You really believed?

Část 25.

"Vypadáte spolu šťastně." uchechtl jsem se.

"Vy se Shawnem zase zamilovaně..." vrtal se v jídle vidličkou. Myslel jsem, že mám infarkt! "Ale je to všechno jen hra pro média." zasmál se. "A já ji už nemůžu ani cítít. Strašně smrdí, vždycky se mi chce zvracet..." uchechtl se a nakrčil nos. "Víš jak je složité ji třeba držet za ruku? Spím v pokoji pro hosty. Utíkám před ní z domu." napil se.

"Šílené." zasmál jsem se. "Přitom vypadá docela fajn."

"To všichni..." povzdechl si. "Musím se všem omluvit za mé chování." zamyslel se. "Víš, přišel jsem o Cheryl."

"Nepřišel. Jen se jí musíš omluvit a dát jí čas."

"Já si nemyslím, že mi odpustí. Řekl jsem jí spoustu hnusných věcí, víš? Přišel jsem o ni. Přišel jsem o všechno." odložil vidličku.

"Máš mě. Charlieho a Eda. To nejdůležitější máš taky - rodinu. Nic víc nepotřebuješ. Taky máš fanoušky a-"

"Fanoušky ztrácím, princi." podíval se mi zničeně do očí. "Lidi mě nenávidí za to, co jsem ti udělal. Já se za to taky nesnáším." skousl si ret.

"Liame, přestaň se vrtat v minulosti." povzdechl jsem si.

"Já nemůžu přestat, víš?" měl slzy v očích. Bolelo mě z toho srdce... "Pořád to mám všechno před očima."

"Li..." zvedl jsem se a sedl si k němu. Propletl jsem si s ním prsty a hlavu si položil na jeho rameno. Věnoval mi polibek do vlasů.

"Tolik mi chybíš..."

"Mrzí mě to." pípl jsem.

"Copak tě mrzí?" uchechtl se.

"To, jak moc se bojím, aby mi už nikdo neublížil." hrál jsem si s jeho prstýnkem. "Protože když jsem tě ztratil, bylo to to nejhorší v mém životě." povzdechl jsem si. "Vždycky si tu byl pro mě a najednou jsem byl sám. Uprostřed lží. A nikdo mi nechtěl ukázat pravdu. Tys byl jediný, kdo mi nikdy nic neskrýval. Dělals mě šťastným. A já pak byl jen a jen smutný. Pak jsem potkal Shawna a... A ten mi pomohl, víš? Hodně moc. Je ti hrozně podobný." uchechtl jsem se. "Jenomže on není ty."

"Já už tě neopustím. Slibuju." vtiskl mi polibek do vlasů.

"Neslibuj mi tohle." zakroutil jsem hlavou.

"A co bych ti měl slíbit?" navázal se mnou oční kontakt.

"Že vždycky když odejdeš, vrátíš se za mnou."

"Nialle, slibuju, že se vždycky vrátím." řekl naprosto od srdce. Položil mi ruku na tvář a políbil mé rty. Jen něžně, nejspíš aby mě nevyděsil.

Seděli jsme tam ještě dlouho. Do dvou rána. A jen tak si povídali. Bezstarostně. A pak mi volal Shawn, jestli jsem v pořádku a že jsme ve zprávách. Liam mě doprovodil domů a odešel. Ale já věděl, že se vrátí. Protože mi to slíbil.

"Ahoj Nini!" přišel Shawn a pevně mě objal. "Bál jsem se o tebe." zašeptal.

"Tos nemusel."

"Jsi v pořádku?"

"Jsem unavený..."

"Tak půjdeme spát. Co ty na to?" prsty mi prohrábl vlasy. Jen jsem přikývl.

Sevlékli jsme se a lehli si. Sledoval mě. Viděl jsem jeho zářící oči. Odrážel se v nich měsíc. Pak je zavřel a já se cítil sám. Připadá mi, že se staré rány zase otevírají.

"Shawne?" šeptl jsem. "Spíš?"

"Ne." zase je otevřel. "Copak se děje?"

"Shawne..." zamračil jsem se. "Obejmeš mě prosím?"

"Kdykoliv." lehl jsem si k němu pod deku a on mě zezadu objal. "Dobrou noc Ni. Zítra mi řekneš, co se dělo. A jestli ti ublížil, rozbiju mu hubu."

Na to jsem se jen pousmál a nechával se unášet sny. Dnešní den byl opravdu namáhavý. Cítím se rozbitý. Všechno mě bolí a v hlavě to mám jako na tržnici. I přesto jsem ale usnul. Probudilo mě bušení do dveří.

"No to si ze mě dělá někdo prdel!" rozkřikl se Shawn a vstal. "Ať jsi, kdo jsi nepřej si mě!" hřměl a naštvaně dupal. Slyšel jsem, jak se otevřely dveře. "Dove, ahoj."

Kdo je k sakru Dove?

Oblékl jsem se a šel za nimi. Seděli v kuchyni a pili kávu. Dove je krásná malá blondýnka. Myslím, že jsem ji viděl hrát v nějakém filmu...

"Dobré ráno Ni." zazubil se nadšeně Shawn. Očividně se nelíbila jen mě. "Dove, to je-"

"Ahoj Nialle, já jsem Dove Cameron." zasmála se a objala mě. "Bože," otočila se na Shawna. "On je ve skutečnosti ještě sladší!" zase mě objala.

"Rád tě poznávám Dove." zasmál jsem se.

"Dove, co tě sem vede?" zasmál se Shawn a sedl si na židli.

"No..." koukla na mě šibalsky.