You really believed?

Část 40.

Druhý den mi budík zvonil v pět. Myslel jsem, že mě klepne. Rychle jsem celý dezorientovaný vyletěl z postele.

Klid, jsem doma. U tátů. A jedu do Alp, s Liamem, za jeho rodiči a on o tom neví. To zvládnu. Po příletu musím jít na informace. Nesmím zapomenout letenky. Liam tu bude za hodinu, abychom se dostali na letiště v čas. Včera jsem mu to vlastně říkal. Tátové jsou v práci, nevadí jim to. Je to v klidu. Až na to, že nevím, který kufr mám brát s sebou. Ale to zvládnu. Možná bych si mohl ještě na chvíli lehnout. Ne, to nesmím! Nestíhám!

Byl jsem opravdu zmatený a unavený. V kuchyni jsem si dal snídani, a hned poté jsem se přemístil do koupelny. Sám sebe jsem se zděsil. Jsem zničený. Mám kruhy pod očima. Jak je to sakra možné? Budu spát v letadle. Nějak je mi zle od žaludku...

Rychle jsem si vyčistil zuby. Přišlo mi to jako věčnost. Když jsem se koukl na hodiny, zjistil jsem, že tu bude za deset minut. Začal jsem prohledávat kufry, ale nemohl jsem najít ten správný.

"Do háje!" zaklel jsem, když se domem rozezněl zvonek. Popadl jsem poslední neprozkoumanou tašku a modlil se, ať je to ona. Schody jsem seskákal a snažil se si nezlámat nohy. Otevřel jsem dveře a usmál se. "Ahoj Li-" nestihl jsem ani doříct myšlenku, a Liam mě vášnivě políbil.

"Ahoj." usmál se a nasadil si sluneční brýle zpět na nos. Měl na sobě černou koženou bundu. Byl sexy.

"Co to bylo?" zasmál jsem se a on si hodil mou tašku na rameno.

"V noci jsem nespal, jak jsem se na tebe a na ten výlet těšil. Budu jen s tebou, celé tři dny budeš jen můj." propletl si se mnou prsty a mě se sevřel žaludek.

Možná to byl fakt blbý nápad...

"Miluju tě Ni. Vážně hrozně moc. Vrátil jsi mi chuť do života a ztracenou energii." znovu mě políbil, já si sedl na místo spolujezdce a čekal, než si sedne a pojedeme.

Půjčil mi jedny brýle, ruku položil na mé stehno blízko rozkroku a vyjeli jsme. Cesta, vzhledem k zácpám, nám zabrala více než půl hodiny. Docela jsem se stresoval, že nám to uletí.

Moment... Kde mám letenky!?

"Nialle, v pořádku? Jsi nějaký bledý..." vyděsil se.

"Je mi špatně. Liame, já asi nemám ty letenky!" ruce se mi začaly samovolně klepat a myslel jsem, že omdlím.

"Nialle, klid. Určitě je máš." snažil se mě uklidnit, ale také nějak ztratil barvu.

Odepl jsem si pás a přes sedadlo se nahl pro tašku ležící na zadních sedadlech.

"Nialle, sakra neblbni a posaď se! Nerad bych nás zabil!" zahřměl, ale já se musel ujistit.

"Klid Bože!" napodobil jsem jeho tón.

"Niallere!" bručel.

"Dobrý, mám je." vydechl jsem a posadil se zpět. Liam mě vyděšeně pozoroval. "Stůj sakra!" malém vjel na červenou přes křižovatku.

"Promiň." nasucho polkl.

"Co sis sakra dal?" zasmál jsem se, ale on se nesmál. "Liame, ty sis něco dal?" zděsil jsem se.

"Ne, neboj." uchechtl se. Mě to ale neuklidnilo.

"Vážně?" pípl jsem.

Věnoval mi zvláštní pohled. Přiblížil se obličejem opravdu blízko tomu mému. "Nialle, slibuju, že jsem si nic nedal." políbil mě. "Jediná droga v mém životě jsi teď ty."

"Fajn." vydechl jsem úlevně s úsměvem.

Když skočila zelená, Liam vyjel. Na letiště jsme se dostali čtvrť hodinu před odletem. Rychle jsme přešli přes odbavování a už jsme jen čekali na to, až nás pustí do letadla.

Sedli jsme si na naše místa a já napsal tátům, že u odlétame. Cesta měla trvat několik hodin a já byl vážně unavený, ale ta sedadla byla vážně nepohodlná. Uvelebil jsem se na Liamově klíně a on mě objal.

"Copak koťátko?" zasmál se a políbil mě na čelo.

"Nevadí ti to?" natiskl jsem se více na něj.

"Nevadí." usmál se. Zdál se mi zvláštní. Takový spokojený. Nestresoval se a jen si užíval vše okolo něj.

"Mohu vám něco nabídnout pánové?" přišla k nám letuška.

"Dáš si něco?" podíval se mi do očí. Jen jsem záporně zakýval hlavou. "Ne děkujeme." usmál se na ni.

Po nějaké době se mi povedlo usnout. Liam mě probudil až když jsme přistávali.

"Nialle, broučku, jsme tady." pohladil mě po tváři. "Noták, vstávej..." políbil mě. Zamilovaně jsem se usmál a polibek mu vrátil. "No dobré ráno růženko." uchechtl se.

"Dobré Li." zasmál jsem se.

"Je to Liam. Poznala bych ho všude!" ozvalo se za námi.