Vampire boys

‡4‡

Info;
Nevím proč, ale mám přehozenou kapitolu 3 a 4, tak prosím přeskočte tuto o jednu a pak se znovu vraťte na tuto. Děkuji ♥, jinak si užijte čtení ♥

Viktorie:
Šli jsme k nějaký skále, kde je vstup k elfímu světu. Byla mi strašná zima, i když mám dvě mikiny a bundu. Zastavili jsme se u skály ,,Jsme tady." řekla Angie ,,A to tam jen tak nakráčíme?" zeptal se Will a udělal dva kroky dopředu. Martinus se pousmál ,,Být tebou, tak se skloním." řekl a rychle mě strhl na zem. Já silně dopadla na ruku ,,Au!" sykla jsem ,,To jsou upíři!" slyšela jsem, jak někdo vykřikl ,,Určitě je poslal Toppor nás vyvraždit!" křikl někdo jiný ,,Jsme v míru!" řekl Martinus ,,To určitě." odfrkl si někdo. Uslyšela jsem hvízdání, jakoby šípů ,,Au!" vykřikl někdo. Podle hlasu jsem poznala, že jde o Martinuse. Otevřela jsem oči a rychle si stoupla. Martinus klečel a měl v břiše zabodnutý šíp ,,Martinusi!" rozběhla jsem se k němu ,,Tak toto jsem nečekal." zachraptěl ,,Proboha, jsi v pořádku?" začala jsem brečet ,,Ne, nebreč. Jsem v pořádku." řekl a vytáhl si šíp. Jeho rána začala zrůstat. Já ho okamžitě objala ,,T-to m-mi už ne-nedělej, jasný?!" ,,T-to je člověk!" vykřikl někdo. Já se od Tinuse odtáhla a otočila se na ně ,,Jo! Jsem! A přišli jsme v míru! Chceme zastavit tuto válku!" vstala jsem ,,To není tak ledajaký člověk, to je Ona." řekl postarší muž, elf, který vyšel ze skály ,,Murrunde, co tu děláte? Běžte do bezpečí!" vykřikla nějaká dívka, teda elfka, s dlouhými blonďatými vlasy, které měla zapletené v copu. Na tváři měla pihy a malý špičatý nos. Zelené oči a rty malé, ale načervenalé. Uši měla, jako každý elf, také špičatý (viz média) . Její výraz byl pevný ,,Mezi nimi mi žádné nebezpečí nehrozí, Mirobell." otočil se na ni a znovu na nás ,,Nechte mě, abych vás všechny pozval do našeho světa." poukázal, kam máme jít. Ostatní elfové doběhli a odhrnuli nám břečťan ,,Tady žádný vchod není." poznamenala jsem, když jsem viděla jen a jen kámen ,,Ale je tam. Jen musíš věřit tomu, že tam je. Zavři oči a jdi proti skále." řekl mi Murrund. Já se vystrašený výrazem podívala na Tinuse. Ten se na mě povzbudivě usmál a kývl hlavou na souhlas. Já se pousmála a otočila se znovu ke skále. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a vyšla jsem dopředu. Chvilku mi byla strašná zima, ale zimu vyměnilo příjemné jarní teplo. Otevřela jsem oči a před sebou jsem viděla, krásný les s loukami. Velký pařezy představovaly jako bydlení pro toto stvoření. Kolem chodili obyvatelé tohoto krásného místa. Nosili košíky s květinami, ovocem, zeleninou a pečivem. Elfky měly krásné květované šaty a elfové kraťase a trička s listí. Ptáčci a různý hmyz poletoval kolem našich hlav. Podívala jsem se na oblohu, na kterém bylo Slunce. Sdělila jsem se a otočila se za sebe. Tam stál Tinus, Mac a Angie s deštníkem v rukách. Usmála jsem a otočila se nazpátek ,,Je to tu nádherné." vydechla jsem šeptem ,,Myslím, že se můžeme přesunout ke mně." řekl Murrund a rozešel se po travnaté cestě. My jsme ho následovali. Kolem nás nastalo ticho, které přerušovalo tiché šuškání ,,To jsou upíři s čarodějem a člověkem?" slyšela jsem zleva ,,To je Ona." řekl někdo zprava. Nechápavě jsem se na ně podívala Proč furt říkají, že jsem 'ona'? Zeptala jsem se sama sebe, ale věděla jsem, že to uslyší i Tinus. Otočila jsem se na něj. Celou dobu mě pozoroval, ale když postřehl, že se na něj dívám, tak pokrčil rameny. Došli jsme k pařezu, který měl dveře a okna. Vypadalo to opravdu roztomile ,,Prosím." otevřel Murrund dveře a nechal mě vejít. Usmála jsem se na něj a vešla. Místnost plná knih, tak by se mohla popsat. Uprostřed velký stůl, ve kterým byla díra a v ní voda. Přistoupila jsem ke stolu ,,Slunce. Bílá růže. Neživá rada." šeptali různé hlasy ,,Co to je?" zeptala jsem se, ale nemohla jsem od toho odtrhnout zrak ,,Prorocnice. Zde se vykládají různá proroctví." přistoupil Murrund ,,Proč šeptá ty různý věci?" konečně jsem se na něj podívala. On vykulil oči a rychle se podíval na prorocnici ,,Ty je slyšíš? Ty hlasy?" ,,A-ano, je to špatně?" ,,Ano, tedy ne. Já nevím. Jsi druhá, která to slyší." ,,Druhá?" ozval se Tinus. Oba jsem se na něj otočili ,,Mirobell to také slyší. Ona bude má následnice, až můj čas příjde." ,,Elfové nejsou nesmrtelní?" podívala jsem se na Murrunda, který se hned na mě také podíval ,,Jsou, ti kteří žijí obyčejný život. Já, jako prorok, se zřeknu tohoto břímě a zhynu. Ale musím do té doby najít svého nástupce. Ten můj je Mirobell." řekl a ukázal na dívku stojící u dveří ,,Musím ji vše naučit, co jsem kdy dokázal. Je to můj učeň." ,,A jestli slyšíš ty hlasy, tak musíš být jiná než ostatní." ,,To není první. Prý, že smrtelníci Toppora nevidí. Já ho viděla." ,,Jsi zvláštní smrtelník. I to, že jsi sem vkročila. Můžeš mi říct, jak se jmenovali tví rodiče?" ,,Petr Wiig, otec. A matka, Jana Rønnen. Proč to potřebujete vědět?" ,,Jen mě to zajímalo." odbyl mě ,,Murrunde, co její proroctví?" ozvala se Mirobell ,,P-proroctví?" polkl Tinus a vystrašeně se podíval na Mace. Ten mě sjel utrápeným pohledem ,,To je špatně?" ,,Další znak, že jsi jiná." přistoupila ke mně Mirobell ,,Víš, co máš dělat." zašeptal Murrund. Ona přikývla a ruce ponořila do vody. Její oči se změnili na bílou barvu. Vlasy ji poletovaly kolem obličeje. Otočila se na mě:
,,Dlouhá cesta před Sluncem tě čeká,
velké nebezpečí tě potká.
Tajemství bílé růže,
neživá rada napomůže.
Napůl poražen,
z trůnu svržen.
Nastane těžká chvíle,
tvůj milý se bude cítit provinile.
Velká radost tě může zničit,
nebude se to moc vyléčit.
Temnota neživá,
snaha nemusí být marnivá." řekla elektrickým hlasem. Vykulila jsem oči Cože?!. Vrátila se do původního stavu a postavila se znovu ke dveřím ,,Vyslyšela jsi své proroctví. Teď prosím následujte Mirobell do svých pokojích. Večer je hostina, tak prosím doražte." ,,Počkat, já to proroctví nechápu. Jaká cesta? Jaká růže? Jaká rada? Kdo je napůl poražen?" ,,Na to musíš dojít sama s přáteli. Teď běžte." řekl a mě začal někdo táhnout za ruku ,,Hele, nesahejte na ni!" vykřikl Tinus a přistoupil k nám. Mě vzal za ruku a odtáhl od nich dál ,,Zajímavé." řekl Murrund ,,Tvá přítelkyně?" ,,Ano, je v tom problém?" zeptal se ostře Tinus ,,Sám víš, co se může stát." ,,To se ale nestane." odfrkl si ,,Vášeň je silnější." řekl Murrund a někam odešel ,,Jdeme!" řekla tvrdě Mirobell. Došli jsme k jednomu pařezu ,,Jsou tam tři pokoje. Nějak si to rozdělte. Jinak až zatroubí, tak běžte k tomu velkému stromu." otevřela dveře Mirobell a odešla. Marcus vešel jako první a já ho následovala ,,Tak jak se to rozdělí?" zeptal se Will ,,Já jsem s Viky." prohlásil Tinus, vzal mě za ruku a odtáhl mě někam do chodby, kde otevřel dveře. Oba jsme vešli a sundali si batohy ,,Co myslel tím, že vášeň je silnější?" zeptala jsem se, když jsem si sedla na postel ,,Už jsem ti říkal, jak končí přítelkyně upírů." ,,Jo, aha. Chápu." ,,J-já to nedovolím." ,,Ale Martinusi, j-já nevím, jestli chci být bez dětí." hlesla jsem ,,Chci mít děti, s tebou." sklopila jsem pohled. Slyšela jsem povzdechnutí ,,Viky, já bych ch-chtěl taky. Ale..." ,,Už po několikáté slyším, jak jsem jiná, výjimečná. Možná to je i v tomto. Třeba neumřu jako ostatní." vstala jsem a položila si ruce na jeho hruď ,,Teď to řešit nebudeme. Spíš mě zalekalo to proroctví. Měli by jsme přemýšlet nad tímto." posunul se o krok dozadu ,,Fajn. Dlouhá cesta před Sluncem tě čeká. Jak se to může brát?" ,,Není to třeba na východ? Jen, Slunce vychází na východě, takže to může být to, že před Sluncem." ,, Velké nebezpečí tě čeká, to je celá tato výprava. Ale tajemství bílé růže? Co to může být?" ,,To nevím, ani mě nic nenapadá."

Martinus:
Opravdu nevím, co může znamenat tajemství bílé růže. Z přemýšlení mě přerušilo troubení ,,Večeře." řekl jsem a odešel z pokoje. Venku už na nás čekali ostatní ,,Kde máš Viky?" zeptal se William. Probodl jsem ho pohledem a otočil se na bráchu ,,Musíme pak popřemýšlet o tom proroctví. Už víme, že musíme na východ." ,,Na východ? Takže do Ruska. To je na východě." ,,A v Rusku sídlí Toppor." ,, Takže to proroctví je na teď." ,,Jo. Toho jsem se bál." ,,Můžeme jít." přišla Viky. Kývli jsme na souhlas a rozešli se k stromu. Marcus mě odtáhl mimo cestu ,,Co se děje?" ,,Slyšel jsem váš rozhovor." ,,Víš o tom, že se nemá odposlouchávat cizí rozhovory." řekl jsem naštvaně ,,Vím, ale chápu Viky. I Angie ji chápe." ,,Můžete pochopit to, že o ni nechci přijít? Nechci aby skončila jako naše matka." ,,Ale představ si to.." ,,Já si to nechci představovat." ,,Nech mě domluvit. Představ si, že ti odnosí krásné zdravé dítě. Přežije porod a budete šťastná rodina. A k tomu, jak říkal, že vášeň je silnější. Má pravdu." ,,Co tím myslíš?" ,,To, že já.." ,,Si děláš srandu, ne?" ,,Ne." ,,S kým?" ,,L-Lolou. Než zemřela." ,,C-cože?" ,,Jo. Taky jsem si říkal, že to ne. Že nikdy, abych ji neublížil. Ale vášeň je silnější. Prožít to s někým, koho miluješ..." ,,Chápu, ale teď to nechci řešit. Jsme na výpravě. Musíme zastavit Toppora. A teď půjdeme na tu hostinu. Docela se po nás schání." ,,Jo, tak jdeme. A promysli si to, z Viky by byla úžasná máma. Podívej." ukázal směrem, kam jsem se měl podívat. Stála tam Viky s několika dětmi. Klekla si k nim a všechny ji objali ,,Fajn, teď se půjdeme napapat. Co vy na to?" ,,Ne, dneska je kapradinová polévka." ,,Já vím, ale jestli ji budete jíst, tak z vás, kluků, vyrostou velcí, silní a chytří muži. A z vás, holky, vyrostou krásné a chytré ženy." ,,Až já vyrostu, tak si vezmu za ženu Gylotai a budeme mít děti." řekl jeden kluk hrdě a podíval se na zrzavou holku v květovaných šatech ,,Ale já tě nechci!" vykřikla ,,To říkáš teď." ,,Fajn, zásnuby si nechte po večeři." zasmála se Viky. Já se taky musel usmál. Hlouček dětí se rozběhl k ohni. Viky si stoupla a podívala se na nás ,,Kde jste, hledala jsem vás." přišla k nám ,,Tě pomalovaly, jo?" ,,Co? Jo, ty myslíš toto. Nedaly se odbýt." uchechtla se. Chtěl jsem ji chytit za ruku, ale její dotek mě pálil ,,Au." kňukl jsem ,,Co se děje?" zamračila se ,,Ukaž ty znaky." řekl jsem a podíval se na všechny znaky ,,Máš znak proti upírům." zasmál jsem se ,,Co? Jdu si ho smazat." řekla a rozběhla se někam do vesnice ,,Já to říkal." uchechtl se Marcus a odešel k ohni.

_________________________________________30.5.______________________________________________
Taaaaaak je tu další a trochu delší kapitola. A strašně vám děkuju za 100★, jste úúúžasní. Moc to pro mě znamená. Ily♥