BOJ vs BOJ ✔

8. Co ty tady?

Seth

Byl jsem z Elis tak mimo, že jsem vynechal dopolední, i odpolední trénink. Snad poprvé v životě. Sice se Max divil, když jsem se mu vymlouval, že mi není dobře, ale jelikož je další zápas až za několik dnů, nic nenamítal. Tělocvičně jsem se tedy vyhnul velkým obloukem a stejně jsem se snažil vyhnout i Helen. Nejdřív jsem si to potřeboval srovnat ve svojí hlavě.

Všechno ve mně křičelo a nadávalo mi. Neplánoval jsem to, co se stalo. Jenže toho ani nelituji. Ta malá žába mě přitahuje jako magnet už od první chvíle, co jsem jí viděl na letišti. Když mi Pete řekl, že ta jeho žárlivá fuchtle vyvádí jak pominutá, protože se mu už několikrát nedovolala a on jí ještě jako blbec přizná, že byl na výletě s jinou, musel se sebrat a odjet za Ruth do Pittsburghu. Všechno si to vyžehlit. Kroutil jsem nad tím hlavou. Ta holka je pijavice a jen ho zneužívá. Rozhodně má Pete na víc. No, ale na druhou stranu, když mi řekl, že odjíždí, zablikaly moje oči radostí, protože jsem mohl za onou mladou bojovnicí osobně a měl jsem i výmluvu.

Než jsem zaklepal na dveře, celý jsem se chvěl nervozitou, kterou jsem necítil snad sto let. Nakonec to dopadlo líp, než jsem očekával. Sice jsme málem zavařili překladače telefonů, ale den byl skvělý. I přes to, že nám na záda dýchala moje ochranka. Bohužel se to jinak nedá, ale naštěstí už jsou kluci tak nenápadní, že si toho Elis nevšímala. A samotný večer? Býval bych se spokojil i s pusou na tvář. To, co však přišlo, byl extra bonus.

Kroutím hlavou a stále se vracím ke včerejšku. K tomu, co se stalo s Elis, ale i k tomu, že jsem za celý zbytek dne na nic rozumného nepřišel a nic si nevysvětlil. Vím jen jediné. Chci jí zase vidět, líbat, milovat.

Poděkuji Helen za snídani a talíř s hrnkem odkládám do myčky. Ve své šatně se oblékám do džínů a trika, volám klukům z ochranky a v jejich doprovodu se vydávám do hotelu za Elis. Po cestě se ještě stavuji pro květiny, z čehož kluci moc nadšení nejsou, ale nemůžu přeci přijet s prázdnou.

Přede dveřmi cítím stejnou nervozitu, jako poprvé. Pugét držím před sebou, když se otevírají dveře a tam překvapená Elis. Neváhám a dělám krok do pokoje, Elis předávám kytku a zároveň si jí přitahuji k polibku. Nebrání se, jen se rozkošně červená.

„Co ty tady?" Ozve se mě známý hlas a já se rychle odtahuji od těch slaďoučkých rtů. Otáčím se na vysmátého Peta, který jen kroutí hlavou a nechápavě rozhazuje rukama.

„Tak já si na chvíli odjedu a vy už takhle? To je ten důvod, proč jsi včera vynechal oba tréninky?" Spustí na mě jako kolovrátek. A hned to musí přeložit i Elis, jelikož ta jen zmateně sleduje chvíli mě a chvíli Peta. Jak to tak vypadá, dneska si telefonní překladače oddychnou. Ještě chvíli si s Elis něco povídá v jejich rodné řeči, než se všichni tři usazujeme. Pete na židli, já s Elis na postel.

„Pete, potřebuji Elis něco říct, můžeš to prosím překládat?" Házím na něj prosebné očko. On jen kývne a jako správný překladač to hned tlumočí ženě po mé pravici. Ta se jeho nové práci zasměje, něco mu poví a Pete se i se židlí otáčí zády k nám. Jo, takhle to bude lepší.

„Ty Pete, víš, že ve středověku byli trubadúři za paravánem a hráli a zpívali bohatým při milování? Ty budeš něco podobnýho!" Provokuji svého kamaráda.

„Cože? To jako že vy... a já to budu překládat?" Vystrašeně se otáčí a vypadá, jakoby viděl ducha, či oživlou mrtvolu.

„Ne blázne, sice jsi jako můj brácha, ale u toho tě fakt mít nemusím." Zašklebím se na něj a poprosím ho, aby se zase otočil. Než to tak udělá, povídá Elis náš rozhovor.

To bude zajímavý.

„Sethe, já..." Začíná Elis a Pete poctivě překládá.

„Nejdřív ti chci poděkovat za celý ten den. Bylo to moc hezký a k tomu dalšímu... udělala jsem to poprvé. Já nejsem taková. Ale já..."

Sleduji její nervózní oči a to, jak tře jednu ruku o druhou. Ale to co říká, nemyslel jsem si, že by byla taková, však jsem viděl to váhání přede dveřmi. Byli jsme na tom stejně.

„Elis, já tohle taky normálně nedělám. Ty jsi prostě tak jiná a já ..." Chytám její ruce do svých a teď po nich palci přejíždím já.

„Vy jste se spolu vyspali!" Prudce se otáčí Pete a zírá na nás. V rychlosti to ještě překládá Elis, která jen klopí hlavu a sleduje naše ruce. Stydí se.

„Pete, otoč se zase zpátky a jen překládej, prosím." Usměrňuji toho blázínka, kterýmu stejně všechno řeknu, jinak mě bude mučit hodně dlouho. Když je zase tak, aby nás neviděl, pouštím Elis ruku a její  sklopenou hlavu zvedám nahoru. Dlaněmi chytám stále červené tváře, políbím sladké rtíky a zadívám se do jejích šedo–zelených očí.

„Nelituji toho Elis a klidně to udělám znova, protože jsem se zamiloval. Je mi jedno, že si všechno musíme překládat, je mi jedno, že jsi češka, je mi jedno, že je to moc narychlo. Moc rád bych s tebou trávil víc času. Dej mi prosím šanci." Znovu jí políbím a netrpělivě čekám, až to Pete popřekládá a pak na Elisinu odpověď.

„Taky toho nelituji a asi to mám stejně. Je to zvláštní, ale je to tak." Pokrčí rameny a usměje se na mě.

„Takže budete spolu?" Otáčí se zase Pete a spočine na nás pohledem.

Oba si s Elis zhluboka povzdychneme a možná i oba začínáme přemýšlet, jestli byl dobrý nápad použít Peta jako živého překladače, ale když už tu byl...

Vrátíme se pohledem z vyjukaného Peta zpátky a se vzájemným pohledem do očí kývneme. Slova jsou zbytečná a chápe to i Pete.

Nakonec se domlouváme, že se budeme snažit naučit Elis anglicky. Včera jí to docela šlo, a pokud na ní budeme mluvit dva, určitě to zvládne. A aby to bylo jednodušší, a taky abych jí měl co nejvíc u sebe, stěhuji jí na ty poslední čtyři dny pobytu do svého domu. Jsem si stoprocentně jistý, že ona je žena, co mě nezradí.

Nemůže, nemá to v očích a ty přeci nikdy nelžou.