You really believed?

Část 48.

"Shawne, já-"

"Já vím, je to šílené..." usmál se. "Ale líbí se mi ty představy."

"Je to úžasné." žasl jsem.

Zní to nádherně. Nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlel. Nemělo to pro mě vyznám. Ale krásně se to poslouchá. Líbí se mi, jak se v tom vyžívá. Jako by pro to dýchal. S jakou jemností a vznešeností to říká? Jde to přímo od srdce. Cítím to.

"Vážně? Klidně se mi vysměj. Já jsem na to zvyklý." smutně se usmál.

"Já to myslím vážně." kývl jsem. "Řekni mi ještě něco. Prosím." stále jsem se usmíval.

"Taky přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby nás přepadly nějaké živelné katastrofy. Nad tím, kdy se planeta vzepře nadvládě bezohledných lidí. Jak se s tím my, lidé, vypořádáme? Kolik z nás přežije? Nebo taky, jak by to vypadalo, kdyby se na den zrušila všechna pravidla? Rozkradlo by se všechno? Kdo z nás by byl slušný? Kolik lidí by bylo zabito? Je to... Je to složité. A to mě mrzí. Že jsou lidé tak hnusní. Nestarají se o svět okolo. Moc bych chtěl, aby se na den zrušil veškerý internet. Aby to bylo jako za starých časů. Má máma se domlouvala s kamarády ve škole, když chtěli jít ven. Nebyla rozšířená šikana. Nebylo tolik ošklivých věcí. A dnes?" povzdechl si.

Pak bylo dlouho ticho. Byl ztracený v myšlenkách. Očividně hodně hluboko. A já sledoval vodní hladinu. Bezmyšlenkovitě. Pochopil jsem, proč nechtěl být sám. Chtěl mít u sebe někoho, kdo bude naslouchat jeho myšlenkám, jeho teoriím a kdo je bude vnímat. Kdo ho za ně neodsoudí. A já věděl, že těch lidí není moc. A cítil jsem se poctěn, že mě nechal poslouchat jeho úvahy.

"Pojď si zaplavat." protnul jsem to ticho.

"Cože?" otočil se na mě s úsměvem.

"Noták, pojď." zvedl jsem se.

"Nialle, je zima." zasmál se.

"Tak se tepleji obleč, ale pojď." vlezl jsem do vody. Byla vážně ledová, ale já se cítil volný.

Po chvíli za mnou vlezl i Shawn. Mobil jsem nechal v mikině na břehu, a jsem za to rád. Po nějaké době mi totiž začal vyzvánět. Vyběhl jsem a zvedl to. Byl to Liam.

"Ano Li?" zasmál jsem se.

*Ni, kde jsi? Čekám tu od čtyř. Bude za chvíli šest a já ani nevím, s kým jsi a kde jsi, kdy jsi odešel?

"Li, jsem v lese se Shawnem a odešel jsem okolo třetí." povzdechl jsem si.

*Aha.* byl naštvaný.

"Co se děje?" pípl jsem.

*Nic, jen jsi mi mohl dát vědět.* zabručel.

"Nebuď naštvaný. Shawn je kamarád." povzdechl jsem si.

*Nialle, jsi s ním celou noc.* zabrblal.

"Jo, ale jen jsme si povídali a teď plaveme."

*Neříkal jsi náhodou, že jste v lese?* prskl.

"Koupeme se v jezeře..." protočil jsem očima.

*A v kolik dojdeš? Máš vůbec v plánu se vrátit?* zněl naštvaně.

"Liame, ty si myslíš, že bych tě opustil? Teď? Když jsme konečně zase spolu? Já tě miluju, nemám v plánu tě ani podvést. Myslíš, že kdybych tě podváděl, tak bych ti řekl kde jsem a s kým jsem?" poté nastalo dlouhé ticho.

*Promiň, prostě mě to mrzí...* povzdechl si.

"Taky se omlouvám." vydechl jsem.

*Dobře, tak se brzy vrať. Miluju tě. Užij si to.*

"Díky, přijdu. Taky tě miluju. Pa." položil jsem to.

"Chceš jet domů?" usmál se Shawn, stojící opodál.

"Ne. Líbí se mi tady."

"Já jsem to čekal." samolibě se zachechtal.

Lehl jsem si do trávy a sledoval, jak les pomalu protínají sluneční paprsky.

Měl bych jet domů za Liamem. Ale upřímně? Tohle místo je kouzelné. Dokonalé. Možná bych ho nazval i posvátným. Chtěl bych tu zůstat. Aspoň na nějaký čas. Ale Liam na mě čeká. Potřebuje mě, stejně jako já jeho. Je můj smysl života. Byl jím od doby, kdy jsme se poznali na tom konkurzu. Doteď nechápu, že jsem se mu zalíbil. Probudil ve mně neznámé pocity. Ukázal mi, jak moc láska hřeje, když ji člověk rozvíjí. Je to zvláštní. Zažili jsme toho spolu tolik. Řekli jsme si tolik slov a stejně nám stále nedošly. A když nechceme mluvit, stačí abychom byli spolu. Jen vedle sebe seděli a sledovali televizi. Nebo okolí. Ani nezáleží na tom, kde jsme. Když jsme spolu, jsme doma. A to je nejdůležitější. Našel jsem v něm domov. I kdybychom bydleli pod mostem, s ním bych byl doma. V jeho teplé náruči, s jeho polibky, se cítím volný a přitom svázány. Ale líbí se mi to. Líbí se mi, že jsem něčí a ten někdo je můj. Líbí se mi, že jsem to všechno našel zrovna u něj. Miluju ho, celým svým srdcem.