BOJ vs BOJ ✔

48. 18. červen

Elis

„Ahoj lásko" hladím náhrobek a klekám si před něj. Rukou upravím širokou sukni od svatebních šatů, sklápím hlavu k zemi a zhluboka si povzdychnu.

„Miláčku, dneska je náš den. Jsem ve svatebním, s kyticí a tady jsem ti přinesla kytičku ženicha." Pokládám drobnou bílou růži na zem.

„Možná si myslíš, že jsem blázen, ale já to musím udělat. Nebyla jsem tady od pohřbu, za což se ti moc omlouvám, ale je toho na mě moc. Tak moc mi chybíš..."

Setřu prsty slzy, které se rozutekly po tvářích dolů, zakloním hlavu k nebi a zavírám oči.

„Mám novinky, lásko. Byla jsem u notáře, s Petem. Vaši sice taky přišli, ale nepustili je dovnitř. Jsi blázen, když jsi mi odkázal všechen svůj majetek. Co já s ním budu dělat? Co já tady budu dělat, když tady nejsi ty? Vím, že čas zahojí všechny rány, ale ony nezmizí, víš? Pořád budeš v mém srdci, pořád tě budu mít u sebe... a budu tě mít u sebe i jinak." Usměju se přes slzy a ruku položím na své břicho.

„Naše poslední milování Sethe, pamatuješ na něj? Bylo to večer před tím osudným zápasem. Jakoby Bůh věděl, co se druhý den stane a chtěl mi vynahradit tvojí ztrátu. Budeme mít miminko Sethe, jsem těhotná." Kousám se do rtu. Jak já se na tuhle chvíli těšila. Ve svých představách jsem držela v rukách za zády schované malinkaté botičky a stála před Sethem. Když jsem mu konečně ukázala, co schovávám, byl nadšený. Zvedl mě do náruče a zatočil se se mnou dokola. Víc šťastnější jsme být nemohli. Jenže z představy zbyl pouhý sen. Já teď sedím na hřbitově a on naše dítě bude sledovat pouze z nebe.

„Víš, po celém tom utrpení a bolesti jsem to zjistila o něco déle. Ale nemusíš se bát, miminko je v pořádku a já to snáším zatím dobře. A Pete, ten mě nepustí z dohledu, přesně jak sis přál. Stal se mým stínem. Ať jdu kamkoliv, ať dělám cokoliv, je se mnou. Dokonce byl se mnou i u doktora... Prosila jsem ho, ať jde pryč, ať si žije svůj život, ale on mi odpověděl, že sliby se plní a že by se ti tam nahoře nemohl jednou podívat do očí, kdyby to nedodržel. Jste blázni, oba, lásko."

Otáčím hlavu vpravo a přesvědčuji se, že mám ve všem pravdu. Pete se opírá o veliký dub a sleduje mě. A to jsem se snažila odejít z domu nepozorovaně. Chytla taxíka, vyzvedla kytky a nechala se odvést sem, na hřbitov. Podezírám Helen, že jakmile se za mnou zavřely dveře, hned žhavila telefon. Nedají na mě dopustit, hlídají mě jako oko v hlavě. Otáčím se zpátky k Sethovi.

„Sethe, ty jsi první a poslední, s kým jsem byla sama sebou. Když jsem přijela do New Yorku, ani ve snu by mě nenapadlo, že tady najdu lásku. Vždyť nebýt Peta, nenašla bych ani hotel."

Uchechtnu se.

„Okouzlil jsi mě, úplně jednoduše jsi mě okouzlil, a když jsi za mnou přišel poprvé do hotelu, nechtěla jsem to přiznat, ale srdíčko mi skákalo radostí. Něco na tobě bylo. Ty jsi byl. Tak jiný, než všichni ostatní, tak lidský, neuvěřitelně laskavý, milý, něžný, můj... Když nad tím tak přemýšlím, za všechno může Pete. Kdyby mě tenkrát neodvedl na hotel, kdyby si nejel udobřovat přítelkyni, nepotkali bychom se. Ty bys na letišti v klidu pokračoval dál a já dál tupě hleděla do mapy, ve snaze vyčíst trasu do hotelu. Myslíš, že to byl osud Sethe? Byl? Ale proč nám potom dal tak málo času? Proč?"

Zhluboka si povzdychnu. Nad tímhle přemýšlím poslední dobu často. Vlastně od té doby, co mi ho onen zmiňovaný osud vzal. Jenže, nic jsem nevymyslela. Vím však jediné. Nikdy v životě už nebudu nikoho milovat tolik, jako Setha. A ač mi on sám v dopise psal, že pokud se mu někdy něco stane, byl by rád, kdybych dala šanci Petovi, já si tím nejsem úplně jistá. Mám ho ráda, to ano, ale já miluji jen toho jediného. Toho, kterému jsem slíbila své tělo, svou duši, svůj život.

Vytahuji zpoza výstřihu prstýnek. Navlékám si ho na prsteníček levé ruky, zavírám oči, za kterými si představuji Sethovo usměvavou tvář a potichu šeptám.

„Já Eliška, odevzdávám se tobě Sethe
a přijímám tě za manžela.
Slibuji ti věrnost svého srdce v časech dobrých i zlých,
ve zdraví i nemoci,
v hojnosti i nedostatku.
Budu tě milovat a ctít po celý svůj život,
dokud nás smrt znovu nespojí..."