You really believed?

Část 23.

N- Fajn, poslední šance.

Sotva jsem položil mobil, tak mi oznámil příchozí zprávu.

L- Nialle, moc ti děkuju! :D můžu tě dnes pozvat na oběd?

N- Můžeš.

L- Mám tě někde vyzvednout?

N- Sejdeme se u kavárny.

L- Dobře. Ve dvanáct u kavárny :) těším se.

Na to už jsem mu neodpověděl.

"Tak jak to dopadlo?" donesl mi Shawn talíř s vajíčky a zeleninou.

"Jdeme na oběd. Ve dvanáct." povzdechl jsem si.

"Chceš někam odvést?" žduchl do mě. "A pozitivně do toho!"

"Jo, můžeš mě svést ke kavárně." protočil jsem očima. "Já se jen bojím, že je to blbej nápad..." semknul jsem rty do tenké linky. "Média ze mě udělají kurvu... Po tom, co jsem o něm řekl..." plácl jsem se do čela.

"Média ti můžou být víš kde." zubil se. "Ale dobře jsi ho shodil."neodpustil si uchechtnutí.

Po snídani jsem se převlékl do normálního oblečení a doufal, že mě Liam nevezme někam, kde je to nóbl. Kdyby se objevil v obleku, nejspíš bych ho skopal.

"Nialle, Bože můj, dělej!" nadával Shawn, protože už teď jsem měl tři minuty spoždění.

"Jo, běžím, šmarjá!" smál jsem se. Společně jsme doběhli do auta a nasedali.

"Beztak už ti odešel." kroutil nevěřícně hlavou a šlapal na plyn.

"Ne, první by mi volal." uchechtl jsem se a chtěl zkontrolovat mobil, ale já ho asi zapomněl.

"Opovaž se mi říct, že nemáš mobil!" zahřměl.

"Já budu raději mlčet." vytáhl jsem ruku z kapsy.

Dojeli jsme a já vystoupil.

"Hodně štěstí Nialle." usmál se.

"Díky." vydal jsem se ke kavárně. Proplétal jsem se mezi lidmi a hledal Liama.

"To je ta děvka, ne?" zaslechl jsem za sebou.
"Jo, to je Niall." vyprkla nějaká zrzka.

Jen jsem se na ně andělsky usmál a šel dál. Do někoho jsem vrazil a spadl.

"Moc se omlouvám." zvedl jsem pohled.

"Ne, má chyba-" zasekl se, přičemž se usmál. "Ahoj Ni, moc mě to mrzí..." pomohl mi se zvednout. Měl na sobě obyčejné triko a kalhoty, takže tohle jsem odhadl dobře. Objal mě. "Děkuju..." cítil jsem, jak vdechuje mou vůni.

"A pak, že já vždy fetoval tebe..." zasmál jsem se.

"Vidíš to?" ozvalo se za námi. "Tak první se s ním rozejde a teď se k němu vtírá? To je nechutný..." Liam se otočil za tím hlasem a vypadal, že by jí oči vyškrábal.

"Nech je být, já to tak nějak čekal..." strhl jsem ho zpět, když se rozešel jejich směrem.

"Fajn, ale příště jí vyškubu vlasy." stále ji propaloval pohledem. Když si chudák holka všimla, jak na ni zírá, celá zbělala a raději odešla.

"Pojď, půjdeme." pobídl jsem ho.

Vydali jsme se do nějaké čínské restaurace. Upřímně, chuť k jídlu se ke mně stále nevrátila, ale něco jsem si objednal.

"Li?" zvedl jsem k němu pohled od jídla. Když uslyšel tu zdrobnělinu, docela znejistěl, ale pokynul hlavou, ať mluvím. "Ty plánuješ rodinu s Meredith?" sklopil jsem zase pohled. Bylo to trapné, ale já se prostě musel zeptat. Tušil jsem, že je to jen hra na média, ale...

K mým uším dolehl jeho smích, a proto jsem si myslel, že se mi vysmívá. "Nialle, vždyť víš, že jsem gay... Kdyby otěhotněla, určitě by to nebylo moje."

Jen jsem kývl hlavou a dál jedl. Měl jsem pocit, že nás snad všichni okolo sledují. Položil jsem příbor a čekal, než Liam dojí, abychom mohli odejít. Stále jsem se snažil nenápadně se ohlížet, ale Liam si toho všiml.

"Taky cítíš ty pohledy?" starostlivě se na mě koukl.

Takže se mi to nezdá.

"Jo." pípl jsem.

"Fajn, to jsem rád, že nejsem paranoidní." uchechtl se. "Půjdeme?" jako odpověď mu přišlo přikývnutí.

Připadalo mi, jako bych se musel držet určitých pravidel. Bylo mi to nepříjemné. Chtěl jsem s ním mluvit jako s normálním člověkem, ale prostě to nešlo. Neustále jsem se přemlouval do řeči. Než Liam stihl vstát a zaplatit, já už předával peníze číšníkovi. Před odchodem mi do ruky strčil nějaký papírek. Ani jsem se nestihl zeptat, co to je, a on už s mrknutím odcházel.

Rozevřel jsem ho a našel telefonní číslo. Pohledem jsem ho vyhledal. Sledoval mě. Usmál jsem se a odešel s Liamem v zádech.

"Cos to dostal?" smál se. Podal jsem mu s úsměvem papírek. Se zamračením mi ho vrátil.

"Co máš za problém?" začal jsem se smát a lechtat ho na bradě jako kotě. Rychle chytil mé ruce a držel je u něj za zády, takže jsem ho objímal. Pomalu se nakláněl blíž a blíž ke mně...

Skvěle, co má v plánu? Doufám, že mě nepolíbí, ne teď! Vždyť jsme se neviděli tak strašně dlouho! Liame, opovaž se!