To ten blbej osud. Zkazil si mě. Zkazil si nás. Miloval jsem tě, nebo snad ne? Nebyl jsem ti dost dobrý? Musel si odejít? Nechat mě tady samotného? Opustil si mě ve tmě, Liame. Nechal si mě bloudit a já se ztratil. Ale jednou to blbý světlo zase naj...
"Tady jsem dlouho nebyl..." zadíval jsem se na můj bývalý domov, když jsme dojeli k němu.
"Jo, už je to nějaká doba." zakýval hlavou a sledoval ho stejně jako já.
Do hlavy se mi dostaly snad všechny vzpomínky. Důvod, proč jsem se sem nastěhoval, všechny ty krásné vzpomínky a naše poslední noc.
"Chceš jít dovnitř nebo jet jinam?" propaloval mě pohledem.
Jen jsem na něj koukl.
"Ty mě tam nechceš?" zasmál jsem se.
"Ne, to určitě ne. Jen jestli ti to třeba není nepříjemné..."
"Je to dobrý Li." usmál jsem se a společně jsme vystoupili.
Liam odemkl a já vešel na jeho pokyn dovnitř. Nestihl jsem se ani vyzout a někdo, hádám Liamova zlatá Meredith, začal křičet.
"Liame! Můžeš mi vysvětlit, kde jsi sakra byl tak dlouho!?" měla extrémně vysoký hlas. Nepříjemně pisklavý...
"Nialle, já na ni zapomněl. Mám plnou hlavu tebe..." zaskučel a povzdechl si. "Byl jsem na výletě s přátely. Říkal jsem ti o tom!"
Meredith, navléknutá celá v růžovém, přidupala naštvaně do chodby s rukama v bok. Nešla z ní hrůza, i když se o to moc snažila. Byla k smíchu! Vypadala jako hračka pro psy...
"Jak se opovažuje-" zasekla se při pohledu na mě. Něco se jí blesklo očima. "Neřekl si mi, že někoho pozveš na oběd." zachechtala se a začala si motat vlasy na prst. Trošku jsem se bál, že mě balí. "Ahoj, já jsem Meredith. A tvé jméno je...?"
"Jsem Niall." snažil jsem se nevybouchnout smíchy. Liam nás pozoroval zvláštním pohledem. Když z ničeho nic zvedl obočí extrémně vysoko, nevydržel jsem a prostě se začal strašně smát. Liam se připojil, a co bylo nejvtipnější, začala se smát i Meredith. Pak se ke mně přemístil a objal mě.
"Jdeme nahoru? Prosím..." zašeptal mi do ucha. Jen jsem přikývl a setřel si slzu.
"Liame, kam jdete?" zamračila se.
"Nahoru."
"A co tam budete dělat?"
"Po tom ti nic není."
"Bože můj..." protočila oči. "Ošukat ho můžeš i jinde. Kdybych věděla, že je jen děv-"
"On není děvka!" zahřměl Liam.
"Tak není?" uchechtla se a odešla.
"Já ji zabiju! Kde mám tu zasranou vzduchovku?" kopl do dveří, které se zabouchly a vypadalo z nich sklo. "Sakra!" syčel, protože se dost pořezal.
"Liame, klid." uchechtl jsem se a začal to uklízet. V tu ránu dveře prudce otevřela Meredith a udeřila mě do hlavy.
"Liame já už na tebe nemám nervy! Jsi nechutnej! Já tě nesnáším! Jsi jen další děcko v showbyznysu... Vypadni! Odejdi z mého domu!" vyjekla až mě bodlo v hlavě. Liam zatnul pěsti a napřímil se.
"Zbal si věci a padej." přecedil skrze zuby. "Okamžitě!"
"Jak to myslíš?" najednou byla nevinný anděl. "Liame, přece mě nevyhodíš na ulici... Nemám kde bydlet..." skoro brečela. Absolutně jsem nechápal, co je s tou holkou špatně.
"Můžeš jít k jednomu ze svých kluků, které tak často střídáš. Vypadni. Nechci tě tu vidět. Nelez mi na oči. Máš hodinu, pak tě bez výčitek vykopnu." pomohl mi na nohy a odebrali jsme se do kuchyně. Já skočil do koupelny pro obvaz a zavázal mu ruku, on potom připravil něco k jídlu.
"Odcházím." sykla a zmizela ve vchodových dveřích.
"Díky Bohu..." vydechl přebytečný vzduch z plic.
"Tak to bylo něco." zasmál jsem se.
"Chtěl jsem to udělat už dlouho. Neměl jsem na to odvahu... Když začala mluvit o tobě, prostě už jsem to nesnesl. Nezlob se za to divadlo..."
Nic jsem na to neřekl a jen jsem ho objal.
"Nechceš se kouknu na nějaký film? Mám některé, které ještě nejsou veřejnosti dostupné." zasmál se.
"Jasně, proč ne?"
Přemístili jsme se do ložnice. Ne do pokoje pro hosty, ale do ložnice. Laim měl pravdu, Meredith nemá dobrou voňavku. Bez dalších řečí jsem otevřel obě okna a nadechl se čerstvého vzduchu.
"Fuj sakra! To udělala schválně..." zasmál se. Zahlédl jsem lidi s foťáky.
"Pojď dovnitř, než si nás všimnou." zatáhl jsem ho. Postřehl jsem ale, jak s nimi mluví zničená Meredith.
"Ježíš, ona udělá všechno, aby byla středem pozornosti." frustrovaně si prohrábl vlasy a následně za ně zatahal.
"Mám objednat pizzu?" zasmál jsem se. Liam se zastavil v pohybu a jediné, co mě přesvědčilo o jeho souhlasu, byly zdvižené palce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevím, proč se při tom tvářil zrovna takhle, ale byl roztomilý. Vstal jsem a volal do pizzerie. Do půl hodiny přijedou.
Liam mezitím pustil film a já si došel pro vodu. Hned na to se domem rozlehl zvonek. Tak jsem šel otevřít. To byl ovšem dost špatný nápad...
