Vampire boys

*8*

Viktorie:
Druhej den jsem si to chtěla všechno vyříkat s Martinusem. Jestli je pravda to , co jsem našla , tak se ho začnu bát a vyhýbat sama. Vtrhla jsem do třídy a podívala se na zadní část třídy. Nebyli tam. Nemají tam ani tašky , takže nejsou ve škole. "Super". Jako jsem i ráda , protože teď mám o sebe docela strach , ale,... ,,Čágos Vikos." poplácala mě po rameni Jess. Já sebou trhla a také ji pozdravila ,,Čau , asi si neviděla Gunnarsenovi , co?" ,,Neviděla , což je divný. Dneska nesvítí slunce. No což , jsou asi nemocní." pokrčila rameny a odešla do naší lavice. Zavrtěla jsem hlavou a odešla za ní. Furt jsem musel myslet nad tím , co jsem včera našla. Nedalo mi to , tak jsem šla za ředitelkou. Došla jsem k ředitelně a zaklepala ,,Vstupte." ozval se ženský hlas. Já otevřela dveře a vešla ,,Dobrý den paní ředitelko , chtěla bych se na něco zeptat." ,,Jistě , tak se ptej." řekla a narovnala se ,,Chtěla bych se zeptat ohledně Marcuse a Martinuse Gunnarsena. Proč tak často chybí?" ,,Děvče , to ani já nevím. Já jen vím , že někdy budou chybět , toť vše." ,,A dneska , nevolali vám." ,,Dneska ano , omluvili se na dva týdny. Proč se ptáš?" ,,Já , mě to bylo jen divné. Ale děkuji." ,,Ještě něco potřebuješ vědět?" ,,Nene , už půjdu. Nashledanou." ,,Nashle." řekla a já zaklapla dveře. Po škole jsem se sbalila a rychle odešla. Nešla jsem ale domů , ale šla jsem za Gunnarsenama. Zazvonila jsem , ale nikdo neotevíral. Ještě jednou jsem zazvonila , nic Teď mě budou ignorovat? ,,Martinusi." zašeptala jsem. Nechápu proč jsem to udělala , ale aspoň jsem to zkusila. Šla jsem se podívat do okna. Vypadá to tam jakoby spěchali. Otočila jsem se a odešla domů.

Martinus:
Teď jsme jeli na našem člunu na náš ostrov. Bylo zamračeno a trochu mrholilo. Krásné počasí , ale nemusel být takový vítr. Dojeli jsem na pevninu a já se zhluboka nadechl ,,Cítíš to brácha." řekl jsem a usmál se ,,Co bych mě cítít?" ,,Jenom zvířata , žádní lidé. Jen my a příroda." ,,Jono,.." nadechl se a taky se usmál. Vzali jsme si zavazadla a zamířili k naší chatě ,,Co kdyby jsme si zaběhali , zalozili , zalovili a zaplavali." řekl Marcus a položil tašky. Já je taky položil a usmál se ,,Fajn , k Vlčí skále a pak k tomu jezeru." řekl jsem a rozběhl se ,,Hej , zastav!" zakřičel Marcus ,,Co je?" zastavil jsem se a otočil ,,Co takhle závod?" doběhl mě Marcus ,,Ok , ale stejnak známe vítěze." zasmál jsem se ,,Haha vtipný." řekl ironicky Mac ,,Možná dneska bude výjimka." podzvedl obočí ,,Tak na tři. Raz , dva,.." připravili jsme se ,,Teď!" křikl jsem a oba jsme se rozběhli. Prvně vedl Marcus , ale pak jsem ho dohnal. Vyskočil jsem na skálu a začal lézt po skále. Na vrchu jsme se zastavil a pokochal jsem se přírodou ,,Co je? Už nemůžeš?" uchechtl se Marcus , když se vedle mě postavil ,, Jasně , nemůžu popadnout dech." řekl jsem ironicky a protočil očima ,,Takže , závod ještě neskončil." odkašlal jsem si ,,Já vím." řekl a rozběhl se. Začal sešphlávat dolů Amatér usmál jsem a rozběhl se k okraji skály. Seskočil jsem a nechal volný pád ,,To není fér!" zakřičel Marcus. Já se zasmál a dopadl na zem. Rozběhl jsem se k jezeru. Uhýbal jsem různým stromům , větvím a pařezů. Už jsem viděl jezero , a tak jsem se rozběhl ještě víc. Skočil jsem na vysoký kámen , odrazil jsem se a skočil do vody. Okamžitě jsem se ponořil. Oči jsem ve vodě otevřel a podíval se okolo sebe. Nevím ani proč , ale když jsem se podíval dal , tak jsem viděl zezadu Viky. Měla mokrý vlasy a dívala se na něco v noťasu ,,Viky?" zamumlal jsem. Trhla sebou a otočila se na mě ,,Martinusi?" zašeptala potichu. Měla uslzený oči. Rozhlédla se kolem sebe. Utřela si slzy a pokrčila rameny ,,Mě už šibe." uchechtla se a znovu se věnovala notebooku. Nahnul jsem trochu hlavu , abych se mohl podívat , co hledá. Už jsem to skoro viděl , ale to by neměl skočit do vody Marcus. Vynořil jsem se a liskl Marcuse ,,Ty hňupe , ty jsi to celý zkazil!" křikl jsem na ně ,,Co to meleš?" ,,Navázal jsem spojení s Viky. Teď nevím , co hledala na počítači." bouchl jsem pěstí do vody ,,Cože si?" vykulil na mě oči ,,To vadí?" ,,Pojď do chaty , něco ti ukážu." řekl a vylezl z vody. Já ho následoval až k chatce. Šel jsem se do svého pokoje převlíknout do suchého. Došel jsem do obýváku , kde stál už Marcus ,,Brácha , ty jsi říkal , že jsi navázal spojení." ,,Jo a co s tím?" zeptal jsem se. Marcus se otočil na mě ,,To , že toto spojení je jen mezi lidma , kteří se zamilovali na první pohled a osud jim píše , že budou spolu." ,,Co to meleš?" ,,Toto spojení měli mezi sebou naši rodiče. A z toho jsme vzešli my dva." ,,Chceš říct , že to má být má,.." ,,Jo." ,,To se nestane," ukázal jsem na něj prstem a zavrtěl hlavou ,,já nedovolím to , aby zemřela kvůli mě." ,,Bohužel , tak to je." ,,Neskončí jako naše matka. O to se postarám." řekl jsem a ukázal na sebe ,,Martinusi!" vykřikl z ničeho nic ,,Co je?! Já nechci , aby takhle přišla o svůj život. Co z toho bych měl já?" ,,D,.." ,,Neříkej to slovo. Protože to se nikdy nestane." řekl jsem a odešel ven. Prohrábl jsem si vlasy a rozběhl se k jezeru Možná kdybych se potopil , viděl bych ju. Ne Martinusi , přestaň na ni myslet! Ubližuješ si tak sobě , tak ji! Ale to nejde. Musíš ji opustit a nechat ji žít. Ta představa , že by měla být s někým jiným mě přivádí k šílenství. Vedl jsem válku mezi mozkem a zmrzlým srdcem. Odešel jsem k Vlčí skále a vrazil pěstí do ni. Opřel jsem si hlavu o kámen Proč já? Proč ona? Proč jsem se musel zamilovat zrovna do ní,...