Vampire boys

‡9‡

Martinus:
Seděl jsem na zemi a prohlížel si kamínek, který ležel naproti mě. Země se zničeho nic začala třást. Podíval jsem se na portál, který se různě vlnil. Postavil jsem se a dva kroky jsem ustoupil nazpátek. Viky z něj konečně vypadla. Rychle jsem ji chytil do náruče a pořádně ji objal ,,Promiň, promiň, že jsem to vytáhl. Byl jsem naštvaný. Promiň, prosím odpusť mi. Miluju tě víc než cokoliv jiného a nedokážu si představit bez tebe žít." hladil jsem ji vlasech, zádech a bocích. Tvář zabořil ke krku, abych mohl nasát její překrásnou vůni ,,To já se omlouvám, že jsem tak žárlila. A prostě se mi i nelíbila, tak jsem byla tak hnusná, ale byla jsem oprávněně." odtáhla se odemně a vražedně se podívala na Mirobell.

Viktorie:
Nahrnul se mi vztek po celým těle. Vzala jsem dýku, který měl Martinus připevněný kolem pasu. Namířila jsem ji na ni ,,Ani se nehýbej, ty proradná svině." zavrčela jsem na ni. Ta se na mě nechápavě podívala ,,Nic jsem neudělala, tak co tu vyvádíš." dala ruce do ochranného gesta ,,Že jsi nic neudělala! Takže to, že jsi nechala vyvraždit svoji rodnou vesnici, tak to je asi v pořádku, co?!" vyjela jsem po ní. Ona přimhouřila oči ,,To. Je. Lež! Snad ji nevěříte." vykřikla ,,Nepřipadá vám divný, že ona jediná přežila? Mně ano! Totiž ona je s Topporem a má za úkol mě zabít!" ,,Cože?!" vykřikli sborově tři upíři v této místnosti a jeden čaroděj. Mirobell vytáhla svoji dýku a hodila ji po mně. Angela mě svalila k zemi a ostatní šli po Mirobell. Will ji nějakým kouzlem připevnil k zdi a Tinus doběhl k nám, vzal mě do náruče a rozběhl se pryč z hrobky. Jenže venku bylo Slunce ,,Au, sakra!" vykřikl Tinus a rychle se vrátil do stínu. Will nás doběhl, chytl nás za ruce a přemístil nás. Já tvrdě dopadla na zem ,,Au." kňukla jsem a chytla se za loket ,,Jsi v pořádku?" došel za mnou Tinus, který měl roztrhané oblečení. Podívala jsem se na sebe. Taky jsem měla vše roztrhané ,,J-jo, jen mě bolí ruka." řekla jsem a posadila jsem se ,,A motá se mi hlava." dodala jsem a znovu si lehla. Martinus mě vyzvedl do náruče a někam mě odnášel. Já pomalu usnula.

Martinus:
Nesl jsem Viky do stanu, který postavil Mac. Položil jsem ji a přikryl vším možným, protože byla docela zima. Teda, pro ni. Vylezl jsem ze stanu ,,Jdu se taky prospat." zývl William a zalezl do druhého stanu ,,Myslíš, že jí to zabilo?" zeptal jsem se Marcuse ,,Myslím, že jo. Snad." pokrčil rameny a začal rozdělávat oheň Měl bych si jít zalovit, abych měl na všechno sílu. Řekl jsem si a i tak učinil. Necítil jsem žádná zvířata, ale plno lidí. Mrholilo, a proto lidé utíkali do svých domů. Procházel jsem uličkou nějaké vesničce, když v tom jsem slyšel výkřik. Ženský výkřik. Rozběhl jsem se k ní ,,Neřvy! Bude to ještě horší!" zavrtěl potichu muž, který je k ní skloněný. Slyšel jsem, jak si rozepíná pásek ,,Ne, prosím." zašeptala a dala se do breku. To už jsem nevydržel a rozběhl jsem se tam. Chytil jsem ho za bundu a přimáčkl na zeď. Oba dva se zpamatovávali z toho mého rychlého útoku ,,Co si myslíš, že děláš?!" zakřičel na mě muž, kterého jsem držel pod krkem ,,Spíš, co ty děláš?!" zavrčel jsem na něj ,,Nic, do čeho by ses měl plést. Spratku." hodil jsem na něj vražedný výraz. Jeho pohled znejistěl ,,Ještě jednou ublížíš nějaké dívce, tak si tě najdu a vlastníma rukama tě zabiju. Jasný?" zašeptal jsem. On nic neříkal, tak jsem mu krk zmáčkl ještě víc ,,Neslyším odpověď!" zavrčel jsem na něj ,,A-ano." řekl chraplavým hlasem. Já ho pustil a on se svalil k zemi. Držel se za krk a snažil se popadnout dech. Klekl jsem si k dívce, které pořád brečela ,,Už je všechno v pořádku." zašeptal jsem. Ona se na mě podívala a já se na ni usmál ,,Už tě nikdy nebude obtěžovat." ,,Parchant, hned jak odejde si ji vychutnám jednou tolik." pošeptal tak, abych ho neslyšel. Kdybych byl člověk, tak to neslyším. Ale má smůlu, já jsem upír. Zadíval jsem se do očí tý dívky, abych ji zhypnotizoval ,,Zůstaň sedět a to co uvidíš, tak nikomu neřekneš. Jasný?" ,,Ano." řekla zhypnotizovaně. Já kývl hlavou na souhlas a pomalu vstal. Otočil jsem se na něj ,,Jsem ti snad něco řekl!" vykřikl jsem a rozběhl se k němu svoji rychlostí. Žďuchl jsem ho na zem a klekl si na něj ,,C-co jsi zač?" řekl vystrašeně ,,Někdo, koho jsi v životě nikdy potkat nechtěl." zavrčel jsem. Vytasil jsem své špičáky. On vykřikl a v jeho očích jsem viděl strach. Něco se ve mně hnulo Zabij ho, ubližuje lidem! Jenže ty taky, ty je rovnou zabíjíš. Ale on nemá žít! Zabij ho! Nedělej to, co by si pomyslela Viky. Zavrtěl jsem hlavou a vstal z něj ,,N-ne já nemůžu." zašeptal jsem. Jeho tep, který byl doposud velice rychlý a velký, se zklidnil. Musíš ho zhypnotizovat, aby nikomu nic neřekl. Povzdechl si a chytil ho za límec. Jeho tep znovu zrychloval. Podíval jsem se mu hluboko do očí ,,Na toto setkání zapomeneš. Zapomeneš na to, kdo jsi s nebudeš už nikdy ubližovat ženám. Jasný?" řekl jsem zcela klidným hlasem. On kývl na souhlas a já ho pustil. On se zřídil na zem. Já se rozběhl pryč Musím se teď najíst. Běžel jsem někam hodně daleko, kde konečně byli nějaký zvířata. Viděl jsem jelena, tak jsem po něm skočil a vysál z něj poslední kapku krve. Bohužel jsem neměl dost, protože pach těch dvou mě vyvolalo velký hlad. Cestou zpět jsem zahlédl medvěda, který měl stejný osud jako ten jelen.
Došel jsem až za tmy. Všichni seděli u ohně a smáli se. Podíval jsem se na brunetku, která byla zabalená do několika vrstev oblečení, protože bylo nějak minus dvacet. Její tvář osvětlovalo světlo z ohně. Usmívala se stejně jako když ještě toto všechno nebylo. Musel jsem se také usmát. Opřel jsem se o jeden strom a pozoroval ji. Vzpomněl jsem si na tu ubohou dívku. Kdybych tam nedošel, tak by ji znásilnil. A takový osud by měla i Viky, kdybych tehdy tam neběžel. V tý době jsem váhal jestli mám běžet nebo ne. Jen jsem chtěl, aby se odemně držela dal, abych ji nezatáhl do mého světa. Ale když jsem slyšel její pláč, tak jsem musel. Díky ní jsem ty chlapy nezabil a dneska toho chlapa taky ne. Ona ze mně dělá člověka, který už dávno nejsem. Ona mi ukazuje jak doopravdy žít. Podívala se mým směrem a usmála se ještě víc. Já se k ní rozešel a sedl si vedle ní ,,Kde jsi byl?" pohladila mě po tváři ,,Posílit se." ,,To je dobře, my jsme si vyprávěli příběhy z dětství. Ale když už jsi tady, můžu říct, kam pokračuje naše výprava." podívala se na ostatní.

Třetí osoba v lese:
Dívka, která byla namáčkla k chlapci, který před malou chvílí přišel začala vyprávět svůj příběh o tom, jak bylo ve světě mrtvých. Chlapci na oko stejný vrtěli hlavou nad tím, když začala popisovat, jak vypadali ,, Špatné období to bylo." zasmál se chlapec s drdůlkem na hlavě ,,Nevypadal jsi tam špatně." zasmála se dívka, která byla na chlapce namáčklá, jakoby se bála, že ji někam zmizí ,,Ale teď závažnější téma. Zjistila jsem, jak napůl zničit Toppora." zvážněla dívka. Všichni se na ni podívali a začali ji poslouchat ,,Musíme do Jeruzaléma. Pro Ježíšovu krev. Ta má napůl zničit Toppora." ,,Takže příští cesta je Jeruzalém?" zeptal se ten, který byl přítulen k dívce, která před chvílí mluvila ,,To si rád Toppor poslechne." usmála se třetí osoba, která se na vše dívala a poslouchala.

______________________17.6.______________________________________
Další kapitola je na světě! Chtěla bych se pochlubit, že jsem úspěšně obhájila a dnes tak oficiálně ukončila základní vzdělání. Takže už žádné učení. A když není učení, tak to znamená častější vydávání kapitol! Jestli do toho něco mi nevkročí, protože teď se loučím se spolužáky ze základky, tak snad pochopíte, že s nimi chci strávit co nejvíc času.