You really believed?

Část 29.

Jak jsme tam tak seděli, začala mi být zima. Nepil jsem. Za to tátové byli úplně mimo. Každou chvíli se líbali a všichni jsme je museli brzdit, aby si to před námi nerozdali. Jen ta představa ničí můj žaludek!

Naskočila mi husí kůže. Liam mě chytil okolo ramen a přitáhl si mě blíže k němu.

Očkem jsem stále pozoroval Shawna a Dove. Jsem si jistý, že mezi nimi něco je. Pořád se na sebe tak zvláštně dívají. Dove neustále hypnotizuje jeho rty. Jen čekám, kdy se políbí.

"Je ti zima?" vyrušil mě z myšlenek Liamův hlas.

"Jen trošku." usmál jsem se. Začal si sundávat mikinu a dal mi ji přes ramena. "Děkuju." políbil mě na spánek a dál poslouchal debatu, přičemž si mě nějak v průběhu přemístil na klín, abych mu byl blíž.

"Nialle, celý se třepeš..." uchechtl se a natiskl mě na něj ještě víc.

"Já vím, je mi zima. Jakto, že tobě ne?" přitulil jsem se k němu.

"Alkohol." zasmál se. Seděli jsme takhle ještě docela dlouho. Já už pomalu usínal a Liam rozpáleně diskutoval o tom, jak správně utéct z vězení, aniž by byl chycen. Doufám, že nemá zkušenosti...

"Nialle?" zaslechl jsem Shawna. Otevřel jsem oči. Zjistil jsem, že holky už odešly a Shawn je mezi Charliem a tátou Louisem. "Pojď sem..." šeptal, aby si ho nikdo nevšiml.

Pomalu jsem se začal zvedat a Liam mi věnoval vystrašený pohled. Byl jsem rozbitý a nechtělo se mi od něj, ale Shawn vypadal rozhozeně.

"Ni? Děje se něco?"

"Ne, jen se chci na něco zeptat Shawna." při jeho jméně mi přišlo, že stisk ještě zesílil, ale nakonec mě pustil.

"Vrátíš se?" udělal psí kukuč. "Je mi bez tebe zima..."

"Jasně." uchechtl jsem se a sedl si mezi Shawna a tátu Louise.

Upřímně, nadskočil jsem, když mi Loui hodil paži okolo ramen a začal něco nesrozumitelně huhňat. Jen jsem přikývl, ruku sundal a otočil se zpět k Shawnovi.

"Copak?" ošil jsem se díky chladu.

"Neboj, bude to rychle." nešťastně se na mě podíval. "Myslíš, že se Dove líbím?"

"Miluje tě." konstatoval jsem.

"Nialle, já nechci tyhle řeči, chci pravd-"

"Miluje tě. Nebo aspoň to tak vypadá. A rozhodně chce, abys jí políbil." kývl jsem.

"Vážně?" nevěřícně na mě hleděl.

"Jo." usmál jsem se.

"Díky Ni!" šťastně vypískl a objal mě.

"Ještě něco?" zasmál jsem se, když mě pustil.

"Je ti zima?" starostkive mi sáhl na ruce. Uhnul jsem a schoval je do kapes.

"Jenom trochu."

"Mám ve stanu svetr, nechceš si ho půjčit? Je fakt teplý, pletla mi ho teta." zasmál se. Věděl jsem, že to Liama naštve, ale na mou obranu, já už necítil prsty. Kývl jsem na souhlas a Shawn vstal. Po chvíli přišel s huňatým svetrem a dal mi ho.

"Děkuju." sundal jsem si Liamovi mikinu, nasoukal se do svatru a znovu si ji nasadil.

"Dal bych ti i rukavice, ale nechal jsem je doma." zasmál se.

"To nevadí. Jdu zpět za Liamem. Pa." zasmál jsem se a okolo ohně prošel až k Liamovi. Sedl jsem si zpět na něj a natiskl se co nejvíce k němu. Svetr nekomentoval.

"Jsi úplně ledový, nechceš jít už do stanu?"

"Ne, to je dobrý. Baví mě je poslouchat, jak se hádají." zasmál jsem se.

"To by šlo slyšet i ve stanu." nakrčil nos.

"Přestaň drkotat zuby Nialle, jde to slyšet až sem a já pak nemůžu přemýšlet, čím odbýt Eda!" vyjekl na mě Charlie.

"Tak promiň." prskl jsem.

"Nialle, přestaň s tím už sakra!" naštval se i Ed. "Ještě jednou a skončíš v ohni!"

Zděšeně jsem se otočil na Liama. "Že bys mě jim nedal?" škemral jsem.

"To se neboj." zasmál se. "Ale to drkotání je vážně otravné... Na, napij se, ale pořádně." podal mi flašku něčeho smrdícího.

"Fuj, chceš mě opít nebo zabít?" zasmál jsem se, ale upil jsem z toho. "Bože to je hnus..."

"Ale bude ti tepleji." políbil mě na čelo. "Vždycky tak krásně voníš..." šeptl. "Máš na sobě dost ponožek?" sjel pohledem k mým nohám.

"Dvoje." protočil jsem očima. Položil si hlavu na mé rameno a ruce omotal okolo mého pasu.

"Jsem unavený..." zabručel.

"Na, napij se, ale pořádně." zopakoval jsem jeho slova a podal mu flašku.

To, jak jsme neustále otevírali nové a dělili se o ně, jak nám bylo oběma teplo a ani na jednoho už nepadala únava, jak se mi motal jazyk a pak i nohy, to snad říkat nemusím.