You really believed?

Část 60.

Po odchodu těch dvou prcků jsme s Liamem ulehli v obývaku, kde hráli kanály pro nejmenší. Nedalo se na to dívat... Hrůza!

Po chvíli mi opět začal zvonit telefon. Když se mi na obrazovce zjevila Zaynova fotka, stáhlo se mi hrdlo.

*Nialle! Můžeš mi vysvětlit, proč jste jim zničili slovník!?* mé obavy byly oprávněné.

"Zayne, nebylo to schválně..."

*No to doufám!* povzdechl si. *Jak? A proč já blbec je uklidnil před panem Melounem...*

"Lux si rozbila koleno a Liamovi to uteklo. Pak to opakovali pořád dokola a nechtěli toho nechat, tak jsem si vymyslel historku o panu Melounovi." uchechtl jsem se.

*Příjde ti to i smíchu!? Nialle, my zítra jedeme k tchýni!*

"Zayne, vymysli si taky nějakou historku, nebo je za to slovo třeba zmlať... Já nevím, co teď dělat."

*Nialle, oni mi pobýhají po domě, hrajou si na pohádkové postavičky a řvou při tom 'kurva'!*

"Zayn-"

*Co budu asi dělat, až příjde Gigi!? Ona mě zabije! A hned potom tebe a Liama!*

"Zayne, klid. Vymysli si, že si pro ně příjde čert nebo bubák. Mělo by to zabrat. Děti se toho bojí."

*Fajn...* prskl. *Ale jestli to nezabere, hážu to celé na vás!* a položil to.

"Dětem se to slovo vážně líbí." smál se Liam.

"To jo..." povzdechl jsem si a lehl si k němu.

"Vůbec na sebe nemáme čas..." zastěžoval si.

"Já vím..."

Ani nevím jak, usnul jsem. Vzbudil jsem se ráno v posteli, škrábalo mě v krku a tepalo v hlavě. Bylo mi vážně zle. Jako po opici.

Vylezl jsem a sešel schody. Christian si hrál se lžící a Liam něco kuchtil. Nejspíše snídani.

"Ahoj lásko." pronesl jsem chraplavým hlasem a objal ho.

"Ahoj." políbil mě na tvář. "Chris je nachlazený..." povzdechl si.

"Vážně?" zděsil jsem se.

"Jo."

"Co budeme dělat?"

"Volal jsem jeho rodičům a ti k vůli tomu zítra přijedou zpět. Odvezou si ho."

"To ne... Bude mi chybět." posteskl jsem.

"To mě taky-" nestihl doříct slovo a mě zase začal zvonit mobil. Gigi.

*Niallere!* cedila skrze zuby. *Můžeš mi vysvětlit, proč mé děti s radostí pokřikují na každém kroku 'kurva'!?*

"Gigi, nebylo to schválně-'

*Mě nezajímá jak to bylo! Jedeme k vám a dávám ti deset minut na to, abys je to odnaučil!* a položila to.

"Co budeme dělat?" zděsil se Liam.

"Máš nějaké tmavé strašidelné oblečení? Honem nemáme moc času, už jsou na cestě!"

Ano, oblékl jsem Liama za příšeru, namaloval mu tvář a řekl mu, co by měl dělat. Musí to vyjít. Dost jsme to pokazili...

Do deseti minut se domem rozléhal ostrý zvuk zvonku. Se staženým hrdlem jsem otevřel. Gigi si hluboce mračila a Zayn za ní stál jako ovečka.

"Strejdo Ni!" objali mě ti andílci.

"Ahoj." zasmál jsem se.

"Kurva!" rozběhli se pryč. V tu chvíli přišel na scénu Liam. Pomalu dupal ze schodů a chrčel při tom. Zaynovi se očividně chtělo smát, ale udržel to.

"Co to tu slyším!?" zahřměl, až mi naskočila husí kůže.

"Mami..." rozběhla se k Gigi Lux. Upřímně, Gigi vypadala taky docela vykolejeně.

"Kdo to tu mluví tak ošklivě!?" vykřikl. Jen doufám, že to moc nepřeženeme... Charlie byl naprosto mimo. Liama propaloval smrtelně vyděšeným pohledem a téměř nedýchal. Lux se hystericky rozbrečela a držela se Gigi za nohu. "Ptám se naposledy, kdo z vás to byl!?" zopakoval.

"To byla Lux!" vykřikl Charlie.

"Nene! Byl to Chralie!" bránila se.

"A dost! Vím, že jste to byli oba. Sleduju vás. Vím všechno. Nebude se to už opakovat, je to jasné!?" udeřil dřevěnou holí do země.

"Ano." oba se už topili v slzách.

"Neslyším!" rozzuřil se.

"Ano pane!" Gigi je držela u sebe.

"Výborně. Jestli to ještě jednou uslyším, dojdu si pro vás!" otočil se a zase dupal zpět nahoru.

"Mami..." plakali.

"To nic, už jdeme." poslala s nimi Zayna do auta. "To bylo geniální!" objala mě. "Na chvíli mě to vyděsilo..."

"Něco jsme udělat museli." zasmál jsem se. "Užijte si cestu a dejte vědět, jestli to ještě zopakovali nebo ne." políbil jsem ji na tvář.

"Myslím, že po tom, co si teď prožili, si po sobě začnou i uklízet." smála se. "Pa Ni. Pozdravuj Liama." zamávala a odběhla do auta.

Tohle se nám povedlo. Jsem geniální. A Liam je geniální herec. Snad si to ještě někdy zopakujeme.