You really believed?

Část 16.

"Shawne, já tě nenechám spát na gauči." uchechtl jsem se.

"Já tebe taky ne." pokrčil rameny.

"Fajn. Budu spát u tebe. Ale ty taky." slova se mi příčila v krku. Měl jsem obavy, že by se mohlo stát něco, co bych rozhodně nechtěl - jestli chápete, kam tím mířím...

"Nialle, jestli nechceš být se mnou v jedné místnosti, chápu to." smutně koukl.

"Nemám důvod nechtít, jen nechci, aby se stalo něco, čeho bych l-"

"Nialle, já s tebou nechci spát." začal se smát.

"V tom případě nemám problém." usmál jsem se.

Shawn mě provedl domem a navrhl, abychom se podívali na film. Já souhlasil, ale vybíral on. Horor.

Neustále jsem si zakrýval oči a různě nervózně poskakoval po gauči, abych nekřičel a nebo se nerozbrečel. Ano, jsem jako malá holka, ale na mou obranu, vy se nebojíte?

Při poslední scéně jsme ale řvali oba. Hodně hlasitě. Vklouzl jsem mu do obětí a schoval hlavu v jeho hrudi. Oba jsme se pak začali smát tomu jak ten druhý vypadal. Měl jsem hlavu položenou v Shawnově klíně a nechal jsem ho, aby si hrál s mými vlasy. Přepínal různé programy a pak se rozhodl televizi vypnout.

"Shawne?" ozval jsem se.

"Copak?" usmál se na mě. Otočil jsem se tak, abych na něj viděl.

"Můžu mít otázku?"

"Vždycky." přikývl a čekal, co ze mě vypadne.

"Jsi zamilovaný?"

Šlo vidět, jak se zděsil. Odkašlal si a napřímil se.

"Jsem Nialle." pronesl sklese, přičemž se stále prohraboval mým hnízdem.

"Proč tak smutně?" usmál jsem se.

"Protože láska bolí Ni." sklopil pohled a už se nadechoval, že něco řekne, ale předběhl jsem ho.

"Láska nebolí. Bolí skutky a slova. Láska hřeje." sedl jsem si k němu.

"To máš asi pravdu." usmál se.

"Do koho?"

"Ty jsi mi ale zvědavý..." zvedl se a vyšel pryč.

"Shawne... Notak! Mě to přece můžeš říct. Nikomu to neřeknu." odešel za roh a já šel za ním. V momentě, kdy jsem odbočoval, mě natiskl na zeď. Srdce mi bilo neskutečnou rychlostí a já nevěděl, co mám dělat. Jestli miluje mě, chci to vědět.

Rty se přiblížil až nebezpečně blízko těm mým. Nebudu lhát, byl neskutečně sexy... "Opravdu to chceš vědět?" zvedl pohled od mých rtů k mým očím. Jen jsem přikývl. Nepolíbil mě, ani se mě nedotkl. Jen mě vzal za ruku a táhl někam daleko do chodby.

"Tiše..." dal mi prst na rty a pootevřel dveře. "Podívej na ni, je dokonalá." někoho sledoval a pak ustoupil, abych se mohl podívat já. Lekl jsem se, že někoho drží proti jeho vůli... V pokoji byla zavřená kočka. Jakože to zvíře.

"Shawne!" udeřil jsem ho do ramene a naštvaně dupal pryč. Zavřel dveře a rychle šel za mnou. Omotal okolo mě ruce a natiskl mě na něj.

"Ale noták, nejsem zamilovaný." usmál se a políbil mě. "Proč se vůbec ptáš?" uchechtl se.

"Nevím, jen tak mě to napadlo." pokrčil jsem rameny a přitáhl si ho za zátylek blíže. Shodil nás na gauč a jen tak mě pozoroval. Leželi jsme vedle sebe. Nevím, co mě to popadlo, ale lehl jsem si nad něj a začal ho líbat. Chtěl spolupracovat, ale to já nechtěl. Chtěl jsem mít nad vším kontrolu, kdyby to šlo moc daleko. Ruce jsem mu chytil nad hlavou a líbal ho. Já - nevím, co mě to popadlo, ale instinktivně jsem pohnul pánvi a Shawn zakňučel jako raněné zvíře.

"Nialle, to stačí, vážně!" snažil se vyprostit, ale já - prostě jsem ho chtěl. Chtěl jsem ho... Líbal jsem ho dál, i když se vzpíral. Několikrát jsem se otřel a Shawn vzdychal. To se mi líbilo - hodně. Rukou jsem sjížděl níže k jeho kalhotám a zuby potáhl za jeho spodní ret. "Nialle... Noták, přestaň! To přece nechceš!" sténal. V tu chvíli mi došlo, co dělám. Okamžitě jsem ho pustil. A polila mě vlna studu.

Mohl jsem ho znásilnit...

"Shawne, já-já-" koktal jsem ze sebe se slzami v očích.

Co jsem to sakra udělal!?

"Nialle, klid. To nic. V klidu, dýchej." objal mě.

"Promiň, nevím, co mě to popadlo..." snažil jsem se dostat z jeho sevření. On mě ale políbil.

"To je v pořádku. To se stává, ano? Tomuhle se říká nechat se pohltit situací. Je to normální." tiskl mě na sebe. Byl jsem opravdu vyděšený, neměl jsem tušení, co se stalo.

"Nezlob se..." šeptl jsem.

"Jak bych mohl?" odtáhl se. "Nic se neděje." usmál se. "Vím, jak ti to chybí, ale taky vím, že se mnou ve skutečnosti nic mít nechceš." pohladil mě po tváři.

"Ale, co když jo a jen se tomu bráním?"