You really believed?

Prolog

To ten blbej osud. Zkazil si mě. Zkazil si nás. Miloval jsem tě, nebo snad ne? Nebyl jsem ti dost dobrý? Musel si odejít? Nechat mě tady samotného? Opustil si mě ve tmě, Liame. Nechal si mě bloudit a já se ztratil. Ale jednou to blbý světlo zase najdu. Bude jiné, nebude tak silné... Ale postačí mi. Já se odtud dostanu a pak se vrátím. To ti slibuju lásko. A zničím tě tak, jako ty jsi zničil mě. Nenechám tě vydechnout. Budeš se bát, kde se objevím a v jaké podobě. Budu měnit tváře a budu si hrát. Stejně jako ty sis hrál. Celou dobu, Liame, sis se mnou jenom hrál! Mám spoustu nezodpovězených otázek a čekám na odpovědi. Přijdu si pro ně, to se neboj. Sice jsem si říkal, že bych tě třeba mohl nechat být, že život si zvládneš zkazit sám, ale od našeho posledního setkání jsem nějaký pomstychtivý. No, uvidíš sám. Již brzy.

S láskou, tvůj Niall.

Zabalil jsem ten dopis do obálky, zapačetil, hodil do jeho schránky a zmizel ve stínu tmavé noci.

Svůj slib jdu splnit. Těš se Liame, již brzy se opět setkáme.