíru dostal ven. Z prachu se začala formovat postava. Po pár sekundách se vytvořil Toppor. Zhluboka se nadechl a s výdechem otevřel oči ,,Jsem zpět." zašeptal si sám pro sebe. Rozešel s z hrobky ven a zamířil do svého hradu, kde byli uvězněni jeho služebníci. Neviditelnou silou otevřel ty mohutné dveře a vešel do hradu ,,Gemórium forua!" vykřikl. Země praskla. Ze země vystrkovaly ruce a pak se objevila celá těla. Byli to upíří ,,Běžte pít." přikázal a všichni se rozběhli ven. Vyvraždili celý kraj. Žádná lidská bytost nepřežila. Když se vraceli zpět, tak Toppor nechal všechny svolal ,,Kdo je to dítě, které mně má zničit?" zeptal se svého věrného sluhy. Sluha si odkašlal ,,Je to děvče, poloupír. Dovršila šestnácti let." ,,Takže proběhne proměna." ,,Ano. Bydlí na Islandu." ,,Kdo to je, chci vědět její jméno!" křikl po něm Toppor a sluha s hrůzou v očích sebou škubl ,,Thea Gunnarsen." polkl.

Thea:
,,Svůj dar dokáže už docela ovládat. Až se promění, tak ta moc bude silnější." řekla teta. Právě sedíme v jídelně kolem stolu a vše řešíme ,,I tak je mocná." řekla zamyšleně máma. Kdyby mohla brečet, tak tu brečí. Já se cítíla mizerně. Jak by jste se cítili, kdyby na vás záležel život celého světa? Taky by jste nebyli zrovna nadšeni. Táta se ji snažil uklidňovat, snažil se dělat, že je silný, ale několikrát jsem ho načapala v lese, jak chodí sem a tam a něco si říká. Zničil už i pár skalý. Teta se strejdou to taky snáší špatně. Hlavně strejda. On mě prý má za dceru, kterou nikdy mít nebude ,,Kdy mě proměníte?" promluvila jsem poprvý za večer ,,Nejlépe dnes v noci. Aby ses naučila se ovládat. I teď ses to učila. Nebudeš jak ti novorození." řekl strejda a všichni kývli na souhlas ,,A kdo mě promění?" ,,Táta." pošeptala mamka a taťka přikývl na souhlas. Já na sucho polkla ,,Fajn." hlesla jsem ,,Musíš se napít krve, aby si neměla až takový hlad." stoupl si taťka a došel k ledničce. Vzal sáček krve, sklínku a podal mi to. Já to všechno vypila ,,Půjdeme do sklepa, kdyby náhodou." řekl strejda. Všichni vstali a odebrali se do sklepa. Už tam byla připravená jedna postel ,,Ještě ti odebereme nějakou krev, aby ses z toho mohla napít a kdyby náhodou, aby jsme měli zbraň." řekla mamka a nesla injekční stříkačku. Nastavila jsem ruku a mamka mi sebrala nějakou tu krev. Pak jsem si lehla a taťka ke mně přistoupil ,,Bude to bolet. A to hodně. Ale neboj, jsme tu stále s tebou." šeptl. Všichni krom mámy odešli. Mamka mě chytla za ruku a usmála se na mě ,,Neboj." pošeptala. Já přikývla a zavřela oči. Hned jsem je otevřela, protože mým krkem projela neskutečná bolest. Začala jsem sebou škubat. Někdo mě chytil za ruce a nohy a málem mě zalehl. Další bolest jsem ucítila na paži. Před očima jsem měla jen tmu. Další, ale horší, bolest mi projela celým tělem. Neměla jsem sílu křičet. Když jsem otevřela oči, tak jsem viděla všechno rozmazaně. Najednou, jakoby pokojem problesklo bílé světlo a veškerá bolest utichla.

Byla jsem před nějakým bílým domem. Byl dvoupatrový. Ve dveřích se objevila dívka. Asi v mých letech. S někým se loučila, ale pak vyběhla proti mě. Byla to má máma ,,Mami?" pošeptala jsem, ale ona mě asi neslyšela. Proběhla kolem mě. Sledovala jsem ji do té doby, než kolem mě se zničeho nic zvedl vítr a zase ustoupil ,,Marcusi!" křikl někdo. Ten hlas znám. Z domu vyběhl chlapec zase v mém věku. Byl to můj táta ,,Tati?" řekla jsem nahlas, ale on běžel dál někoho složil k zemi. Byl to můj strejda ,,Co se tu děje!" vykřikla jsem.....
Ocitla jsem se v mramorové místnosti. Na zemi seděla holka vedle kluka, který ležel. Něco si šeptali a pak se políbila. Byli to mí rodiče!
Najednou jsem se ocitla v nějakém obýváku. Jeden kluk seděl na klukovi a chtěl mu dát pěstí ,,Ne, dost!" křikla ta holka a žďuchla do toho kluka. Ten spadl na zem, ale hned se zvedl a zvedl se i ten druhý kluk. Když se zvedli, tak jsem si je prohlédla. Všechny. Stála tam máma, táta a někoho koho vůbec neznám ,,Wille, uklidni se!" křikla mamka. Já se znovu podívala na toho kluka. Byl to ten, jak mi máma vyprávěla. Už jsem ho někde viděla, ale kde?
Zase jsem někam zmizela, ale jen se mi obrazce ukazovali. Nějaký líbající se pár, pak jak jsou v posteli nazí, pak jak ten kluk útočí na tu holku, pak jak jsou v rodinném domě a ta holka je těhotná, pak se mi objevil porod a....

Začala jsem slyšet různé zvuky. Jak někdo chodí a někdo mluví. Venku jsem slyšela padat listí, protože je k podzimu. Slyšela jsem soba a to jsem už otevřela oči. Prvně jsem viděla zamlženě, ale pak jsem zaostřila ,,Jsem zpět." pošeptala jsem.

Toppor:
Seděl jsem v knihovně, abych něco zjistil o tý holce. Prý je opravdu hodně mocná. Chtěl jsem vstát, ale najednou mě selhaly nohy. Spadl jsem a cítil, jak moje energie zničeho nic zmizela. Postavil jsem se ,,Proměnila se." pošeptal jsem a začal plánovat válku.

____________________1.9._________________
Ahoj lidi! Ano, žiju. Ale ne dlouho, protože zítra je škola, takže hned umřu:-D... Omlouvám se, že jsem to nestihla do konce prázdnin, ale okolnosti mi to znemožňovali. Těšíte se do školy? Já třeba vůbec.
Doufám, že kapitola se vám líbila ♥