BOJ vs BOJ ✔

42. Šaty

Elis

Poté, co Seth zmizel na trénink, odjíždím s Jil a malým Maddoxem do svatebního salonu. Nemám žádnou představu o šatech, takže jsem ráda, že se Jil nabídla a pomůže mi vybrat něco, z čeho Sethovi padne čelist.

Už při vstupu mě salon překvapuje nejen svou velikostí, ale i množstvím šatů a různých doplňků. Byla jsem kdysi s kamarádkou ze školy v jednom salonu u nás, ale s tímhle se to nedá srovnávat. Rozhlížím se bezradně kolem sebe a vůbec nevím, kde bych měla začít. Napravo, vlevo? A zatímco já jsem tak nějak ztracená, Jil vesele konverzuje s prodavačkou, která se rozplývá nad Maddoxem. Je to hodný kluk, tak se nebojím, že by tu ztropil nějaký povyk. Nakonec i jemu dnes budeme vybírat oblečení na svatbu. Ale to ještě počká. Nejdřív já. Prodavačka jde po chvilce zamknout a od této chvíle je salon na tři hodiny jen náš.

„Tak, čím začneme?" Podívá se na mě Jil, držící Maddyho v náručí. Ten baští svou oblíbenou sušenku, tak je na výsost spokojený.

„Vůbec nevím. Nemám nejmenší představu. Jen chci bílou a ne moc kanýrů." To jsou tak jediný věci, co ze mě dostane. Jil pokládá Maddoxe na zem a odchází k prvnímu stojanu. Prochází jedny šaty za druhými, některé dokonce vytahuje ven, aby se na ně pořádně podívala, ale zatím nic. Aby to nebylo tak trapné, odcházím na druhou stranu a hledám stejně jako ona. Jenže první tři stojany a nic se mi nelíbí. Nic mě nepadlo do oka. Přecházím tedy k dalšímu, zvedám ruce nahoru a otáčím první šaty. Druhé, třetí... další a další. Nic. Snad jen jedny, které jsou takové jinačí. Věším je na stojan, kam už Jil nějaké pověsila a vybírám dál. Na konci té téměř hodinové cesty visí na věšáku patnáct kousků. Maddox je zalezlý někde pod stojany, Jil ho na kolenou hledá a já si odvážím šaty ke zkoušecí kabince. I když kabinka je špatné slovo. To je spíš zkoušecí místnost. Zajíždím tam, zavírám dveře a sundávám z ramínka první šaty. Prozatím si je jen tak přikládám k oblečení. No, nevypadají špatně. Jsem zvědavá, jak budou vypadat, až je obléknu. Vracím je zpět a vysvlékám se.

„Eli, to si je chceš jako sama zapnout, nebo co?" Vtrhne mi sem Jil, zrovna když se soukám do bohaté sukně. Nějak mi nedošlo, že si je sama nezapnu. Přehazuji úzká ramínka, porovnávám sukni a Jil už se hrne k zipu.

„Ne, tyhle teda ne." Konstatuje, jen co si mě prohlédne od hlavy k patě. Podívám se na sebe do zrcadla a má pravdu.

„Tyhle taky ne." Druhé.

„Ne" třetí.

„Jo, ty by šly, ale není to to top. Další."

„Další."

„Další."

Už mě to nebaví. Polovina šatů, která se na ramínku jeví moc hezky, po obléknutí vypadají hrozně. Nebo to bude mnou? Nevím. Je jasné, že jsem si to tedy představovala jednodušeji. Jak robot se oblékám a zase svlékám. Na jedné straně stojanu šaty ubývají, na druhé straně přibývají. A já stále nemám vybráno. Zatím jsou jen dvoje dobrý. Ale podle Jil to chce ještě něco. Tak zkouším dál. Jenže ani ty poslední nejsou ty pravé. Odkládám je zpátky na stojan, který Jil odváží pryč a oblékám se do župánku, který visí. Vycházím ven a vydávám se na polovinu, na které vybírala Jil. Snad tu bude něco, co přehlédla.

„Jil, vyber zatím něco malému" obdaruji jí nuceným úsměvem a už přebírám první stojan. Čas utíká, Maddox se za velké pozornosti jeho mámy nakrucuje před zrcadlem a já vybrala zatím jen dvoje šaty. Po další půl hodině to vzdávám. Půjdu klidně v teplákách, pokud mi nic nesedne. Vždyť na tom stejně nezáleží. Beru za ramínka šaty, co jsem vybrala a pak náhodné ze stojanu, kolem kterého procházím zpátky do místnosti. Mnou vybrané stojí zase za starou belu. Nemůžu uvěřit tomu, že mám tak špatný odhad. Jenže ty další, ty náhodné jsou perfektní. Jemný krajkový živůtek s véčkovým výstřihem vepředu i vzadu, kde poté pokračuje řadou drobných knoflíčků až na samotný spodní lem šatů. Hladká splývavá sukně s menší vlečkou, to je přesně ono.

„Jil? Mám vybráno!" Radostně zvolám a během chvilky je u mě.

„No páni, ty jsou." Natáčí mně kol dokola. „Sednou ti jak ulitý, fakt ti moc sluší Elis. To jsou přesně ony. Jednoduché, přesto mají něco navíc." Pokyvuje dál hlavou a nemůže se vynadívat. To už stojí ve dveřích i prodavačka s Maddym v náručí. Její úsměv mluví za vše. Pak už je to jednoduché. Vybrat boty a doplňky trvá jen chviličku. Vše se mi kupí na ramínku u hlavního pultu, a když jsem dotázána, zda budu chtít vše pouze půjčit, nebo koupit, bez váhání se rozhoduji pro druhou možnost. V minutě je vše zabaleno do obrovské krabice, zaplaceno a my můžeme konečně vyrazit domů.

Cestou nám Maddy usnul v autě, tak ho Jil opatrně přenáší do obýváku, zatímco já pádím s onou velkou krabicí do jedné z volných místností, která mi teď slouží jako takové skladiště. Tam do skříně věším šaty a pod ně skládám zbytek. Vím, že sem Seth nechodí. Tudíž nehrozí, že uvidí šaty dřív, než na obřadu. V pomyslném seznamu svatebních příprav si odškrtávám první položku a veselá se vracím dolů za Jil.

U kafe proklábosíme zbytek odpoledne a po návratu Setha dostáváme rady, kde sehnat ty nejlepší prstýnky a nechat vytisknout svatební oznámení. V ruce mi končí nejedna vizitka na agentury specializující se na pořádání svateb, květinářství i cateringovou firmu. Jsou to věci k nezaplacení, jelikož nám se Sethem je to v podstatě jedno. Klidně bychom se vzali i jen se svědky. Což je jedna z variant, nad kterou stále uvažujeme. Buď jen my a svědci, nebo malý okruh těch nejbližších přátel.

„Tak máš vybráno?" Přitahuje si mě Seth za pas blíž k sobě a hned mi boří nos do vlasů.

„Mám, budeš koukat!" Otáčím se, na chvilku se podívám do jeho lesklých očí a pak ty své zavírám, natahujíc se k jeho rtům.

„Koho si zvolíš za svědka?" Překvapuje mě jeho otázka, když se na chvilku odtáhne.

„Asi Ivet. To ona mě tenkrát odvezla na letiště a jen díky ní jsem let stihla." Usměju se a políbím ho na jeden koutek rtů.

„A ty?" Pomalu mu rozepínám knoflíčky na košili.

„Nevím, rád bych Peta, ale nechci..."

„Mně to nevadí, klidně ho popros." Skáču mu do řeči zvedajíc oči od jeho břišáků. Košili přehazuji přes ramena a ona s lehkým zašustěním dopadá na zem.

„Děkuju Eli" zašeptá. „Jen se bojím, aby neodmítnul. Hodně pro mě znamená. Chci ho tam mít."

„Neodmítne, neboj."