Vampire boys

‡17‡

Viktorie:
Bolest břicha mě probudilo ze spánku ,,Au." zakňučela jsem ,,Co se děje?" pohladil mě po paži Martinus ,,Bolí mě břicho." posadila jsem se a Martinus taky ,,Vždyť nemůže ještě kopat a takový věci." já začala zhluboka dýchat a břicho přestalo bolet. Znovu jsem si lehla ,,Jsem čím dál slabší a to jsem v prvním měsíci." podívala jsem se na Martinuse, který měl ublížený pohled ,,Nechci o tebe přijít." sklopil pohled a zavrtěl hlavou. Já nahmatala jeho ruku a pevně ji stiskla ,,Nepříjdeš." ,,Budeš slabší a slabší. To dítě z tebe vysává energii, život." ,,Řekneš mi víc o tom těhotenství?" ,,Pořád je to tajemství. Jen se ví, že zaživa to stvoření užírá ženu, která ho nosí." ,,Takže není žádná cesta? Nějaká záchrana?" ,,Jestli je, tak zatím nebyla objevena." ,,My to objevíme." ,,Pojď spát, ať máš aspoň nějakou energii." pohladil mě po tváři. Lehl si vedle mě a přitáhl za pas blíž k sobě. Dlaň si položil na mé podbříško a začal mě hladit. Okamžitě mi bylo dobře a příjemně. Usmála jsem se a začala pomalu usínat.

Martinus:
Začal jsem přemýšlet, co by jí mohlo zachránit. Z přemýšlení mě přerušilo klepání. Podíval jsem se na dveře a čekal, kdo vejde. Byl to Mac ,,Pojď to vyřešit. Slyšel jsem tvoje myšlenky." pokývl hlavou, abych šel. Já si povzdechl a pomalu se odtáhl od Viky. Při odchodu jsem zavřel dveře, aby jsme ji nevzbudili ,,Tak jak to vyřešíme?" zeptal jsem se, když jsem došel do přízemí, kde byli všichni ,,Musíme na něco přijít." řekla Angela, která seděla u stolu a dívala se někam do blba ,,Nějaký bylinky? Kouzlo? Koření?" začal vyjmenovávat William ,,Nosí dítě upíra, ne čaroděje." sykl Marcus na Williama ,,Možná nějaký kouzla by šly." přikývl jsem ignorujíc Marcus ,,Nebo v normálním světě existují potraty." pokrčil jsem rameny ,,Jsi blázen!" křikla Angela a vstala ze stolu ,,Chceš aby matka se vzdala svého dítěte?! Možná to nejde vidět, ale dítě a matka jsou spojení. I to upíří!" ,,Já nechci přijít o přítelkyni, kterou miluju!" křikl jsem nazpět ,,Neměli jste se spolu vyspat." vyčetl potichu William ,,Buď zticha!" doslova jsem na něj zařval ,,Neřvi, vzbudíš ji." řekl Mac ,,Není vzhůru. Fajn, takže potrat nepřichází..." ,,Jistě že nepřichází." ozval se hlas ode schodů. Všichni jsme se udiveně otočili ,,Viky? Co tu děláš? Proč nespíš? A jak jsi mohla sejít schody?" přišel jsem k ní ,,Když se rozhoduje o mém dítěti, chci být taky u toho. Proč nespím? Křičíš na celé Norsko. A já nevím, jak jsem je sešla. Mě ta noha vůbec nebolí." v očích se jí objevila nejistota. Podíval jsem se na ostatní ,,Dokážeš se podívat, jestli tu nohu má stále zlomenou?" podíval jsem se na Williama, který přikývl. Podíval se na nohu a začal ji hypnotizovat. Pak se vystrašeně podíval na nás dva ,,Není." pošeptal a všichni jsme se podívali na Viky, která měla vykulený oči ,,Jak je to možné?" zeptala se Angela ,,Zapomněla jsem vám něco říct. Porazila jsem Toppora díky Ježíšovy krve." ,,Ta byla zničena, tak..." ,,Jsem Ježíšův potomek." skočila mi do řeči. Já, Mac a Angela jsme kousek ustoupili ,,To není možný." vydechl jsem ,,Vždyť jsem pil tvojí krev a nic mi nebylo." ,,Cože si?!" vykřikl William. Já ho úplně ignoroval ,,Nevím, jak je to možné, ale dává to logiku. Poslali mě tam, protože tam jsem měla zjistit, kdo doopravdy jsem. Proto jsem uměla hebrejsky a nikdy jsem se to neučila." ,,Celou dobu bydlíme se smrtící zbraní." uchechtl se Marcus ,,Jdeme řešit to dítě." Viky si šla sednout na židli a já si stoupl za ní ,,Říkali jste, že je to dítě upíra. A ty jsi mi říkal, že požírá matku zevnitř a víte proč?" podívala se na každého z nás ,,Protože má hlad." řekl jsem a podíval se na ni. Ona zvedla ke mně hlavu ,,Ano, a co potřebují upíři, když mají hlad?" ,,Krev." řekl Mac a mě to začalo všechno docházet ,,Jasně, potřebuje krev. A potravu získává tak, že to matka přijímá. Ty bys to podstoupila? Pila bys krev?" poklepal jsem na opěradlo židle ,,Pro mé dítě cokoliv. Pro naše dítě." usmála se a chytla mě za ruku ,,Kde ji chcete sehnat? A jakou krev by měla pít?" zeptal se jedovatě William ,,Jaká krev je nejvýživenější?" ,,Lidská." vydechl Mac ,,Můžeme ji krást v nemocnici." navrhla Angela ,,Do nekonečna ne." zavrtěla hlavou Viky ,,Něco můžeme ukrást a něco můžeme získat ze zdroje." ,,Ne Martinusi, nebudete zabíjet lidi." zamračila se Viky ,,Jestli je toto možnost, že přežiješ, tak budu." ,,Měla by se ta krev míchat, aby si to dítě nezvyklo na lidskou a pak by se z toho stalo monstrum. A taky lidskou potravu potřebuje." ,,Souhlasím s Angie." přikývl Mac ,,Můžu něco navrhnout?" ozvala se Viky ,,Jistě." pohladil jsem ji po vlasech ,,Budu jíst, pít normální jídlo a pití a k tomu budu pít i krev." ,,Nejlepší by bylo dvakrát denně mít příjem krve." řekl Mac ,,A ještě k tomu zabíjení, nemůžete je zabíjet." zakňourala ,,Nemusíte ji krást z jedný nemocnice." ,,Pravda." kývl jsem na souhlas ,,Takže jsme se dohodli, jak to bude. A ty se pojď vyspat." vzal jsem ji do náruče a odnesl k nám do ložnice ,,Ještě musíme zařídit jednu věc." řekla, když se přikrývala ,,Jakou?" přimhouřil jsem oči a usmál se ,,Nákupy." řekla vesele a usmála se. Já se také usmál a políbil ji.

William:
,,Nemůžete ji krmit krví." zaprotestoval jsem, když ti dva odešli ,,A proč ne? Jestli přežije těhotenství a jestli přežije porod, tak všichni víme, co nastane." zabručel Marcus ,,Co by mělo přijít?" zeptal jsem se nechápavě ,,Martinus o ní nechce přijít a k tomu to dítě ji bude potřebovat, takže ji promění. A myslím, že on je jediný, který to může udělat, protože když přežil to, když se jí napil, tak to něco znamená." ,,Angela má pravdu." přikývl Marcus ,,A k tomu bude lepší, když už teď ochutná krev, než pak. Protože se z ní stane krvavý zabiják." řekla temně Angela ,,No, já jdu přemýšlet o tom, jak vrátit paměť." odkašlal jsem si a odešel k sobě do domku, který mám na zahradě.

Ráno
Viktorie:
Ráno jako vždy, jsem šla zvracet. Martinus za mnou přišel a chytil mi vlasy ,,Musíme co nejdřív sehnat tu krev." řekl, když jsem dozvracela ,,Půjdu se osprchovat." pomalu jsem vstala ,,A chceš nějak pomoc?" ,,Nevím." sklopila jsem hlavu. Bylo mi blbě a jen tak se udržím na nohou ,,Nebo vanu si můžeš dát." ukázal na ni ,,Ne, já si chci lehnout do postele." zavrtěla jsem hlavou ,,Fajn, tak tě aspoň podržím, protože se ti strašně podlamují kolena." přistoupil ke mně a vzal mi lem trička, který mi sundal. Trochu se mi zamotala hlava. Zapotácela jsem se a Martinus mě chytil a okamžitě mě přitáhl k sobě ,,V pořádku?" ,,Jo, jen se mi zamotala hlava." pousmála jsem se. On přikývl na souhlas a pokračoval s vyslékání. Když mě zcela vyslékl, tak mě odnesl do sprchového kouta a spustil vodu. Nanesla jsem na sebe sprchový gel a pořádně se umyla. Když už jsem byla hotová, tak jsem sprchu vypnula a Martinus mi podal ručník, abych se utřela a já tak udělala ,,Donesu ti oblečení." pošeptal Martinus a odešel. Já se zabalila do ručníku a sedla si na okraj vany Docela se těším na to miminko. No, teda pokud ho uvidím. Zavrtěla jsem hlavou a povzdechla si. Zachvilku Martinus došel s mým oblečením. S poděkováním jsem si vzala vše z jeho ruky a oblékla se ,,Ty víš, že je mi zima?" pousmála jsem se, když jsem prohlížela, co mi přinesl. On se usmál a přikývl na souhlas ,,Chceš něco na snídani?" ,,Dala bych si banán, jestli máme." řekla jsem a on jen přikývl, že máme ,,A nic víc?" ,,Ne, ale děkuju." usmála jsem se a on odešel. Oblékla jsem si sportovní podprsenku, kalhotky, černý legíny a béžový rolák. Z vlasů jsem si udělala jednoduchý culík a odešla do kuchyně, kde seděl Martinus. Sedla jsem si vedle něj, kde naproti ležela miska s banánem a mlékem ,,Potřebuješ vápník a draslík." pohladil mě po zádech ,,Proč vápník? Já už neporostu." podívala jsem se na něj nechápavě ,,Ne, ale můžou ti praskat kosti." ,,Aha." řekla jsem vystrašeně a pustila se do jídla. Zkusila jsem jedno sousto a čekala na moji reakci. Zatím dobrý. Pomalu jsem všechno snědla a odebrala jsem se do ložnice ,,Je, Tini, žejo mi doneseš vodu." zavolala jsem na něj, když už jsem byla v ložnici. Lehla jsem si do postele a přikryla se. Zachvilku došel Martinus se skleničkou vody. Posadila jsem se ,,Děkuji." napila jsem se a znovu si lehla ,,Jak ti je?" sedl si vedle mě. Já se na něj otočila čelem ,,Pořád vyčerpaně." vydechla jsem ,,Na oběd už budeš mít krev. Ta tě možná i zasytí a určitě posílí." ,,Fajn." ,,Přemýšlel jsem. Ráno bys měla na snídani nějaké ovoce a mléko. Potřebuješ vitamíny, minerály a vápník. A jak jsem viděl, tak mu to nějak nevadí. Na oběd bys měla normální jídlo a k tomu krev. Prvně bys sis dala krev a pak to jídlo. Na svačinu odpoledne nějaký rohlík, nebo něco. Ale to musíme zkusit, jestli to příjme. A večeři bys měla jen krev a třeba nějakou zeleninu. Souhlasíš, nebo ti něco vadí?" ,,Vadí," posadila jsem se ,,proč furt říkáš 'to'. Je to dítě." ,,Je to nestvůra, která ničí moji přítelkyni." ,,Ale je to naše dítě, Martinusi. Uvědom si to." ,,Vidím, jak tě to ničí. A to jsi teprve v prvním měsíci." ,,Matky obětují svoje životy za životy svých dětí." řekla jsem tvrdě a lehla si ,,Odpoledne půjdeme nakoupit." řekla jsem rozhodně a zavřela oči ,,Nezlob se na mě." pošeptal Martinus a pohladil mě po paži ,,Nech mě." škubla jsem sebou. Slyšela jsem povzdechnutí. Já zavrtěla hlavou a znovu usínala.