You really believed?

Část 37.

Otevřel jsem dveře a seběhla se na mě bouře blesků. Zakryl jsem si rukou oči, nacpal poslíčkovi peníze a snažil se rychle zavřít.

"To je Niall?"
"Liam je zase s Niallem!"
"Niall vyhnal Meredith."
"To bude bomba!"

Zabouchl jsem a zmoženě vydechl. Liam stál na schodech a smál se mi.

"Haha, moc vtipný. Mohls mě varovat..." protočil jsem očima a chtěl okolo něj projít, ale on mě chytil za pas a natiskl mě na zábradlí.

Jednou rukou mě držel za zády abych nepřepadl a druhou měl položenou na mé tváři. Rty měl o dost výše než já a začal se ke mně pomalu naklánět. Uchechtl jsem se a přitáhl si ho za zátylek do polibku. Samozřejmě, Liam mě líbal hravě, kousal mě do vrchního rtu a za spodní mě tahal, rukama putoval kamkoli se mu zachtělo, a mě nezbývalo, než se smát, když mě lechtal a nebo vzdychat, když si se mnou hrál.

"Stydne nám jídlo." uchechtl jsem se ve chvíli, kdy mi došlo, že toho jen tak nenechá.

Zděšeně se podíval na krabici a majetnicky mě objal. Dětskými polibky obsypal celý můj obličej, a pak se ke mně lísal jako kočka.

"Li, vážně, už to bude studené... Jestli chceš, můžeme pokračovat nahoře. Co ty na to, hm?" prohrábl jsem jeho vlasy a usmál se na něj.

"Tak fajn." andělsky se zasmál a společně jsme se konečně dostali nahoru, do ložnice. Položil jsem krabici na stůl a sedl si do peřin. Jen jsem se na chvíli podíval z okna a Liam už vedle mě seděl, s kusem pizzy v ruce. Krabice ležela vedle mě, na tom čistém povlečení.

"Liame, zamastíme to!" sáhl jsem po krabici, ale Liam mě zalehl. "Co to děláš? Co se děje?" zasmál jsem se.

"Buď hodný chlapeček a otevři pusinku..." uchechtl se, přičemž nademnou mával s kusem pizzy.

Hehe, všichni víme, kam tohle vede.

Otevřel jsem a chtěl si ukousnout, ale než jsem stihl zareagovat, Liam mě znovu líbal. Pizzu hodil - opakuji - hodil na to bílé, čisté prostěradlo! Rukama zase putoval po mém těle, ale tentokrát beze strachu. Doslova se v tom vyžíval. Sledoval každou mou reakci, studoval každý můj pohyb, vzdech nebo uchechtnutí či úsměv.

Když se asi po deseti minutách cítil spokojený, sevlékl mi triko a líbal mou hruď. Pak se vratil zpět k mým rtům.

"Vím, že to nechceš, a proto to neudělám." políbil mě.

"Liame, já-" zhluboka jsem se nadechl. "Já tě chci..." přetočil jsem ho pod sebe a sevlékl ho do spodního prádla.

Začal jsem se o něj otírat, až začal kňučet jako raněné zvíře, slastně přivíral oči a prohýbal se v zádech. Pak jsem si i já sundal kalhoty a začal ho líbat. Zase jsem se ocitl pod ním, ale přestal.

"Nialle, já ti nechci ublížit. Nechci na tebe tlačit a přijít o tebe-"

"Liame, jestli ty to nechceš, tak to chápu."

Přišlo mi, že se spíše bojí o něj. Nechce být hrubý. Chce si připadat jako správný přítel a repsektovat mě, dodržet svůj slib, ale já ho chci. Tady a teď.

"Co to povídáš? Chci to, chci tebe-"

"V tom případě máš mé povolení." přitáhl jsem si ho blíže k sobě tak, abych měl pusu u jeho ucha. "Vyšukej ze mě duši." zašeptal jsem.

V tu ránu, jakoby nic mimo nás neexistovalo. Liam nás oba svlékl a začal mě líbat. Naléhavě ale přitom opatrně. Strčil do mě prst a začal kmitat. Bylo to úplně něco jiného než se Shawnem. V tomhle bylo něco víc než jen chtíč...

Strčil do mě další prst a už teď nasadil vražedné tempo. Špičkou se vždy dotkl mého slabého místa a já zazvdychal.

"Můj chlapeček se tedy neztratil?" uchechtl se samolibě a začal mě zase líbat.

Když zjistil, že už jsem víc než připravený a jen mě týrá, bez okolků zasunul až po kořen. Ústa jsem otevřel v němém výkřiku a čekal než se začne pohybovat.

"Ojíždím anděla... Za tohle mě sežehnou v pekle." zabručel a už na nic nečekal.

Jeho tempo je opravdu vražedné. Konečně, po tak dlouhé době, jsem se cítil jako v nebi. Naše vzdychy se odrážely od stěn pokoje. Před tím, než jsem se udělal, se ke mně Liam sklonil a chytil mě za vlasy, přičemž mě dravě políbil.

"Škoda pizzy, vážně..." uchechtl jsem se, když se vedle mě svalil, ale stále mě líbal.