BOJ vs BOJ ✔

27. Zamilovaný Seth

Elis

„Prvního Valentýna si chci užít a jako sorry, ale pak bude až září, takže to snad nebude vadit ne?" Rozhazuje Seth rukama a trošku vyvádí, když mu Max oznámil, že by ho měl po zápase rád hned doma.

„Fakt nechápu proč! Nic mi přece neuteče. S návštěvou Prahy jsi taky souhlasil a nic se nestalo." Vzdoruje dál. Pozoruji je od schodů a ani jeden o mě nemají ani potuchy.

„Sethe, co jsi s Elis, tak jsi v tomhle strašně nezodpovědnej." Říká mu už Max klidnějším hlasem. „Nic proti ní, je to báječná holka a já ti to přeju, ale jestli chceš něco dokázat..."

„Co když už nechci? Co když jsem pochopil, že v životě záleží na úplně jichých věcech, než moje výhry a sláva? Co když jsem pochopil, že Elis je mi vším?" Odpovídá Seth a mě se svírá srdíčko. On přemýšlí o budoucnosti, o mě!

Otáčím se, a co nejrychleji vycházím zpět do patra. V koupelně si osuším oči, z kterých mi samou radostí vyklouzlo pár slz, ale poté odcházím hned vedle, sednout si do ušákového křesla. Natáhnu ruku po první knížce a bezmyšlenkovitě otevřu na jedné ze stránek. Přečtu si první větu a moje srdce se divoce rozbuší.

‚Díky tomu je pravděpodobnější, že spolu zůstanou i za nepříznivých okolností a naučí se toho více o romantické lásce.'

To zní až moc dobře. Zkouším štěstí s druhou knihou a...

‚Že život, který si budujete, rodina, kterou si zakládáte, je váš život, vaše rodina.'

Je snad pátek třináctého? Nebo mě chtějí i tyhle řádky rozbrečet? Knihu zavírám a otevírám na jiné stránce. Do třetice.

‚Ona je princezna a on rytíř na bílém koni, je teď navždy její a nikdy se jí nevzdá.'

„Tak jo, jsou to knihy a já nemůžu být tak blbá, abych všemu věřila." Nadávám sama sobě nahlas. Přesto bych se vůbec nezlobila, pokud by se to splnilo. Jenže jsem asi jediný zoufalec, který věří v to, že pokud chce člověk znát rychle odpověď na svoje myšlenky, najde to v první větě v knize, kterou otevře. No, schválně si to jednou zkuste.

„Eli?" Slyším Setha. Nejspíš už se s Maxem podomlouvali a jde mi oznámit výsledek.

„Jo, jsem u knížek." Zavolám nazpět a knížky rychle poklidím na své místo. Pak se na ně budu muset ještě jednou podívat. Potěšily mě.

„Tady se mi schováváš zlato." Otevřou se dveře a Seth si jde sednout ke mně. Nekompromisně mě vystřídá v křesle a bere na klín. Jako malou holku. Tak se mu i jako malá holka choulím do náručí, hlavu pokládám na rameno a jsem připravená poslouchat, co mi chce říct.

„Pozítří odlétám do Vancouveru."

„Já vím." Vpadnu mu do toho.

„Jo, ale co nevíš je, že letíš se mnou." Zamumlá mi do vlasů a já cítím, jak se při tom usmívá.

„Cože?" Stojím najednou před ním a nechápavě si ho prohlížím. Jeho vypracované tělo, které je poznat i přes volnější triko, které má na sobě, jeho ruce, které mě ještě před malinkou chvilkou svíraly, jeho rozesmáté oči, které na mě s láskou hledí. „Sethe, to nejde."

Chytá mě za ruku a jedním tahem vrací do stejné polohy, z které jsem vyskočila. „Všechno jde." Zamumlá do vlasů jako před chvílí.

„Ne, ty to nechápeš, ale já..." Přemýšlím, jak mu to říct, aby si nemyslel, bůh ví co.