You really believed?

Část 8.

Po pár minutách se ode mě odtáhl, což mě, i když to nerad přiznávám, docela zamrzelo.

"Nedivím se, že tě Liam tak často líbal." políbil mě naposled. "Máš ty nejjemnější rty, které jsem kdy měl šanci na chvíli vlastnit." pohladil mě po tváři.

"No do prdele." zaslechl jsem Eda. "Kdy jste se vy dva sakra dali dohromady!?"

"Hned po jeho koncertu." opřel jsem se o něj. Najednou jsem se cítil nějak bezstarostný.

"Niall byl smutný, a já si všiml, že odchází, tak jsem šel za ním. Svěřil se mi a já ho objal a políbil do vlasů. Začal jsem se omlouvat-"

"A já mu řekl, že mi to nevadí." chytil jsem ho za ruku. Takové doteky mi chyběly.

"Pak jsme se nějak zapovídali a nějak to došlo až k tomuhle." usmál se a znovu mě políbil.

"Páni..." usmál se Charlie. "Přeju vám to." podíval se jinam. Taky jsem se tam podíval. Liam mě propaloval nic neříkajícím pohledem. Chvíli jsem si ho prohlížel a pak se zapojil do konverzace. Shawn mě celou dobu vískal ve vlasech. Čas běžel rychle. Už bylo okolo jedné ráno, padla na mě únava.

"Říkám ti, drž hubu!" rozkřikl se někdo klubem.

"A proč bych měl!? Protože to řekl někdo, kdo je strášně velká hvězda!? Ani náhodou!" pronesl protivník ironicky. Okolo těch dvou se začal scházet chumel noh a rukou. Zvedl jsem se, že se podívám, o co jde.

Hah, jak hloupý jsem byl. Pral se tam Liam s nějakým hnusákem. Jen jsem přihlížel a pociťoval nepoznáné odvětví strachu. Když do Liama strčil a on spadl na nějaké střepy, myslel jsem že je po všem, jenže on do něj začal kopat. Liam už se skoro nehýbal a nikdo nic nedělal. A já? Lámalo se mi srdce.

"Nialle!" křikl Shawn, když jsem se dral k nim.

"Hej!" zařval jsem na toho protivu. "Nevidíš, že má dost? Je po všem, tak ho přestaň vraždit, protože to brzy uvidí celý internet." stál jsem naprosto klidný a díval se mu do očí. Byl o hlavu a něco vyšší než já. Skřížil jsem ruce ma prsou a neuhýbal pohledem.

"A co s tím mám dělat? Nikdo nemá koule se mi postavit." zachraptěl.

"Co ti udělal tak hrozného?" uchechtl jsem se.

"Meredith byla moje žena." drtil skrz zuby.

"Rád bych tě nechal pokračovat, ale přece jen je to člověk, i když příšerný. Nech ho být." uchechtl jsem se a byl jsem na odchodu.

"Děvka utíká z boje. První Payne a teď Mendes? Bože, ty jseš coura."

Zastavil jsem se v pohybu. A snažil se to rozdýchat. V klubu bylo snad hrobové ticho. Otočil jsem se k němu s vražedným pohledem.

"Cos to řekl?" přiblížil jsem se k němu.

"Že jsi nechutná děvka." prskl mi do obličeje a vrazil mi facku. Chvíli jsem si myslel, že mi vyrazil zub. Za co jsem ale byl vděčný je to, že jsem nespadl. Jen mi otočil hlavu. Chvíli jsem stál a sledoval, jak mu očima probíhá vztek. "Co na to řekneš, hm?"

"Ach můj drahý." zakroutil jsem hlavou a uchechtl se. "Tady netřeba slov." než stačil pobrat, co jsem řekl, prudce jsem mu nakopl rozkrok, na což se skácel se slzami v očích k zemi. Beze slova jsem se otočil, koutkem oka jsem zkontroloval Liama, který se zvedal ze země, a šel za Shawnem.

"Bože, ty můj hrdino..." vydechl přebytečný vzduch z plic a objal mě. "Přestaň mi přivolávat infarkt." zasmál se. "Pojedeme domů?" políbil mě na čelo.

"Jo." otočil jsem se na kluky.

"To musela být ale kurva rána." prohlížel si můj obličej Ed. "To bude modřina přes půl držky." zasmál se a objal mě. "Tak se zas brzy sejdem." poplácal mě po bolavé tváři a odstoupil.

"To bylo neskutečné Nialle, nepřestáváš mě udivovat. Čekal jsem, že ho necháš, aby nám Liama zabil. Já byl posranej strachy, proto jsem tam nešel." zašeptal, když mě objímal.

"Někdo ho zachránit musel. Neboj se, čekal jsem, než bude mít Liam dost a až pak jsem se pustil do akce." uchechtl jsem se a se Shawnem jsme odešli. Venku byla média, všichni na všechny pokřikovali a já nevěděl, kde mi hlava stojí.

"Bolí to?" přejel prstem po údajném otisku dlaně a políbil mě.

"Jo, docela jo." usmál jsem se. Limuzína přijížděla, a tak jsme vyšli vstříc tomu davu. Nemají nic lepšího na práci!?