BOJ vs BOJ ✔

35. Dovolená

Elis

Ještě jsem si ani nezvykla na prstýnek na prsteníčku a odlétáme se Sethen na dovolenou. Já jí tedy mám skoro od doby, co jsme se poznali, ale chápu správně ten význam slova dovolená, na níž se Seth moc těší. A ač poctivě chodím na zdravotnické kurzy a všemožné přednášky, které mi zařídil doktor Levor, jsem ráda, že můžu vypadnout. Jak on sám naznal, nic mi neuteče. Takže po krátkém balení sedíme oba v letadle, natisknutí jeden na druhého a úspěšně klimbáme, jelikož cesta je dlouhá. Náš let totiž směřuje domů, do Prahy. Je to vlastně můj první návrat, tak jsem trošku nervózní, ale zároveň se nemůžu dočkat, až zase uvidím mamku se ségrou, ale taky Ivet. Ta by měla tradičně čekat na letišti a opět nám posloužit jako taxikářka. Když jsem jí tu novinku volala, málem jsem ohluchla, jak mi radostí zaječela do sluchátka.

Otevírám oči, protože stejně nespím a raději sleduji mraky, které jen tak volně proplouvají kolem nás. Dívat se na ně zespoda je něco úplně jiného, než je sledovat tady nahoře. Člověk má pocit, že je jedním z nich a je stejně tak volný. Občas pohlédnu i dolů, ale nic mi nepřipomíná mou vlast. Poznala bych to vůbec? Nevím, přesto mi tam oči ještě několikrát sjedou.

„Sethe, lásko, vstávej." Hladím spící osůbku vedle mě a jsem ráda, že se rozhodl tolik neschovávat. Nemá žádnou mikinu, jejíž kapuci by měl přehozenou přes hlavu, žádné sluneční brýle, aby mu nebyli vidět jeho nádherné modré oči, ani žádný zamračený výraz, kterým se chtěl vždycky znepříjemnit ostatním. Ne, teď vedle mě sedí úplně normální člověk, s uvolněnou tváří, rozcuchem jeho špinavých blond vlasů a až otevře oči, podívají se na mě dvě studánky. Tak ho miluji.

„Hm, Eli!" Zavrní vedle mě a položí svou ruku na tu mou. Krásně hřeje a to teplo mi projede celým tělem.

„Zlato, budeme přistávat." Nakláním se k jeho tváři, na kterou ho líbám a čekám, co bude dělat tentokrát. Odpovědí mi je sladký úsměv a pootočení hlavy tak, aby se rty dotýkal těch mých. A než se naděju, přitahuje si mě ještě blíž rukou, kterou hbitě umístil na mé temeno.

„Nějak rychle probuzený!" Podotknu ve chvíli, kdy nabírám do plic čerstvý kyslík.

„Proč se divíš?" Pohladí mě po tváři. „Tvoje polibky jsou pro mě jako dýchání z plic do plic."

„Bože ty jsi ale kecka" rozesměje mě.

„Ivet, to je Seth, Sethe, to je Ivet." Mávám rukou mezi těma dvěma, těsně před tím, než nastupujeme do auta. Ivet zastavila mezi kámoši taxikáři a tak to tu nechce moc dlouho blokovat. Já zapadám na místo spolujezdce a Seth se bleskově nasoukal na zadní sedadla. Ivet ještě mávne na kluky a už jedeme. Dneska přespíme u ní a zítra se vydáme k mamce a ségře.

Cesta netrvá moc dlouho a já opět nabývám dojmu, že by ten blázen za volantem mohl jezdit formuli jedna. Nebo by aspoň mohla mít na boku auta nápis – jsem rychlejší než blesk. To na ní totiž sedí přesně. V bytě nás vítá přichystaný pokoj a konečně nějaký jedlý jídlo. Sice není Ivet kdovíjaká kuchařka, ale jejími špagetami nikdy nepohrdnu. I Sethovi chutná, až se mu dělají boule za ušima. A když poté pomůžu Ivetě s nádobím, konečně se svalím na gauč. Je čas na povídání. Ivet umí moc dobře anglicky, tak náš hovor probíhá chvilku v angličtině, aby nám rozuměl i Seth, ale když postupně přecházíme do češtiny, je jasné, že se začínáme bavit o věcech, co mé zlato slyšet nemusí. A že si toho za tu dobu máme co povídat. Pusy nám jedou o sto šest a kdyby nás Seth neupozornil, že už je tma, povídaly bychom si dál. Takhle se odebíráme postupně do sprchy a do postele.

„Miluji tě Elis" ovane mě horký dech na uchu a ruka se obmotá kolem mého pasu.

„Já tebe taky" pokládám svou ruku na tu jeho a zavírám oči.

Ráno mě budí sluníčko a Sethovo chrápání. Je jak dřevorubec, který dělá přesčasy. Moje mlaskání na něj nezabírá, hodinky ukazují půl devátou, tak se pomalinku soukám z postele ven. Na židli beru hromádku oblečení a už se v koupelně převlékám. Než stačím dojít do kuchyně, mám na stole kafe.

„To je servis" usměji se na Ivetu, která mi právě podává koblížky, po kterých hned sahám.

„Ty něco potřebuješ Ivetko? Že si mě tak rozmazluješ hned po ránu?" Vychutnávám si první koblížek.

„Jak to, že mě vždycky prokoukneš?" Sedá naproti mě a dává nohu přes nohu.

„Jsi moc nápadná zlato."

„Ach jo." Rozpřáhne beznadějně ruce a nechá je volně dopadnout na svá stehna.

„Tak povídej." Vyzývám jí a nakusuji další koblížek.

„Víš, mám kamarádku a ta by chtěla udělat rozhovor se Sethem. No, já jí to tak nějak slíbila a..."

„A teď nevíš, jak to Sethovi říct. Co?" Zahuhlám s plnou pusou.

„No, tak nějak." Krčí rameny a sleduje otevírající se dveře ložnice, v kterých se objevuje stále rozespalý, pomačkaný, přesto roztomilý Seth.

„Co řešíte holky?" Ptá se a zároveň zívá, takže z toho vychází taková prapodivná mluva. Mezi tím jde ke mně, líbá na tvář a usedá hned vedle. Ivet zčervená, okamžitě vyskakuje, staví před něj hrnek s kafem a zase usedá do stejné pozice, jako před chvílí.

„No, Ivet ti to řekne sama. Že jo?"

„No jo, říkala jsem tady Elišce, že jsem slíbila kamarádce, že s tebou bude moct udělat rozhovor." Sleduje lino na zemi a možná počítá i ty rádoby mramorový fleky na něm.

„A co je problém?"

„Co?"

„Ptám se, co je za problém? Pokud se ty otázky nebudou točit pořád jen kolem jednoho a pokud tomu ta holka aspoň trošku rozumí, tak já s tím problém nemám."

„Nemá s tím problém Ivetko, rozumíš?" Opakuji jí to v češtině, kdyby náhodou samou radostí nerozuměla.

„Jo, tak paráda, já jí zavolám a domluvím nějaký termín. Platí, že odjíždíte příští pátek?"

„Jo, to platí. Bylo by dobrý, kdybys to domluvila na středu, nebo čtvrtek. To budeme zase v Praze. U tebe, pokud si to nepamatuješ."

„Ale jo, to vím. Sethe, tobě to takhle taky vyhovuje?" Dívá se na něj, ale ten jen přikývne, protože se právě rozplývá nad chutí koblížků.