You really believed?

Část 58.

Chvíli po přebalení nám oběma došlo, že jsme ho vlastně nevykoupali. Jak dlouhou dobu jsme strávili nad tou plenou? Asi dvacet minut. Je to vážně složité. A teď, když se nám to konečně povedlo, ho musíme zase svléknout a musí se vykoupat. Jednoho by z toho kleplo...

Je jako had. Kluzký od mýdla, malém jsme ho utopili... Ale naštěstí Liam zareagoval. Hned potom byl nejspíš čas na krmení. Nevím, co to bylo, ale byl to prášek, který se smíchal s vlažným mlékem, nebo tak nějak. To ovšem taky nebylo tak jednoduché... Mléko jsem udělal moc horké, Liam si spálil pusu a tak šlo na chvíli do lednice. Pak bylo zase moc studené, malý řval hlady a odmítal si vzít dudlík. Opravdu mě přešla chuť po dítěti...

Nakonec jsme ale tento den přežili. Když mi došlo, že jich bude ještě třináct, měl jsem slzy v očích. S Liamem jsme ulehli do peřin a skoro okamžitě usli. Tedy on. Já byl tak vyčerpaný, že jsem usnout nemohl...

Zrovna mě konečně přemohl spánek a Chris začal řvát. Liam zabručel a otočil se na druhou stranu. Nevěděl jsem, jestli mě štve víc, že ho ignoruje, nebo že se třeba neobětoval a nešel za ním. Naštvaně jsem vstal s chutí to dítě uškrtit.

"Co je zase špatně?" přišel jsem k němu. Vzal jsem ho na ruce a začal kolébat. A pak mi došlo, co mu vadí. Zase nás obdaroval hovnem. To už jsem měl zase slzy v očích, ale přemohl jsem se a nevyhodil ho z okna. Naopak jsem došel ke stolu a stál z něj ten hnus. Na tváři semu objevil úsměv. V momentě byl zase spokojený, ale rozhodně neměl v plánu jít spát. Seděl jsem u něj do čtyř do rána, než zavřel ty jeho kukadla. A pak mi to došlo. On vůbec nemluví. Neřekl ani slovo. Kdy děti začínají komunikovat? Kolik měsíců mívají?

Zapřemýšlel jsem se tak moc, až jsem usl na zemi, vedle jeho postýlky. Vzbudil mě až Liam okolo šesté.

"Nini, zlato..." hladil mě po tváři. V hlase mu hrál úsměv.

"Kolik je hodin?" zabručel jsem.

"Šest. Za pár minut čtvrť na sedm." zasmál se.

"Ne..." zaúpěl jsem. Malý totiž začal popotahovat.

"Běž ještě spát, já ho nakrmím a půjdu si s ním hrát na zahradu." políbil mě na tvář a já jen spokojeně přikývl.

Zase jsem se ale moc nevyspal... Slunce svítilo a z venku se ozýval hluk. Vzdal jsem to a šel jsem za těmi mými anděly ven.

Liam byl v bazéně a malý ležel na nafukovacím lehátku. Oba vypadali spokojeně. Vyšel jsem schody, převlékl se do plavek a zase šel za nimi. Ani si mě nevšimli.

"Ahoj." sedl jsem si na kraj.

"Ahoj." usmál se na mě Liam. Připadá mi, že se mezi námi zastavila komunikace... "Vypadáš unaveně." uchechtl se po chvíli.

"No, když ty jsi spal, já ho uklidňoval, aby tě nevzbudil."

"Mohls mě vzbudit."

"Ale já nechtěl." zakýval jsem hlavou do stran. Seděli jsme tam asi půl hodiny a pak se rozezněl můj mobil. Malý spal na dece a tak jsem pro něj rychle doběhl, aby ho nevzbudil.

"Ahoj Zayne." zasmál jsem se.

*Ahoj.* uchechtl se. *Můžu mít na tebe prosbu?* znervózněl.

"Asi jo. Co se děje?"

*Víš... Je to trapné, ale potřeboval bych hlídání pro Charlieho a Lux. Neměl bys dnes čas?*

"Tak je dovez sem." prohlásil jsem s povzdechem.

*Nevadí ti to?* zněl ztrápeně.

"Ne." zasmál jsem se. Dvě děti navíc zvládneme. "Kdy dorazíš?"

*Za půl hodiny jsem u vás.* a já to položil.

Jestli jsem si stěžoval na to, že včerejší den byl náročný, někdo by mi měl vrazit.

Jak slíbil tak udělal. Přesně půl hodiny od toho telefonátu se domem rozezněl zvonek.

"Ahoj Ni!" objal mě.

"Ahoj."

Předal mi děti a hned s Gigi odjeli na návštěvu k nějaké jejich kamarádce, která má doma dva agresivní psy.

"Nialle!?" ozval se Liam seshora. Já mu to zapomněl říct...

"Ano?" pípl jsem přiškrceně, když dupal po schodech dolů. Jakmile zahlédl další dvě běhající stvoření, celý zbělal. "Nezlob se, oni byli fakt zoufalí a nesehnali by jiné hlídání..."

"Dnešek bude vážně krutý..." protočil očima.

"Strejdo Ni, můžeme jít do bazénu? Prosím!" rozzářily se Lux oči.

"Dobře, jdeme." kývl jsem. "Dones Chrise, dnes strávíme den u bazénu..." zabručel jsem.