You really believed?

Část 4.

Cítil jsem, jak díra v mém srdci roste a plní ji samota. Tátové se dívali na televizi a já k nim jen rychle broukl neslyšné "Ahoj." a vyběhl schody do mého pokoje. Chtěl jsem být sám. Přál jsem si být zase v pořádku a hlavně mít na chvíli klid, jenže tak to prostě nechodí. Život není fér... Já nikdy nikomu nic neudělal a cítím se, jako by mě chtěla karma zabít.

"Nialle, jsi v pořádku?" klepal na dveře táta Loui.

"Jo." chtěl jsem znít přesvědčivě, ale hlas mě zradil. Bez zeptání vtrhli oba do pokoje a dívali se na mě, jakoby viděli ducha.

"Nini..." vtáhl mě táta Loui do náruče, ale já se z jeho sevření vymanil. "Nialle." zaskočeně se na mě podíval.

Nevěděl jsem, co říct a tak jsem si začal uklízet věci ze země. Bylo mi to trapné.

"Co se stalo?" zahřměl táta Harry.

"Nic, co by se mělo stát?" snažil jsem se už nebrečet.

"Nialle, přestaň s tím!" rozkřikl se. "Už nás to nebaví! Pořád si hraješ na chudinku a když ti chce někdo pomoct tak ho odbydeš! Buď nám řekni, co se stalo, nebo-"

"Harry!" okřikl ho táta Loui. Jsem rád, že to udělal on, protože chybělo málo a udělal bych to já. "Nialle, nechceš si o tom promluvit?" podíval se na mě prosebně.

"Ne." odpověděl jsem rázně. Nedokážu o tom mluvit...

"Dobře." povzdechl si. "Ale kdyby sis to rozmyslel, budeme dole." usmál se, políbil mě do vlasů a odešel i s tátou Harrym.

"Nesnáším tě Liame!" sedl jsem si na studenou podlahu. "Nenávidím tě!" drtil jsem skrze zuby. "Proč tě musím tak moc milovat!? Co jsem komu udělal? Čím jsem si to zasloužil..."  brečel jsem dál.

Po několika minutách jsem to zase pohřbil hluboko v sobě a okřikl se. "Tohle už se nesmí opakovat!" otočil jsem se od zrcadla a vydal se dolů.

"Harry, musíme ho donutit mluvit." zaslechl jsem, jak spolu mluví tátové. Schoval jsem se za roh a odposlouchával. "Vím, jak se cítí. Je mu to trapné... Moc to bolí, jenže když to v sobě bude dusit, bude to ještě horší." povzdechl si.

"Proč je mu to sakra trapné?" uchechtl se táta Hazz.

"Protože on miloval, ale Liam ne. Cítí se jako hlupák... Harry, já myslím, že bychom mu měli říct, jak to by-"

"Lousi to nemůžeme!"

"Jenže ho nemůžeme nechat se trápit!"

"Chceš, aby nás nesnášel?"

"Harry-" odmlčel se. "Ne, to víš, že ne..."

Proč bych je měl nesnášet? To mi snad něco tají? Vypadá to tak... Budu muset zjistit, o co se jedná. Tohle vypadá, že je to důležité.

"No tak vidíš, nemáme na vybranou."

"Harry, on si tohle nezaslouží..."

"Co? Že se mu snažíme pomoct?"

"Ne-" začal mu vyzvánět mobil. "Zayne? Co? Proč?" vydal se okolo mě do obýváku. Jen tak-tak jsem se stihl schovat.

"Dělá si z nás sakra srandu?" ozval se táta Harry potom, co zapl televizi. Nakoukl jsem, co dávají. Byl jsem tam já se Shawnem.

"Harry, uklidni se. Není to vážný vztah. Možná jsou jen přátelé, ale byli opilí. To, že se drží za ruce nic neznamená." snažil se to zamaskovat táta Loui. Pro mě to byla ideální chvíle jít se napít.

"Nialle?" zahřměl ke mně táta Hazz.

"Hm?" nalil jsem si vodu.

"Pojď jsem." bezeslova jsem se rozešel směrem k nim a pohlédl na obrazovku. "Tak teď je na řadě Shawn? Co s ním máš?" mračil se na mně.

"Zatím nic, ale líbí se mi." usmál jsem se zamilovaně, tak, jako jsem se usmíval s Liamem. "Je úžasný..." naoko jsem se zasnil. "Milý, zábavný... Upřímný."

"Nialle!" rozzářil se Loui. "To je skvělé!" viděl jsem, jak to hraje. Jsem mnohem lepší herec než oni dva dohromady - tedy doufám...

"Já-" zasekl jsem se. "Opravdu se mi hodně líbí. Byl bych rád, kdybychom se spolu mohli více scházet." usmál jsem se na ně s otazníky v očích.

"No, já..." Louis vyhledal pohled Harryho. "Já myslím, že by to neměl být problém." zazubil se falešně.

"Ale nezapomínej na Zayna, dlouho jsi tam nebyl. Lux a Charlie se tě prý nemůžou dočkat a Gigi už taky chybí tvůj úsměv. Jo, a Luka si prý našel psí slečnu." zasmál se. "Měl by ses tam stavit, alespoň na chvíli." objal mě. "Mám za tebe radost. Přeju vám, ať to s Shawnem vyjde, sluší vám to." objal mě táta Hazz... Tohle jsem nečekal.