Vampire boys

‡16‡

Viktorie:
Otevřela jsem oči a porozhlédla se, kde jsem. Byla jsem v nemocnici. Zvuky pípajících přístrojů, které měřili můj tlak. Hadičky, které vedly do mých žil a něco v nose, abych mohla dýchat. Ruce jsem měla obvázané a na noze jsem měla sádru. Povzdechla jsem si a pokoušela si vzpomenout, jak jsem se sem dostala ,,Dobré ráno." ozvalo se u dveří. Já se na dotyčnou osobu podívala a viděla paní v bílém plášti. Usoudila jsem, že je to paní doktorka ,,Dobré ráno." šeptla jsem ,,Narovinu, jsem víla a vy o našem světě víte." zavřela dveře a přistoupila ke mně ,,A-ano." ,,Chci vědět vše. Proč jsi vlastně tady. Jaký upír tě napadl?" ,,Toppor." ona zalapala po dechu a dala si ruku přes pusu ,,Takže to jsi ty. Ta která zachránila náš svět." ,,To je sice hezký, ale kde je Tinus?" ,,Upíři sem nesmí." ,,Musím za ním." řekla jsem a vstala z postele. Chtěla jsem se rozběhnout, ale měla jsem nohu v sádře ,,Vy chcete utéct?" ,,Ano, potřebuju s ním mluvit." ,,Dneska vás pustíme z nemocnice, protože jsme zjistili, že vám není nějak pomoci." ,,Jak jako není mi pomoci?" ,,Jste těhotná. A k tomu s upírem. Vám dávám 8 až 9 měsíců života."

Martinus:
Seděl jsem v našem novém domě. Vrátili jsme se do Trofors. William vymýšlí, jak všem vrátit paměť, ale myslím, že to není dobrý nápad. Vlastně vám ještě řeknu, jak jsme se všichni ocitli znovu doma. Když Mac s Angelou a s dalším vojskem vtrhli do paláce Toppora, tak mě probudili zpět. Potřeboval jsem se jen nakrmit. Ale lidské krve. Když jsem to byl znovu já, společně jsme bojovali do té doby, než tam všichni zkameněli. Prvně jsme nechápali, co se děje, ale pak jsme si uvědomili, že je Toppor poražen. Doběhli jsme tam, z kama přicházela ta obrovská síla. V té místnosti byl zkamenělý Toppor a Viky, která byla v bezvědomí. Odvezli jsme ji do nemocnice a my rychle postavili třípatrový dům. Dneska si máme pro ní zajet. Docela se bojím, co přijde teď, protože je Viky těhotná. Ano, snáším to hrozně. Zničil jsem holce život, kterou nadevše miluju. Co zničil, ale skončil. Za devět měsíců o ní příjdu a to jen kvůli zasrané vášni, co jsme měli mezi sebou. Popíjel jsem ze skleničky zvířecí krev, abych se zcela dostal do normálu, když v tom za mnou přišel Mac ,,Musíme jet pro Viky." oznámil mi potichu ,,Já nevím, jestli to dám." upil jsem si ,,Co bys nedal?" ,,Já o ni nemůžu přijít." podíval jsem se mu do očí ,,To vyřešíme pak. Teď pro ní musíme zajet." ,,Fajn." povzdechl jsem si. Odložil jsem skleničku na stůl a postavil se. Vzal jsem si peněženku a klíče od auta. Ptáte se, kde jsme sehnali auto? To víte, upíři mají nějaké privilegia. Ne, dělám si srandu. Koupili jsme si ho. Posadil jsem se za volant a vyjel k městské nemocnici. Celou cestu jsem přemýšlel, co teď bude. Viky porodí, zemře a já se mám o to dítě starat?! ,,Kurva!" vykřikl jsem a bouchl do volantu. Všichni sebou škubli a podívali se na mě tazavým pohledem. Na parkovišti jsme všichni vystoupili a šli ke vchodu ,,Stůjte vy tři." ukázal na nás vrátný ,,Jsou se mnou." řekl William ,,A co já s tím?" ,,To nevadí, doveď ji." řekl jsem stále zírajíc na toho vrátného. Otočil jsem se a odešel ,,Kam jdeš?" zastavila mě Angela ,,Musím jít něco koupit." pousmál jsem se a pokračoval v cestě. Zastavil jsem se v květinářství a koupil 101 růží. Jedna ale byla umělá. Vše jsem zaplatil a odešel. Když jsem znovu došel k nemocničnímu vchodu, tak Mac s Angelou na mě vykulili oči ,,Páni." vydechla Angela ,,Ta bude mít vyražený dech." usmála se. Já se na usmál na oplátku a jen už vyčkával na moji princeznu.

Viktorie:
Snad mám všechno, teď už jen čekat až mi napíší propustkový list. Sedla jsem si na postel a sledovala hodiny, které pravidelně tikaly. Začala jsem si uvědomovat, že můj život se pomalu krátí. Co pomalu, ale docela rychle. Svoji dlaň jsem si položila na mé propadlé břicho, protože já poslední dobou jen zvracela. Pořád si neuvědomuji, že ve mně roste malé stvoření. A ani si neuvědomuji to, že já s Tinusem budeme rodiče. No, on bude rodič, já budu ležet pod hlínou a kamením ,,Už můžete odejít." řekla mi sestra, která vešla do pokoje. Já kývla já souhlas a vzala si zavadala. Ona mi dovezla vozík, na který jsem si sedla a odvezla mě na chodbu, kde stál Will ,,Taxík pro tebe dojel." usmál se. Já se také usmála ,,Ráda tě vidím." naznačila jsem rukama, aby mě obejmul. On rád přistoupil a objal mě ,,Vypadáš..." nedořekl to, jen se na mě lítostně podíval. Mě úsměv opadl ,,Není to nemoc, Wille." ,,Pravda, to co nosíš ty, to je smrt." ,,Nebudu se s tebou o tom bavit." sklopila jsem hlavu a podívala se na své podbříško ,,Fajn." řekl a začal mě tlačit ven z této budovy.

Martinus:
,,Kde jsou?" zeptal jsem se nervózně a pořád sledoval vchod, když v tom jsem viděl dívku, která seděla na vozíčku a chlapec, který mě vůbec nezajímá, ji táhl. Když mě viděla, tak se usmála jako sluníčko. Chtěl jsem se k ní rozběhnout, ale pořád byla na území víl a čarodějů. Konečně překročili hranici, tak jsem se k ní rozešel a ihned políbil ,,Chyběla jsi mi." pošeptal jsi ji u rtů ,,Ty mě taky." chytla mě za rukáv a přitáhla k objetí. Cítil jsem, že začala brečet ,,Copak?" pohladil jsem ji po vlasech ,,Nic, jsem jen ráda, že jsem konečně s lidma, které mám ráda." usmála se na mě ,,Pojedeme domů?" pousmál jsem se a ona přikývla na souhlas. Vzal jsem vozíček a odvezl ji k autu, kde jsem jí pomohl nasednout. Nastartoval jsem a rozjel jsem se směr Trofors ,,My jedeme do Trofors?" zeptala se zmateně Viky ,,Ano, rozhodli jsme se tam vrátit, protože je to krásné městečko." usmál jsem se na ni ,,Aha. A budeme jim vracet paměť?" ,,Pořád jsme neobjevili jak." ozval se ze zadu William. Podíval jsem se na něj do zpětného zrcátka ,,Pravda, ale nemyslím si, že je dobré jim vracet paměť." ,,A to proč?" ,,Dořešíme to doma." řekla zničehonic Viky. Ona věděla, proč to není dobrý nápad Máš pravdu, není to dobrý nápad. Podívala se na mě a já přikývl. U našeho domu jsem zastavil a rychle vystoupil, abych pomohl Viky ven. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do domu ,,Ten je krásný. A hlavně velký, kdy jste to stihli?" řekla, když se rozhlížela po domě ,,Když jsi byla v nemocnici. Abych ti vysvětlil, co jak je. Tak ve sklepě je relaxační místnost a bazén. Přízemí, což je tady, je obývák, kuchyň, toaleta a menší koupelna. Tady se budou vítat hosty. Druhé patro patří Macovi a Angele. Je tam menší kuchyně a obýváku. Pak ložnice a koupelna. A poslední, podkrovní patro, máme my. Je největší, protože nás tam bude žít nejvíc. Je tam ložnice, koupelna, kuchyně a pokojíček." ,,Páni, jste úžasní. Pak si to možná projdu, i když s těma berlama to bude těžší, ale teď si chci jít lehnout, protože jsem unavená." podívala se na mě se psíma očima. Já se usmál a znovu ji vyzvedl do náruče. Položila si hlavu na moje rameno a usnula.