Část 34.

482 50 4
                                    

"Volal si Stilinskimu?" uchechtla se Dove.

"Jo." šťastně jsem se usmál.

"Pojď sem broučku!" objala mě a pak odešla za Shawnem.

"Tak jak to dopadlo?" přiřítil se ke mně Harry.

"Mám tu roli!" jásal jsem.

"Můj syn bude herec!" šťastně mě objal a pak se k nám přidal Louis.

Po tom, co mi všichni poblahopřáli, jsme si dali snídani - to, co přežilo tu bouři. Odjezd jsme plánovali po poledni, ale jak jsem se tak díval na to moře, vlny byly obrovské.

"Asi neodjedeme." přišel jsem k nim.

"Jakto?" zaskuhral Ed.

"Vlny."

"Sakra!" zanadával Ed. "Já mám být večer ve studiu." svěsil hlavu a sám se šel přesvědčit, že je to téměř nemožné. Pak jsem ho zahlédl s telefonem u ucha.

"Přestavíme stany a necháme je proschnout na slunci." zavelela Cheryl. Přikývli jsme a dali jsme se do práce.

"Bože!" zaklel jsem, když se mi látka zapletla mezi nohy. Byl jsem celý rozbitý a protivný.

"Počkej, pomůžu ti." přišel ke mně Liam. Nikdo z nás nebyl nadšený. Nic takového jsme naplánovali. Panovala zde velmi špatná nálada...

"Díky." pípl jsem a chtěl jsem pokračovat, ale on mě objal. "Li, co to děláš?" vypískl jsem, když si mě chytil jako princeznu.

"Ale nic, jen si jdeme zaplavat." uchechtl se.

"Liame, už zase? Polož mě!" zamračil jsem se.

"A co za to?"

"Co bys chtěl?" uchechtl jsem se dřív, než mi došlo, co vlastně říkám.

Liam se zastavil. Tak zvláštně se na mě koukl a postavil mě. "Polib mě." jen na mě zíral. Podobně jako já na něj.

Pak jsem se usmál a položil dlaň na jeho tvář. Druhou rukou jsem si ho za bok přitáhl blíže a on přemístil ruce na můj zadek. Postavil jsem se na špičky a lapil jeho rty do svých. Kousíček jsem se odtáhl. "Myslíš takhle?" zašeptal jsem s úšklebkem a začal ho líbat, na což on spolupracoval.

"Takhle jsem si to ani nepředstavoval." usmál se a políbil mě znovu. "Nialle, miluju tě."

Čekal na mou odpověď. Jestli ho miluju? Bezmezně. Ale nechci mu to říct. Já si stále nejsem jistý, jestli by to se mnou pak dopadlo dobře.

"Liame, šla by ulovit nějaká ryba?" zavolal na něj Louis. Nejspíš to slyšel a z mého pohledu rozpoznal, že jsem v koncích.

"Jasně, jdu na to." zasmál se a odběhl si, nejspíš, pro plavky.

"Ni? My rozděláme oheň, pojď." houkly na mě holky. Jen jsem přikývl.

To slunce bylo vražedné. Cítil jsem, jako by bylo snad padesát stupňů... Nehorázně protivné.

Když jsme to s holkama dokončili, hodili jsme na sebe plavky a šli si zaplavat. Liamovi se povedlo chytit čtyři malé rybky. Pak s námi blbnul.

K večeru jsme zkontrolovali lodě, jestli jsou vůbec funkční. Naštěstí byly. Po setmění se k nám dostaly další obrovské vlny, které sahaly až ke konci pískové pláže. Stany jsme roztáhli o kus dál, mezi stromy, přesto že to bylo dost riskantní. Kdyby se k nám dostala další bouře, mohlo by se nám to dost vymstít. Všechno bylo nechutně nahřáté, proto ve stanu bylo neskutečné horko, i když venku byla docela zima. Šli jsme brzy spát, abychom mohli vyjet hned, jak se moře po přílivu uklidní.

S Liamem jsme lehli a já nemohl usnout, i když on už dávno spal. Nemohl jsem si ho ani prohlížet, protože byla tma a baterka by ho vzbudila. Okolo půlnoci jsem to vzdal a šel ven. Seděl jsem na dece a prohlížel si hvězdy, které ve městě nejsou, většinou, vidět. Vedle mě se rozezvonil mobil. Nebyl ovšem můj, nýbrž Liamův. Volala mu jeho máma. O té jsem vlastně nic nevěděl, ale kdybych ho nechal hrát, vzbudilo by to všechny a Liama by ukřižovali.

*Ahoj Li, proč se nikdy neozveš? To jsi námi tak znechucený? Je to už dlouhá doba, přece se pořád nezlobíš, vždyť už jsme se pokusili omluv-*

"Zdravím. Omlouvám se, Liam spí. Mám mu něco vzkázat?"

*Kdopak jsi mládenče?*

"Jeho přítel." uchechtl jsem se.

Přítel... Kolik jen má toto slovo významů?

*Ach tak...* odmlčela se. *Vyřiď mu, aby zavolal.* uchechtla se. *Nebo ne, uděláme to jinak. Trávíš s Liamem hodně času?* zněla nadšeně.

"Ehm... Ano, docela hodně..." jaká to lež.

*Výborně. Liam by nikdy dobrovolně nepřijel... Chceme si s ním napravit vztah. Já jako jeho matka, a jeho otec také. Za dva dny odjíždíme do Alp lyžovat. Mohli byste přijet? Pošlu ti letenky a adresy. Bude to překvapení!*

"Já nevím jestli je to dobrý nápad..."

You really believed?Kde žijí příběhy. Začni objevovat