"Nialle, ne, prosím, prosím buď se mnou... Prosím..."
Já už taky vzlykal. Protože to bolelo. Ubližovat milované osobě.
"Shawne, to nejde-"
"Tohle neříkej sakra!"
Odtáhl se ode mě a začal mě líbat.
"Shawne..." snažil jsem se odtáhnout, i když jsem nechtěl. Nesmím mu víc ubližovat, musím mu zmizet ze života. "Shawne sakra přestaň!" odstrčil jsem ho.
Začal jsem si balit věci. Slzy tekly jako vodopády a nešlo to zastavit. Vykašlal jsem se na skládání věcí a jen je házel do tašek jak nejrychleji to šlo.
"Nialle!" vyhazoval je zase pryč. "Já tě nenechám odjet! Miluju tě!"
"Ale přece mě tu nemůžeš držet!" zaječel jsem. Sklapl a s povzdechem a prasknutím dveřmi odešel. Bleskovou rychlostí jsem se dobalil a všechno snesl dolů. Klíče od domu jsem mu pověsil na háček a už skoro zavíral dveře. Jenže já si prostě nemohl dovolit odejít bez rozloučení.
Odhodil jsem věci daleko od vchodu a vešel rychle do obýváku, kde se očividně snažil opít.
"Moc mě to mrzí. Všechno. Ale já už ti dál nemůžu ubližovat. Pochop." sedl jsem si na něj obkročmo. Oči měl oteklé od pláče.
"A proč mi teda ubližuješ? Tohle si zasloužím?" uchechtl se zničeně.
"Právě že ne. Shawne... Já vím, že to bolí. Ale takhle to ukončím, chápeš? Bude ti beze mě líp. Tak to sakra pochop. Mě to taky bolí. Strašně moc. Protože ty jsi moje rodina. Dal jsi lásce nový význam. Ale takhle to dál nejde. Já tě nemůžu dál ničit." chytil jsem ho za tváře. "Ty nejsi hloupý. Moc dobře víš, že kdybych zůstal, všechno by to zkazilo." snažil jsem se nebrečet.
"Nialle ty to prostě nechápeš!" rozkřikl se najednou a políbil mě. Hodně procítěně. A já se nechal. A líbal ho taky. "Cítils to?" cedil skrze zuby. "Bez tebe tu dlouho nevydržím. Já už prostě nemůžu být sám! Bez tebe! Tak si vybal ty zasraný věci a napochoduj zpět do ložnice!" pevně mě objal.
"Shawne, zlato..." vískal jsem ho ve vlasech a snažil se tak uklidnit jeho vzlyky. "Broučku, to přece nejde..." utekl mi vzlyk.
"Ne!" sundal mě z něj. "Ty nemáš právo brečet! Ty ne!" zuřil. "Vypadni! Už to dál neprotahuj!" otevřel mi dveře a stál u nich, rukou naznačujíc, ať vypadnu.
"Vážně mě to mrzí." naposledy jsem ho jemně políbil.
"Mě to taky mrzí. Vypadni. Rychle, než si to rozmyslím." drtil skrze zuby.
"Sbohem Shawne." smutně jsem se usmál.
"Sbohem Nialle." zavřel dveře a následně do nich kopnul. Pak jsem slyšel zvuk tříštícího se skla.
*Ano?* vytočil jsem Dovino číslo.
"Dove, můžeš přijet k Shawnovi? Hodně jsem mu ublížil. Potřebuje teď někoho, kdo ho podrží. Udělal bych to já, ale-"
*Už jedu. Ale cestou mi řekni, cos sakra provedl!*
Řekl jsem jí všechno.
*Takže, Shawn tě miluje.*
Tohle jsem ale vynechal. Přece jen, teď má šanci na vztah s ním Dove. Nebudu ten, kdo Shawnovi zkazí ještě jeden vztah.
"Jak tě to napadlo?" uchechtl jsem se.
*Vidím, jak se na tebe dívá.*
"Dove, on miluje tebe."
*Já ho taky miluju. Už nějakou tu dobu. A vím, že on miluje mě. Už jsem před jeho dveřmi. Večer ti dám vědět. Pa Nialle, buď opatrný.*
"Pa Dove, postarej se o něj prosím..." položil jsem to. Shawn sice bydlí od mých rodičů dost daleko, ale došel jsem tam. Se všemi těmi taškami na zádech.
Zaklepal jsem a čekal.
"Ahoj Nini, co se děje broučku?" vtáhl mě do objetí Louis.
"Můžu zase bydlet u vás prosím?" pípl jsem zničeně. Nezdá se to, ale taky z toho nemám radost.
"Určitě ano. Odnes si věci a všechno mi řekneš, ano? Udělám kakao." pohladil mě po tváři, dal mi pusu na nos a Harry mi pomohl vynést věci nahoru, do mého pokoje.
Pak jsme si všichni sedli do obýváku a já jim to všechno řekl. Ano, celé jsem to probrečel, protože mi začalo docházet, jak moc to Showna asi bolelo.
Miluje mě tak, jako já Liama? Jestli ano, jakto, že jsem si toho nevšiml? Jak jsem mohl být tak hloupý? Tak slepý? Pomůže mu Dove? Doufám, že jo. On si zaslouží lepšího člověka. Někoho, kdo jeho city bude opětovat. Kdo mu dá vše, co mu na očích zahlédne. A to nejsem já. Já bych mu to moc rád dal, žil s ním a miloval ho z celého srdce, ale já to neumím. Miluju Liama a nemůžu s tím nic dělat. I když Shawna miluju, není to dostatečné.
ČTEŠ
You really believed?
Hayran KurguTo ten blbej osud. Zkazil si mě. Zkazil si nás. Miloval jsem tě, nebo snad ne? Nebyl jsem ti dost dobrý? Musel si odejít? Nechat mě tady samotného? Opustil si mě ve tmě, Liame. Nechal si mě bloudit a já se ztratil. Ale jednou to blbý světlo zase naj...