BOJ vs BOJ ✔

41. Unavený den

Seth

Nový rok jsem si nemohl představovat líp. Vše začalo na silvestra, který jsme strávili s Elis a chvilku i s Petem u nás doma. Ten byl sice po návratu uzavřenější a s Eli se moc nebavil, ale i tak to byl moc hezký večer a hlavně noc. Když odbila půlnoc a nad New Yorkem se z nebe stala malířova paleta, stáli jsme na verandě a pozorovali tu nádheru. Poté jsme s Eli v ložnici nejenže přivítali nový rok, ale poprvé zkusili zadělat na naše malé. Ještě teď se usmívám, protože jsem na internetu vyhrabal jakýsi článek, který zcela vědecky pravil, že pokud chce pár syna, musí se snažit žena a naopak. Docela jsme se tomu nasmáli, ale poté se předháněli, kdo bude aktivnější, když já chci holčičku, zatímco Eli kluka. Nakonec z toho byla hodně divoká noc.

„Nad čím se usmíváš?" Políbí mě Eli na tvář a sedá vedle mě na barovou sesličku.

„Vzpomněl jsem si na náš první pokus." Odpovídám popravdě a bez ostychu.

„Sethe!" Dostávám ránu do ramene. „Nejsme tu sami." Zašeptá a kývne hlavou k Helen. Ta však cosi krájí a vůbec nás nevnímá. A i kdyby, není na tom přeci nic špatného, že se snažíme o mimino.

„Kdybych nemusel do centra, pustil bych se do dalšího pokusu." Sesedám, odnáším talíř s hrnkem do myčky a vracím se k Elis, která stačila snad třikrát protočit oči.

„Miluju tě." Beru její načervenalý obličej do dlaní a na rty upatlané od medu dávám polibek.

„Miluju tě" zamumlá, omotá ruce kolem mého krku a pak se začne smát, když její rty olízávám jako lízátko.

„Jsi tak sladká zlato, nevím, jestli se od tebe dokážu odlepit."

„Jdi už" odstrkává mě se smíchem. „Uvidíme se odpoledne."

Naposled jí tedy políbím, vezmu z věšáku kabát a odcházím. Jen co vylezu ven, musím se oklepat, jaká je zima. Pluto se mi párkrát zamotá mezi nohy, čímž mojí cestu k autu o chviličku prodlouží, ale dneska nemám na hraní čas. Musím do centra. Tak ho jen letmo podrbu mezi ušima a už sedám za volant. Tašku házím na vedlejší sedadlo, vyháním Pluta, který už se předníma packama stihl opřít o sedačku, a vyjíždím.

Ukázková hodina a zase narváno. A ač jsme přibrali Peta, který aspoň tady vypadá šťastný, museli jsme si každý vzít hodiny navíc. Poslední, tohle je limit, přes který už nejdeme. Zaprvé nejsme stroje a zadruhé, mě čeká v březnu obhajoba titulu, tak musím taky někdy trénovat sám. Chci být v té nejlepší kondici a formě. Bude to totiž můj poslední zápas. Zatím jsem to nikomu neřekl, ale uvažuji nad tím, že by to bylo hezké zakončení kariéry. Promluvím si o tom s Elis a potom to na začátku února oznámím Maxovi. Ten to pošle dál a nakonec to bude v novinách jako zpráva dne. A Jenson, s kterým už jsem měl jednou čest bojovat, bude tím víc namotivovaný mě porazit. Jenže to se nestane. Vyhraju titul, pás a ukončím kariéru. Plán je jasně daný.

Po první hodině mám pauzu, tak mizím do posilovny a makám na sobě. Jsem zhruba v třetině své obvyklé sestavy, když se otevřou dveře a vchází Pete. S laptopem v jedné ruce a pitím v druhé.

„Donesl jsem ti pití, beztak zase žádný nemáš co?" Káravě si mě přejede a už staví flašku vedle stroje, kde momentálně jsem.

„Dík" zafuním při výdechu a dojíždím do dvaceti. Pete se mezi tím usazuje v rohu na žíněnku, otevírá laptop a začíná datlovat. Jak moc mi to připomíná staré okamžiky, když bylo ještě všechno v pořádku. Mám toho tolik na srdci, co bych chtěl vědět, ale neodvažuji se zeptat. Možná i proto, že se bojím pravdy, nebo nechci Petovi ublížit. Nechci přilévat olej do ohně. Chci, aby bylo zase všechno ok a Pete byl zase veselý, vtipný, bezstarostný. Jenže to bych chtěl asi moc. Musím vydržet, všechno má svůj čas.

„Co máš dalšího?" Vytrhává mě z přemýšlení Pete. Zamrkám, soustředím myšlenky a odpovídám.

„Výpady. Dvakrát po dvaceti na každou nohu."

„Tak šup!" Popohání mě. Jo, tohle mi chybělo. Otáčím se k čince, na kterou jsem si už naložil, hážu jí na ramena a stavím se do základní pozice.

„Jedna" zahuláká Pete a já udělám výpad pravou nohou. Hezky koleno do pravého úhlu a zase zpátky.

„Dva." Nestačím ani pořádně vydechnout a jedu znova.

„Tři" odpočítává. Zavírám oči, poslouchám jednotlivé číslovky a soustředím se na výpady. Takhle mi to vyhovuje.

Než se naděju, mám tu poslední cvik a potom už jen protahování. Plácnu sebou na žíněnku, udělám několik protahovacích cviků a pak po očku nakukuji na Petovo laptop, co píše.

„Ahoj lásko, jak bylo?"

„Ahoj" odpovídá Elis ještě, než dosedne na sedadlo vedle mě. Přetáhne přes sebe bezpečnostní pás, zacvakne a pak jí dojde, že mi nedala pusu. Omluvně se zasměje a už se natahuje k mé nastavené tváři.

„Promiň, jsem zničená. Bylo toho dneska nějak moc." Vzdychne a já přesně vím, jak se cítí.

„Jsem na tom stejně." Pohladím jí po noze. „Dáme si doma vanu a já ti namasíruju záda. Jo?"

„To nemůžu odmítnout. Zní to až moc dobře." Zasměje se. „Ale zastav mi ještě v obchodě, musím něco koupit."

Vyjíždím tedy k obchodu, kde zůstávám sedět v autě. Eli tvrdí, že bude během pěti minut zpátky a bude prý rychlejší, když půjde sama. Vůbec mi to nevadí. Nemám rád nakupování. Nebo spíš to bloudění mezi regálama a hledání potřebných věcí. Nikdy nic nenajdu. Možná v tom má Eli větší přehled než já, ale mě se zkrátka nedaří. Proto jsem rád, že většinu nákupů obstará ona, Helen, nebo Pete. Ten se v obchodě cítí jako ryba ve vodě.

„Tak, jsem tady." Na zadní sedačce přistane nákupní taška, dveře bouchnou a Elis v mžiku sedí vedle mě. Pohledem na palubovku, kde mi oranžově svítí čas zjišťuji, že nebyla daleko od pravdy, když tvrdila, že do pěti minut bude zpět. Od jejího odchodu uběhlo pouhých osm minut. Je dobrá. Počkám, až se zase připoutá a odjíždím domů.

„Pluto, pojď!" Volá Eli mezi dveřmi. Jen co ten poděs proběhne do domu, zavírá a svléká si kabát. Já mezi tím odnáším tašku do kuchyně, pokládám jí na linku a ze skříňky hned vedle vyndávám misku a granule.

„No, jo, vydrž ještě chvilku." Směju se na Pluta, který mě už netrpělivě šťouchá čumákem do nohy.

„Tak" pokládám misku na zem. „Můžeš."

„A já taky můžu?" Přitulí se ke mně Elis zezadu. Studené ruce schová pod můj svetr a já se okamžitě oklepu zimou.

„Ty můžeš akorát tak do vany s teplou vodou. Jsi ledová jak rampouch. Jdeme." Zavelím, ale nakonec beru Elis do náruče a za jejího škádlení jí odnáším do koupelny.