You really believed?

Část 27.

Do deseti minut jsme byli nachystaní. Dove přijela pár mimut před odchodem a společně jsme se pěšky dostali ke kavárně.

"Nini!" vrhla se na mě Cheryl.

"Ahoj!"

Když jsme si prošli vítáním, čekal jsem, že už půjdeme, ale Charlie nás zastavil.

"Počkejte, ještě nám pár členů chybí." usmál se. Padlo na něj několik tázavých pohledů, ale on je úplně ignoroval. "Už jsou tady." sledoval Zaynovo auta.

On pozval i Zayna? Zayn a Liam na jednom ostrově? No to bude sranda...

Z auta vystoupil Zayn a Gigi. A hned na to mí tátové.

Liam a tátové se Zaynem na jednom ostrově? To má být blbý vtip? Smrt Liama je jistá. Jestli ho chtěl Charlie zabít, mohl to udělat on sám!

Liam zbledl a nasucho polkl. Tohle bude dlouhý výlet... Propletl jsem si s ním prsty a opřel hlavu o jeho rameno. Přepadala mě zoufalost.

Když si tátové všimli Liama, Harry zachoval klid a jen ho propaloval pohledem, ale Louisův dech se prudce zrychlil a celý zrudl, přičemž mu vylezla žíla na čele. Tohle vypadá špatně.

"Charlie proč jsi je sakra zval!?" prskl jsem na něj.

"Mě to sakra nedošlo!" zmatkoval. Už byli skoro u nás. "Co mám dělat!? Nechci být svědkem vraždy!"

"Na to si měl myslet dřív!" drtil jsem skrze zuby.

"Zůstanu doma, můžu jet s vámi jindy." stiskl pevně mou ruku Liam, protože se blížili.

"Neboj, neublíží ti. Slibuju." šeptl jsem a stisk mu oplatil. "Jsem tu s tebou."

"Ahoj!" smál se Charlie. Táta Loui jen naštvaně kývl na pozdrav a Harry si s ním dal "ťuk pěst". Všichni jsme byli jako na trní. Nevěděl jsem, co od Zayna očekávat. Gigi se připletla ke mně a Liamovi a tím mi, nám, dala najevo, že stojí při nás. Hned na to k nám přišel i Zayn. "Neublíží mu, museli by projít přeze mě." šeptl cestou směrem na mě a já se usmál. Je to dva na zbytek. Přežije to. My všichni.

"Zdravím." usmál se Liam zdvořile.

"Ahoj." usmál se Harry. Ten se aspoň, narozdíl od Louise, snažil být milý.

"Nazdar." prskl.

"Jdeme?" přerušil trapné ticho Ed. Vyšli jsme a já Liama nepouštěl, protože vím jaké to je být pod palbou táty Louise. Harry se nenápadně připletl ke mně.

"Nialle, můžeš na chvíli?" pronesl téměř neslyšně. Otočil jsem se na Liama.

"Zvládneš to tu chvíli sám?" viděl jsem zděšení v jeho očích.

"Chci bílou rakev." pustil mě. A přemístil se k Edovi a Charliemu. Já se s tátou Harrym přemístil dozadu.

"Nialle, co blbneš, nejsi se Shawnem?" zamračil se.

"Ne tak docela..." šeptl jsem zděšeně.

"Niallere-"

"Co to má sakra znamenat Nialle!" přiřítil se k nám Louis. Celá skupina se zastavila a dívala se na nás. "Liam je hnusný-"

"A dost!" zastavil jsem ho. "Jestli máš v plánu ho celou dobu pomlouvat nebo všem znepříjemňovat celý výlet tak se můžeš vrátit domů." Ani nevíte, jak moc bolelo to říkat. "Lidé dělají chyby, ale odpouštět je lidské! Liam se mohl změnit a já můžu být jeho přítel. Nebo kamarád, jak jen chcete! Ale já mu dal šanci mi to dokázat, protože mi na něm záleží. Tak to respektujte, když už mu nedokážete odpustit. Mohl by ses alespoň pokusit s ním vycházet..." zakroutil jsem nevěřícně hlavou a šel zpět za Liamem, přičemž jsem si s ním zase propletl prsty.

"Děkuju, mrzí mě to." políbil mě na klouby.

"Neboj, už ti dají pokoj." usmál jsem se. Došli jsme na pláž a mě se naskytl pohled na malé lodičky s pádly. Bylo to roztomilé.

"Nialle, já se pokusím s Liamem vycházet." přišel ke mně Louis. "Já se přes to jen nemůžu přenést Liame..." podíval se mu do očí. "Bojím se o něj, je to můj syn, zkus mě prosím pochopit. Je moje všechno. Chci aby byl šťastný a jestli je šťastný s tebou, budu se snažit respektovat tě. Aspoň to, když víc nezvládnu... Budu se modlit, aby ses opravdu změnil, protože bych nerad skončil v base..." uchechtl se a podrbal na zátylku. Bylo to upřímné. Šlo to z něj cítít. "Příměří?" natáhl k němu ruku.

"Byl bych moc rád pane Stylesi." Liam ji s úsměvem přijal.

"Louis." kývl na něj. Harry přišel k Louimu a zezadu ho objal.

"Bylo to tak těžké?" zasmál se.

"Ani ne, spíš se mi ulevilo." uchechtl se prohlížel si nás, mě a Liama.

"Pojďte ke mně..." nevydržel jsem to a musel jsem je obejmout.