BOJ vs BOJ ✔

29. Zahráváš si s nejlepšími

Elis

Za celý den se se Sethem moc nevidím. Což je na jednu stranu dobře, aspoň můžu v klidu popřemýšlet o tom, co se stalo včera, nebo vlastně dneska v noci. Dost mě to trápí. Peta mám ráda, to ano, jen prostě ta jiskra přeskočila na Setha, ne na něj.

Přecházím znaveně z jedné strany pokoje na druhou s rukama založenýma za hlavou. Měla bych to říct Sethovi. Ano, měla, ale nejspíš až zítra, dneska by to nemuselo dopadnout dobře. Musí se soustředit na zápas a tak ho tím nebudu rozptylovat. Navíc, se stejně až do večera nepotkáme. Zastavuju u okna, přejedu celé panorama Vancouveru a jsem rozhodnutá něco dělat. Když na to budu myslet, zblázním se. Ráno jsem byla v blízkém obchodě, s jednou gorilou z ochranky a teď mě láká hotelový bazén. Třeba mi pomůže se uklidnit před večerem. Pořád si nejsem jistá, že to zvládnu. Převlékám se do dvoudílných plavek, šatů a odcházím do sportovního komplexu, kde je všechno propojené a odevšad je na všechno vidět. Když budu mít trošku štěstí, uvidím i Setha.

Odkládám ve skříňce šaty, stáčím vlasy do vysokého culíku z kterého následně dělám jakýsi drdol, nasazuji na zápěstí čip a s osuškou v ruce se vydávám k vodě. Mám štěstí. Na to, jak je hotel narvaný tu skoro nikdo není. Nejdřív si dávám pár bazénů a pak příjemně unavená přecházím do části s výřivkou. Sedám do jednoho z podvodních křesel a nechávám své tělo masírovat proudy vody. Zakláním slastně hlavu a až tehdy si všímám, že mě zpoza skla sleduje Seth. Je o patro výš, přesto ho vidím zřetelně. Sedí na rotopedu, vedle něj Max a Pete. Ti dva něco řeší, ale Seth sleduje jen mě. Probodává mě svým pohledem. Bože, je to jako by mi četl v očích, že se něco stalo. Nevím, jak se tvářit. Zmučeně, vině, že jsem něco provedla, nebo dělat jako že nic. Než se stačím rozhodnout, roztahuje Seth své rty do širokého úsměvu a jednou rukou mi mává. Mé chvilkové napětí povoluje. Mávnutí mu oplácím a navíc posílám dvojitou vzdušnou pusu. Nečekám však, že jí budou chytat všichni tři. Dělají při tom kraviny jak malý. Musím se smát. Zakroutím hlavou a ještě chvíli sleduji Setha. Myslím, že to je poslední, co dělá. Pak už bude jen odpočívat a kolem šesté odjíždí do arény. Já tam mám dojet až na jeho zápas, což je desátá večerní. Zavírám oči a zkouším na nic nemyslet. Jen si užívat příjemné poklepávání vodního proudu na mojí kůži.

Nakonec jsem v bazénu byla celé dvě hodiny. Vylézám až ve chvíli, kdy mé tělo připomíná stoletou stařešinu se zvrásněnou kůží. Mám varhánky snad i na zadku. Ještě že mi zbývá dost času vrátit se do původního stavu. Takhle by se mě Seth nejspíš lekl a zřekl. Přecházím ke skříni, z které lovím věci na večer. Moc nastrojená jít nechci ale v teplákovce taky ne. Volím tedy džíny, triko a sáčko. To snad neurazí nikoho. Zbývající čas do odjezdu se rozhodnu trávit na netu. Odpovídám na zprávy a zjišťuji, co se děje v mé domovině.

„Eliško?" Ruší mě klepání na dveře. Vystřelím očima daným směrem a hned mi dochází, kdo to je.

„Ne" zakvílím co nejtišeji. S ním jsem zrovna dneska mluvit nechtěla.

„Ahoj Pete." Otevírám dveře. Můj pohled se však upíná na podlahu.

„Eli, je čas jet. Ty ještě nejsi převlečená?" Diví se, když napochoduje dovnitř.

„Chvilku." Beru věci a odcházím se do koupelny převléct. O pár minut později už stojím připravená k odjezdu. V ruce svírám kabelku a nervózně se odhodlávám poprvé podívat na Peta, který stojí kousek ode mě. Kdyby chtěl, klidně na mě dosáhne. Pomalu očima vyjíždím od podlahy výš a výš, až se zastavím v jeho očích. Dívá se na mě sice smutně, přesto tak nějak vlídně.

„Eliško, moc mě mrzí ten včerejšek. Odpusť mi prosím. Vím, že jsi Sethova a respektuju to."

„Dnešek."

„Co?" Svraští nechápavě čelo.

„Dnešek, bylo po půlnoci, takže to bylo dneska."

„Dobře, tak dnešek. Chtěl bych, abychom na to zapomněli a fungovali tak, jako před tím. Bylo by to možný?"

„Jo, odpuštěno, ale ještě to musím říct Sethovi. Nechci..."

„Ví to." Uzemňuje mě Pete. „Málem jsem dostal tou jeho pověstnou pěstí a fakticky bych si to zasloužil, no nakonec to odneslo zrcadlo."

„Cože?" Nevěřím svým vlastním uším. Od ho chtěl uhodit?

„Jo, Seth je pěkná žárlivka a já se mu nedivím. A teď už pojď, máme to akorát." Kývne směrem ke dveřím.

Nevím, jak jsem si představovala arénu na MMA, ale takhle teda ne. Tohle je neuvěřitelně velký, hlučný kotel. Už teď mi z toho prostoru třeští hlava, stahuje žaludek a to jen procházíme. A ač v oktagonu bojuje někdo neznámý, přesto nemám tu odvahu se tam podívat. Klopím oči k zemi a nechávám se Petem za ruku táhnout někam dozadu. Plíce obdarovávám hlubokými nádechy a sama sebe v duchu uklidňuju, že jsem tady kvůli Sethovi. Pro Setha. Zvládnu to.

„Elis" přitahuje si mě někdo do náruče. Zamrkám a podle křídel poznávám Setha. To jsme došli až k němu?

„Sethe, jak se cítíš?" Zvedám oči a snažím se působit co nejvíc uvolněně. Nemůžu tu svojí nervozitu a strach přenést na něj. Co kluci říkali, je tohle dost důležitej zápas.

„V pohodě. Jsem rád, že jsi tady." Natiskne mě na sebe ještě víc a do vlasů dává drobné polibky.

„Jdeme!" Houkne mezi dveře Max.

Dostávám poslední polibek na rty a už mizí na chodbě. Jdeme s Petem za ním. Jenže před nás vychází ze své šatny Sethovo soupeř. Zastavuji, abych ho pustila, přece on je ten důležitější, ale jeho pohledu se nevyhnu.

„Hej O'Neille! Máš pěknou kost! Jaká je v posteli?" Zahuláká na celou chodbu a náramně se tím baví.

„Neboj, to ho jen provokuje. Normálka." Šeptá mi Pete do ucha.

Vím to, i přesto se mi naježí všechny chlupy na těle. Vůbec se mi to nelíbí.

„Zmlkni Robertsi!" Slyším přibližujícího se Setha.

„Máš o ní strach?"

„Ne, strach o mě nemá" jdu k té hoře potetovaných svalů a hnusnýmu ksichtu. Podívám se mu do očí a periferně si všímám Setha, který se postavil vedle mě.

„Strach bys měl mít ty."

„A to jako proč krásko?" Uchechtne se.

Ukazováčkem přejedu po jeho bradě, krku a pomalu sjíždím přes potetovaný hrudník až k lemu boxerek, za který se zaháknu. Přejedu pár čísel vpravo, vlevo a byla bych slepá, kdybych si nevšimla, co to s ním dělá, i když se snaží dýchat klidně a tvářit neohroženě. Když se vrátím na úroveň pupíku, oddálím se i s lemem pár centimetrů od jeho těla, vytáhnu na špičky, očima zabloudím k té mezeře a pak se mu nebojácně podívám do slizkých očí, které mě fascinovaně sledují.

„Zahráváš si s nejlepšími." Mrknu na něj, pouštím nataženou gumu až to lupne a hned se otáčím k Sethovi.

„Dodělej ho lásko." Šeptám, zatímco se natahuji pro polibek.

„Pánové!" Rozléhá se vzápětí po chodbě zvučný hlas a než se naděju, jsou všichni pryč.