You really believed?

Část 5.

Hned druhý den, v pět ráno, mi volal Shawn. Kdo sakra volá v pět ráno!?

"Co se děje?" plašil jsem.

*Nic se neděje, jen se chci zeptat, jestli máš dneska čas.* dokázal jsem si představit, jak se zubí.

"No já-" musel jsem nechat mozek, aby se rozjel a já mohl přemýšlet. "Dopoledne jdu k Zaynovi, ale odpoledne mám čas. Jaké máme plány?" překulil jsem se na bok a zavřel oči.

*Jsem pozvaný na nějakou párty a bylo by fajn, kdybychom se tam ukázali spolu.*

"V kolik mě vyzvedneš?"

*Ve dvě před tvým domem.*

"Fajn, sbohem. A pro příště - hovory přijímám až od osmi!" zasmál jsem se a položil to. "Bože, teď určitě neusnu..."

Zrovna se mi zdálo o Liamovi, když mě probudilo klepání. Měl jsem tendenci osobu nazvat jeho jménem, ale nakonec jsem jen řekl: "Co se zase děje?"

Táta Harry vletěl do místnosti a strhl ze mě deku, přičemž pořvával: "Je přesně osm nula-nula, vstávat! Dnešek bude stát za to, tak hurá ven!" roztáhl závěsy u okna a pokoj prosvítil sluneční svit. Malém mi to vypálilo oči.

"Vyspal jsem se dobře, díky za optání..." poznamenal jsem. "Máš pravdu, dnešek bude stát za to. Teď půjdu k Zaynovi a pak jdu ven se Shawnem." usmál jsem se a vzal si zpět svou deku.

"Asi ses zapomněl zmínit..." zamračil se.

"Já ne, to on. Volal mi v pět ráno..." zasténal jsem a táta se zasmál.

"Nialle, mě se ten kluk nelíbí." povzdechl si.

"Mě jo." rádoby jsem se zasnil.

"Buď opatrný prosím... Nechci aby to skončilo tak jako-" zasekl se. "Vždyť víš s kým."

"Jako s Liamem?" zdůraznil jsem jeho jméno.

"Jo, přesně s ním."

"Tati, Liam není žádný zločinec. Jeho jméno můžeš vyslovit." zamračil jsem se, ale dál jsem to nekomentoval a začal se připravovat, protože tam mám být v devět. Táta mě tam odveze, a domů mě přiveze Zayn, přičemž mě hned vyzvedne Shawn. Dnešek bude dlouhý...

"Nialle, tak jdeš!?" kritizoval ze spodu.

"Jo, běžím!" protočil jsem očima a vyběhl z pokoje. Kde kdo by řekl, že už jsem za tu dobu, co jsem na světě, své nešikovnosti přišel na kloub, ale ne, nepřišel. Hned, co jsem vyběhl, jsem zakopl o práh a rozsekl si koleno o dveře. Byla to dost hluboká rána a krvácelo to... Rozhodl jsem se to jen rychle obvázat nějakou šňůrkou z lékárničky a převléct si zničené kalhoty.

"Niallere, nestihneme to!" stále mě popoháněl.

"Vždyť už jsem tady." pomalu jsem vyšel ze dveří, protože to pálelo jako čert.

"Pomaleji by to nešlo?" zamračil se a sedl si do auta.

"Světe div se, ale nešlo..." zabrblal jsem si pro sebe a sedl si vedle něj. Mít tu nohu ohnutou bylo za trest. Při každé zatáčce mi připadalo, jako by se mi tam něco trhalo.

"Fajn, honem vystup." hnal mě. "Pa a užij si to!" usmál se a zmizel. Já se vydal zaklepat na Zaynovy dveře.

"Nialle!" rychle mě objal. "Vypadáš skvěle-" sjel mě pohledem. "Co máš sakra s nohou!?"

Rychle jsem se podíval, kam směřuje jeho pohled. Myslel jsem, že krvácím, ale nic. Ani kapka krve... Co je tedy špatně?

"Co s ní mám!?" zděsil jsem se.

"Máš každou botu jinou." začal se smát.

"Ahoj Ni!" objala mě Gigi, vždy jsou tak přátelští.

"Ahoj, moc ti to sluší." byla slavnostně oblečená.

"Nialle, my už teda jdeme, jo?" začal se obouvat Zayn.

"Počkej!" zastavil jsem je ještě rychle. "Kam jdete!?"

"Tví tátové ti to neřekli?" zamračil se. "Říkali, že ti to nebude vadit..."

"Ale co?" snažil jsem se z nich vydolovat informace.

"Že pohlídáš Lux a Charlieho. Zayn má předávání cen." trapně se zasmála Gigi.

"Aha." podíval jsem se na přijíždějící taxík. "To mi neřekli... V kolik přijedete?"

"Chvíli po jedné." podrbal se ve vlasech tak jak to dělá, když je nervózní.

"Dobře, odvezeš mě pak domů?" rychle jsem vydrkotal.

"Jo, jasně. Ni, už musíme, moc se omlouvám. Děti jsou nahoře, užij si to!" rychle zamávali a zmizeli.

"To se neboj, sám si to tu určitě užiju." sklesle jsem pronesl a zabouchl za sebou dveře.

Vyšel jsem schody nahoru a otevřel dveře do jejich pokoje. Spinkají, bezva. Alespoň budu mít klid. Chtěl jsem se na ně podívat, ale cestou jsem kopl do nějaké štěrkací hračky. Lux spala, ale Charlie začal plakat. Chtěl jsem ho utěšit dřív, než začne vřískat i druhý Kraken, ale bylo už pozdě.