Vampire boys

★13★

Můžete si pustit tuto písničku, při psaní jsem ji poslouchala♥

Viktorie:
Vzbudila mě vůně nějakých květin. Rozlepila jsem oční víčka od sebe a porozhlédla jsem se po pokoji. Nic jsem neviděla, tak jsem se otočila na druhý bok. Na svém nočním stolku jsem měla puget lučních květin. Zalapala jsem po dechu a vyšvihla se do sedu. Usmála jsem se a natáhla k nim ruku. Vzala jsem si je a přičichla k nim. U nosu mě vadil nějaký papírek. Vzala jsem ho a pořádně se na něj podívala: Chybíš mi a pořád na tebe myslím. Doufám, že ti je líp, a že se mi brzy vrátíš. Miluji tě. ~M~
Usmála jsem se ještě víc. Ale jen jedna půlka za ním chtěla, ta druhá se ho stále bála.

O týden později

Viktorie:
Zabalila jsem si poslední kousek mého oblečení do tašky a vyšla z nemocničního pokoje. Jenny mi vzala všechny květiny, které mi Martinus za tu dobu poslal. V sesterně jsme odevzdaly propouštěcí list, abych už mohla z tadyma odejít. Ale nebylo tak tak hrozné. Seznámila jsem se s jednou holčinou, která měla autonehodu a jediná to přežila. Její otec a bratr nepřežili. Když to zjistila, tak probrečela dny a noci. A já s ní byla. Utěšovala ji a objímala. Je mi ji strašně líto. Vím, jak bolí, když přijdeš o někoho koho ze všeho nejvíc miluješ. Ale má aspoň maminku. Já nemám rodiče. Ale zase mám tetu, Martinuse, Marcuse a Angelu. Toto je má rodina, který se jen tak nevzdám. I když je ta rodina z velké části tvořena upíry.
,,Kam chceš odvést? Ke mně nebo domů?" zeptala se Jenny před Troforsem. Podívala jsem se na ni a usmála ,,Jenny, i u tebe jsem doma. Takže chci k tobě." Jenny se usmála a zajela do ulice, kde stojí její dům. Zastavila a já vystoupila. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu ,, Běž, já ti to všechno vezmu." ,, Děkuji." řekla jsem a odešla do domu. Byla jsem unavená, tak jsem odešla do pokoje. Otevřela jsem dveře a myslela jsem si, že dostanu infarkt ,,Co tu děláš?" zavřela jsem za sebou dveře ,,Potřeboval jsem tě vidět. Tři týdny je dlouhá doba." řekl Martinus a rozešel se ke mně. Já couvla ,,Martinusi..." povzdechla jsem a sklopila hlavu ,,Děje se něco? Viky, já se strašně omlouvám, že jsem tě tu nechal, a že jsem na tebe tak křičel. Přiznávám, žárlil jsem... Nechtěl jsem o tebe přijít. Ta představa pro mě, že tě ztratím byla zničující. O tom Topporovi jsem ti nechtěl říct, protože jsem se bál, že se toho lekneš a odejdeš z mého života a půjdeš pod ochranu čarodějů za Williamem. A je mi strašně líto, že sis kvůli mě ublížila. To si nikdy neodpustím..." ,,Martinusi, musím tě přerušit." zastavila jsem ho, ale stále jsem se dívala na zem ,,I já se musím omluvit. Za všechno. Já ti odpustila. Tinusi, já tě miluju a nikdy jsem nepřestala. Jen teď chci mít ještě odstup." podívala jsem se mu do očí.

Martinus:
Když řekla, že chce odstup, tak to bylo horší než nějaká kudla ze stříbra. Měl jsem co dělat, abych se nezhroutil ,,Aha, jo chápu. Nechám ti tolik času, kolik potřebuješ." ,,O čas nejde, Martinusi." řekla s zvýšeným hlasem. Šlo vidět, že má skleněné oči, a že se za chvíli rozbrečí ,,A o co teda?" ,,Něco jsem ti neřekla. Souvisí to s Topporem. On nás chytí a bude náš mučit tím, že bude ubližovat tomu druhému a... A já mu slíbila jednu věc, díky které nás pustil." otřela si tváře od slz. Ani jsem se nemusel ptát, co mu slíbila, protože to hned řekla ,,Slíbila jsem mu, že mě jednoho dne proměníš."

Viktorie:
Martinus na mě vykulil oči a šlo vidět, jak nad tím přemýšlí. Pochvilce zacouval a chytil se stolu, o který se opřel ,,Víš jak je proměna riskantní?" zašeptal ,,Většinou lidi zemřou, ten jed je hodně silný. On nás propustil, protože je větší pravděpodobnost, že tě to zabije. Že tě já zabiju." podíval se mi do očí ,,Já to nedokážu. Nedokážu tě zabít." ,,Tinusi," přistoupila k němu, ale tak decentně ,, nemyslíš, že nejsem nějaká výjimka? Já vidím Toppora aniž bych byla nadpřirozená. Já to zvládnu." ,,Budeme to řešit někdy jindy." odkašlal si ,,To byl důvod, proč nás chytil. On tě přinutí mě proměnit." ,, Takže co nejdříve tě mám jako proměnit?" ,,Asi jo." ,,Promluvíme si o tom někdy jindy. Teď mám pro tebe překvapení." řekl a vytáhl z kapsy obálku a dal mi ji do ruky ,,Otevři to." pobídl mě. Obálku jsem otevřela a její obsah vytáhla ,,Letenka do Prahy?" pozvedla jsem obočí ,,Proč?" podívala jsem se na něj ,,Aby jsi mohla na hrov svých rodičů." ,,Martinusi, děkuju. Objala bych tě, ale..." ,,Odstup, chápu." ,,Děkuju moc." usmála jsem se a podívala se do obálky ,,Pět?" ,,Jo. Ty, já, Marcus, Angela a Jenny." ,,Aha a ubytování seženu já." ,,Taky zařízený." ,, Lásko, děkuju."

Martinus:
,,Lásko, děkuju." řekla a mě to zahřálo po celém těle ,,Pro tebe všechno." usmál jsem se a musel jsem se pořádně držet, abych ji neobjal ,,Kolik tě to stálo? Abych ti to splatila." ,,Mě stačí, aby jsi byla šťastná. To je jediné, co chci." ,, Marti..." ,, Nediskutuj." zasmál jsem se a ona se také zasmála ,,Už půjdu, aby sis odpočinula." řekl jsem a odešel k oknu. Otevřel jsem ho a jednou nohou jsem do něj vkročil. Sedl jsem si na parapet a podíval se na Viky ,,Dole máš večeři, tak ji celou sněz."mrkl jsem a bez rozloučení jsem seskočil dolů.

Viktorie:
Celou dobu jsem skenovala to okno z kama seskočil dolů. Stále jsem se usmívala ,,Viky, pojď dolů! Je večeře!" křikla Jenny a já se rozešla do jídelny. Na stole bylo připravené jídlo. Jenny se na mě podívala ,,Co to máš v ruce?" já se podívala na obálku, kterou mi před chvílí dal Martinus ,,Za týden odlétáme do České republiky. Za rodičema."

________________________________________ 4.5.2019______________________________________________
Zdravím, je tu nová kapitola!!! Mám novinu. Jsem přijata na střední školu!!!! I když jen na jednu, ale to nevadí. Snazší rozhodování. Na tý druhy jsem byla 60 pod čarou. Ale to je tím, že brali jen jednu třídu a hlásilo se tam 120 děcek. Takže to bylo hned jasný, že se tam nedostanu. Ale nějak mě to ani nemrzí. Taky někdo dělal přijímačky?? A jestli jo, jste přijati??

~vaše Kiki♥