You really believed?

Část 45.

"Aw!" ozvalo se kousek od nás. Seděly tam dvě holky mířily na nás telefony. Natáčely to. Pohltil mě strach. Nejspíš nechci, aby se to dostalo ven. Když zjistily, že se na ně díváme, utekly.

"Nialle, já jsem o tom nevě-"

"To nic." usmál jsem se na něj.

Po půl hodině jsme se rozhodli vrátit se k chatě doufajíc, že už by Karen a Geoff mohli být doma. Cesta byla studená. Opravdu hodně studená.

Když Liam stlačil kliku, dveře se otevřely. Snad nikdy jsem nebyl tak šťastný. Zalezli jsme dovnitř a Liam mě šťastně objal.

"Děti moje, kde jste byli?" zasmála se Karen a šla postavit vodu na čaj. Vše jsme jí řekli a ona pustila zprávy v televizi.

"A teď něco ze života slavných." usmála se blondýnka. "Liam Payne a Niall Horan tvoří zase pár. Dnes je zastihly fanynky v Alpách a natočily toto krásné video." naskočil tam můj výlev srdce a já se malém rozbrečel. Nevím, co mi na tom tak vadí, ale prostě jsem nechtěl, aby to věděl celý svět. A co Shawn? Jak moc mu to ublíží? Tohle je sakra soukromé!

Liam to vypnul a starostlivě se na mě podíval, zatímco mě Karen sledovala se šťastným úsměvem.

"Nialle-"

"Půjdu se převléct, je mi chladno." vstal jsem a vydal se do našeho pokoje. Zabouchl jsem dveře a praštil do nich. Můj telefon vyzváněl na celý dům, stejně tak jako Liamův. Volali mi tátové.

"Ano?" řekl jsem zničeně.

*Nialle, to bylo nádherné!*

"Díky."

Chvíli jsme o tom ještě mluvili a pak jsem zavěsil. Liamův mobil už zvonil snad po milionté a tak jsem se naštvaně zvedl a šel mu ho donést.

"Kdo volá?" zvedl pohled od nějakých papíru.

"Hele, nevím. Máš to pojmenované zkratkami." zasmál jsem se.

"Ne, to je manažer asi..." zaúpěl a zvedl to. "Ano? - Jo. - To přeci nebude takový problém. - Tak s tím něco udělej. - Ne! - Ano, jsme spolu. - Jasně. Ne. - Bože, přestaň s tím. - Je to můj život, ne? - Já vím, vím... - Mrzí... - Co? - Ne sakra, kdybych to hrál tak... - Hele tohle nemá cenu. - Miluju ho! - Fajn. - Fajn! To bude skvělé! - Jo jasně! - Dobře, domluveno. Za tři dny jsme tam, tak to můžeš říct týmu. - Dobře, brzy se uvidíme." a zavěsil. "Co bys řekl na to, kdybychom spolu fotili pro časopis?" zazubil se na mě.

"Já a fotit? Nejsem model Liame. Nejsem ani fotogenický. Skoro všechny tvé fanynky mě chtějí ukamenovat." zasmál jsem se.

"Ni, bude to skvělé! Poletíme spolu do Paříže..." smutně koukl.

"Fajn, zkusit to můžeme." povzdechl jsem si.

"Pojď ke mně princi." natáhl ke mně ruce. Sedl jsem si mu na klín a on mě objal.

"Dáte si sušenku?" přišel Geoff.

"Jídlo neodmítám." zasmál jsem se.

Večer byl poklidný. Strávili jsme ho na gauči sledováním filmů a povídali si o všem možném. Objednali jsme si čínu a večer jsme se oblékli a za svitu měsíce jsme se s Liamem prošli. Bylo to nádherné. Po příchodu na chatu jsme si šli hned lehnout. Smáli jsme se tomu, jak jsem v té tmě naboural do skleněných dveří, jak Liam naboural do stolu a jak jsme společně spadli ze schodů. Nakonec jsme se ale, skoro celí, dostali do postele a šli spát.

Ráno bylo, pro změnu, chaotické. Rychle jsme do sebe všichni kopli snídani, Liam vylezl na půdu, kde našel jeho staré oblečení a utíkali jsme na svah. Jak chtěl, propůjčil jsem si snowboard. Jestli mi to šlo? Ne. Absolutně ne. Ale byla to zábava. Neustále jsem ležel na zemi a Liam se mě snažil přesvědčit, že jsem talent, ale já věděl, že jsem mizerný. Když jsme potom pili kakao, přišlo k nám několik lidí s prosbou o Liamův podpis. Vždy se usmál a vyhověl jim. K obědu jsme měli palačinky a hned na to mě Liam vzal na výšlap i s jeho rodiči. Už nikdy víc! Nemohl jsem dýchat, všechno mě bolelo a bylo to stále do kopce. Zabralo nám to zbytek dne a já se pak celý vysílený svalil do postele a šel jsem spát s pocitem, že zítra ráno zase brzy vstávám, abychom stihli to blbý letadlo. Domů se mi, upřímně, moc nechtělo. Bavil jsem se tady, cítil jsem se skvěle. Geoff a Karen jsou úžasní. Oba dva jsou sice postarší, ale jsou plní energie, snaží se všem pomáhat a celkově mi příjde, že mají srdce ze zlata.